Únos dítěte kvůli výkupnému nakonec zaplatily dva životy – rukojmí i únosce
Lindbergh, který se stal mezinárodní celebritou, když v roce 1927 letěl prvním samostatným letem přes Atlantský oceán, a jeho manželka Anne objevili v pokojíčku jejich syna prázdnou postýlku a vzkaz s žádostí o výkupné. Únosce v něm požadoval celých 50 000 dolarů. Později se ukázalo, že dotyčný s pomocí žebříku vyšplhal k otevřenému oknu v druhém patře a v místnosti zanechal blátivé stopy, když kradl dítě.
Lindberghovi byli okamžitě zaplaveni nabídkami pomoci a falešnými stopami. Dokonce i Al Capone – jeden z nejznámějších šéfů zločinu v Americe – nabídl svou pomoc z vězení, aby bylo dítě vypátráno. Po tři dny vyšetřovatelé nic nenašli a od únosců nedostali žádné další zprávy. Pak se ale náhle objevil nový dopis tentokrát požadující 70 000 dolarů.
Únosci nakonec poskytli i instrukce, jak peníze odevzdat, a když byly doručeny, Lindberghovým bylo řečeno, že jejich dítě se nachází na lodi jménem Nelly u pobřeží Massachusetts. Po vyčerpávajícím pátrání však nebylo po člunu a po dítěti ani stopy. Brzy poté bylo tělo dítěte objeveno poblíž sídla Lindberghových. Ukázalo se, že jejich syn byl zabit ještě v noci únosu a byl nalezen necelou míli od domova. Lindberghovi se zlomeným srdcem nakonec darovali sídlo na charitu a odstěhovali se, protože se přes smrt syna nemohli přenést.
Únos vypadal, že zůstane nevyřešený, ale o dva roky později se objevily stopy díky odeslanému výkupnému. Obsluha čerpací stanice, která předala peníze, si zapsala SPZ, protože se jí řidič zdál podezřelý. Krátce před polednem zajel 15. září 1934 tmavě modrý sedan Dodge k benzínové pumpě na čerpací stanici Warner-Quinlan na Lexington Avenue, na horním Manhattanu. Manažer pumpy Walter Lyle přešel k autu a naplnil ho etylem dle požadavku dotyčného, který si hověl za volantem. Pak požádal o 98 centů. Řidič sáhl do vnitřní kapsy kabátu a vytáhl z bílé obálky desetidolarovou bankovku.
Lyle uchopil bankovku, pozorně si ji prohlédl a zjistil, že jde o kousek, který je již stahován z oběhu. Na to reagoval slovy: „Těch už moc neuvidíte.“ Řidič na to ale reagoval slovy: "Ne, zbývá mi jen asi sto," Tahle bezstarostná věta byla však něčím, co jej usvědčilo. Kdyby býval mlčel, mohl z případu vyváznout a nikdy by nebyl dopaden. Podezřívavý pracovník pumpy si totiž okamžitě vzpomněl na varování. Společnost se v tomto období musela mít na pozoru, protože padělatelé by se mohli pokusit reprodukovat bankovky a falešně je udávat. Takže když Dodge z roku 1930 odjížděl ze stanice, Lyle naškrábal na okraj účtu newyorskou poznávací značku vozidla – 4U13-41.
O tři dny později, poté, co čerpací stanice složila zálohu, neobvyklý účet upoutal pozornost pozorného pokladníka v harlemské pobočce Corn Exchange Bank. Ten se jej rozhodl svévolně zkontroloval podle sériového čísla a učinil překvapivý objev. Účet byl spojen se „zločinem století“, stal se totiž součástí výkupného ve výši 70 000 dolarů, které bylo zaplaceno únosci Charlese Lindbergha Jr., 20měsíčního syna americké ikony, který absolvoval první samostatný let bez mezipřistání přes Atlantik v roce 1927.
Banka okamžitě informovala federální vyšetřovatele, kteří vystopovali poznávací značku napsanou na účtence k německému přistěhovaleckému tesaři jménem Bruno Richard Hauptmann, který žil v klidné rezidenční čtvrti plné zeleně, v Bronxu. Když byl jeho dům prohledán, detektivové našli část peněz z výkupného.
Příštího rána se totiž policisté a federální detektivové dívali dalekohledem, kdy Hauptmann opustí svůj byt ve dvoupatrovém domě. Jakmile vycouval se sedanem Dodge z garáže, chystali se na zásah. Když policie viděla, že poznávací značka se shoduje, zatkli Hauptmanna a našli v jeho peněžence 20 dolarů z výkupného. Nakonec, po desítkách tisíc odpracovaných hodin a nekonečném množství falešný stop, bylo pachatel a vrah dítěte dopaden.
Další den úřady prohledaly Hauptmannovu garáž, kde nakonec našly 13 750 dolarů z výkupného ukrytého ve špinavé plechovce od oleje! Všechny ostatní peníze byly nacpané v balíčku uvnitř zdi a pod podlahou garáže v hliněné nádobě na nakládání. Hauptmann trval na tom, že nemá nic společného se zločinem, který pohltil Ameriku. Údajně netušil nic o chlapci Lindberghových ani o tom, že zmizel z postýlky v ložnici. Rovněž trval na tom, že určitě dítě nezabil a jeho rodiče nevydíral.
Pitva odhalila, že dítě zemřelo na zlomeninu lebky. Úřady se domnívaly, že únosce náhodně a upustil chlapce, když slézal po žebříku a původně neměl v úmyslu jej zabít. Pachatel svou vinu ale nadále odmítal. Hauptmann přišel s historkou, že peníze mu dal přítel a že s tímto zločinem nemá nic společného. Všechny finance údajně ukrýval kvůli inflaci. Výsledný soud byl národní senzací. Případ nebyl ze strany obžaloby nijak zvlášť silný, hlavním důkazem, kromě peněz, bylo svědectví odborníků, které potvrdilo, že písmo v dopise o výkupné opravdu patří Hauptmannovi. Obžaloba se také snažila navázat spojení mezi Hauptmannem a druhem dřeva, ze kterého byl žebřík vyroben.
Důkazy a intenzivní veřejný tlak přesto stačily k odsouzení Hauptmanna a v roce 1936 byl popraven elektrickým proudem. Po tomto zločinu – nejznámějším z 30. let – se únos stal federálním zločinem. Hauptmann až do své popravy trval na své nevině. Někteří mu věří. Jiní se domnívají, že nemohl jednat sám a že byl součástí spiknutí, které mohlo zahrnovat podsvětí nebo podle některých dokonce i samotného Lindbergha. Žádná taková teorie se ale nikdy nepotvrdila a nejsou pro ni pádné důkazy. Faktem je, že přišlo o život malé dítě, a to kvůli penězům. Únosce si nakonec nijak nepolepšil, a pokud měl soud, který jej poslal na smrt, pravdu, pak i on zaplatil za své jednání životem. Rodina dítěte přišla jak o peníze, tak o radost ze života.
Autorský článek. Další zdroje: History.com
