Orlický vrah Ludvík Černý: Mrtvým se smál a vinu nikdy nepřiznal. Nakonec se ho báli i ti, kteří ho na vraždy najali
Policie, která vyšetřovala vraždy, byla zmatená především jeho nevinným vzhledem. Působil podle jejich výpovědí až dětinsky a ti, kteří ho sledovali, když měli podezření, potvrdili, že rozhodně nepůsobil jako vrah. Podle toho ovšem vypadal i způsob jeho vraždění. Černý si s tím hlavu nelámal, oběti zabíjel kdykoliv a jakkoliv. Mimo jiné se své kolegy, vrahy, kteří ho doprovázeli, dokonce pokoušel na odlehčení situace po střelbě rozesmát, ti z něj ale měli spíše strach.
Společně s Karlem Kopáčem a Vladimírem Kunou vraždil lidi na objednávku, a to za částky jako 30 000 korun. V té době měly peníze samozřejmě jinou hodnotu, i tak ale stále mluvíme o částce, která měla vyčíslit lidský život. První tělo svlékli, omotali pletivem, které jej mělo stahovat dolů pod hladinu a shodili z mostu do vody. Další dvě oběti pak nacpali do sudu, jejich šaty spálili, těla zalili louhem a zavařili sudy. Pak je i se sudy házeli do Orlické přehrady. Z počátku to vypadalo jako dobrý nápad, věřili totiž, že louh tělo zcela rozpustí, a i kdyby sud jednou někdo vylovil, jen těžko bude zkoumat jeho obsah. Cestou ke Žďárskému mostu jim ale v důsledku prudké chemické reakce jeden ze sudů málem praskl.
Poté se obětí stala dokonce i matka Vladimíra Kuny – Anna Medková. Vlastnila erotický salon a někomu zřejmě nebyla po chuti, protože za její smrt byla vrahům nabídnuta odměna více než milion korun. Zbavit se jí pokusili originálním způsobem, Kuna jí poslal balíček s trhavinou. Ta jí sice roztrhala obličej a způsobila vážná zranění, ne však smrt. Náhradním plánem, jak se tedy Medkové zbavit, se stalo obyčejné udušení polštářem. Než jej ale stihli naplánovat, žena v nemocnici zraněním podlehla.
Další na řadu přišel starožitník, kterého však Černý zavraždil zcela sám. Došlo k tomu na pražské benzínové pumpě. Tam ho připravil o život za bílého dne a ještě jej okradl o zlaté pečetě, které již policie nikdy nezískala zpět. Jeho tělo bylo jedním z těch, která skončila v sudu. Aby se dovnitř vešel, musela jej parta zabijáků rozřezat na kousky. Tentokrát tělo zahodili do řeky bez sudu, aby se vyhnuli dalšímu výbuchu.
Po vraždě Kopáčova švagra, kterou Černý opět zařídil téměř sám, však nešťastnou nehodou skončil Černý na vozíku, protože se vyboural v autě. S jeho trestnou činností byl tak na dobro konec a gang se rozpadl. Ludvíka ale vraždění bavilo, a tak se začal po další práci poohlížet sám. Aby udělal v podsvětí dojem, začal se hloupě chlubit, že už oddělal několik podnikatelů a v sudu je hodil do řeky. Pro jeho nevypočitatelné chladnokrevné vraždění měl nepřátele i v podsvětí. Zřejmě si to neuvědomoval, ale i česká mafie se ho bála natolik, že by jej raději viděla mrtvého nebo za mřížemi. Řeči o mrtvolách na přehradě se donesly až k policistům, ti však nevěděli, na jaké přehradě hledat, takže Černý se nakonec usvědčil úplně jinak, protože tahle stopa vyšetřování nepomohla. Když prodal vrah do bazaru své auto, našla se v něm krev jednoho z podnikatelů. Policie postupovala tak, že zjistila informace o dodávce, kterou si vrazi půjčovali na převoz barelů a podle záznamů o dodávce konečně našla tu správnou přehradu.
Policie nebyla hloupá, a tak roku 1995 předstírala, že na přehradě odebírá vzorky vody. Najít totiž těla v sudech nebylo vůbec jednoduché. Najít první sud trvalo celé 4 dny. Jelikož se okamžitě ukázalo, co policie ve vodě hledá, musel být ve velmi krátkém čase vydán zatykač na všechny podezřelé. Kopáč, který neměl, jak policii uniknout, vyhrožoval, že se zastřelí. Vydržel to celé tři hodiny a nakonec se střelnou zbraní skutečně zranil. S policií pak ale jako jediný spolupracoval, jakožto hlava gangu dopodrobna popsal všechny vraždy a postaral se o to, aby byli zbylí dva muži usvědčeni.
Ludvík Černý dostal za tyto vraždy doživotí a byl poslán do věznice na Horním Slavkově. I během procesů se usmíval a tvářil zcela nevinně. Pokaždé přišel slušně oblečen v padnoucím obleku. Přezdívali ho jako Mimísek, právě kvůli jeho falešnému vzezření, které mátlo i zkušené vyšetřovatele. Měl dokonce rodinu a působil jako vzorný otec i příkladný občan. K vraždám se nikdy nepřiznal, trval na své nevinně a během výslechů uváděl, že vraždy spáchal někdo jiný. Během doby strávené ve vězení se dokonce pokoušel dostat na svobodu. Když dával později rozhovor pro Aha, řekl, že u žádné z vražd nikdy nebyl, takže nemůže vědět, kdo to udělal. Než se ale Kopáč oběsil ve vězení, údajně napsal dopis, ve kterém uvedl, že vrahem byl ve skutečnosti Lumír Werner, majitel posilovny, jenž byl roku 1996 zavražděn během hádky s vlastní manželkou.
Jeho verzi potvrdil i omilostněný Jiří Kajínek, který si také stojí za tím, že byl odsouzen za vraždy, jež vůbec nespáchal. Podle vlastních slov pověstný dopis osobně viděl. S Černým byli přátelé, protože poté, co utekl z Mírova, byl s Černým domluvený, že se schová u něj v bytě, kde si vezme oblečení a peníze, když manželka nebude doma. Marie Černá ale v té době neodjela do Francie, jak bylo v plánu a právě tam byl nakonec Kajínek zadržen policií. Podsvětí je úzce propojené a vrazi, kteří se dotkli Orlických vražd, spolupracovali a navzájem se kryli, takže verzi, že Černý ve skutečnosti nevraždil, se nyní již jen těžko věří.
Autorský článek. Další zdroje: Blesk.cz
