KOMENTÁŘ: Německo přichází s protiraketovým deštníkem. Členové NATO se o něj poperou
Už 15 zemí převážně vojenské aliance NATO, včetně Spojeného království a Nizozemska, podepsalo prohlášení o záměru připojit se k dlouhodobému německému projektu na vytvoření evropského protiraketového štítu, který by posílil ochranu velké části kontinentu. Smyslem jeho vzniku je ochrana před potenciálními dopady ruských raket.
Systém bude mít několik vrstev pro zachycení různých druhů raket z různých výšek, případně se spojí s izraelskými systémy protivzdušné obrany, stejně jako Patrioty vyrobené v USA a německé Iris-T, a bude možné jej rozmístit prostřednictvím Severoatlantické smlouvy.
Země, mezi něž patří Německo, pobaltské státy, Finsko, Norsko a další, chtějí společně řešit toto úsilí o zaplnění mezer v protivzdušné obraně, protože nikdo neví, jaké budou další kroky Ruska a kdy přijdou. Jejich momentální rozpoložení totiž působí, jako by kolem sebe gigantický stát kopal a vztekal se nad neúspěchem. V situaci, ve které se nacházíme, je pro nás klíčové mít možnost určovat ceny, navzájem se podporovat a chránit. Deštník bude tedy všestranně výhodná situace pro země, které jsou součástí této dohody.
K plánu se podle osoby obeznámené s problematikou podepsaly také Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko, Česká republika a také Slovinsko a Belgie. Všichni si uvědomují zvýšená bezpečnostní rizika v Evropě po ruské invazi na Ukrajinu a souvisejících hrozbách ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina. Potřebujeme rychle vytvořit obranu a doufat, že bude jen preventivní. Je důležité, aby mezery v naší obraně byly uzavřeny, protože všichni vidíme, v jaké době všichni žijeme, jsou to nebezpečné a náročné časy.
Německý kancléř Olaf Scholz navrhl svou iniciativu integrovat mozaiku evropských obranných systémů do evropského protiraketového štítu s cílem umožnit efektivnější řešení, už během projevu v Praze dne 29. srpna, kde žádal o zvýšenou spolupráci v oblasti protivzdušné obrany. Myšlenka společného evropského systému protivzdušné obrany rezonovala zejména mezi východoevropskými zeměmi, které se obávají Putinových hrozeb další eskalace a použití jaderných zbraní. Scholz si získal nejen podporu mnoha evropských partnerů, ale také svých liberálních a historicky antimilitaristických zelených koaličních partnerů.
K plánu, který je stále v rané fázi, se nakonec mohou připojit i další země. Musí překonat výrobní zádrhely a zpoždění dodávek u mnoha společností v soukromém sektoru. Německo již zahájilo jednání v tomto směru a všichni budou společnými silami usilovat o to, aby budoucí evropský štít nic nebrzdilo.
Německý šéf obrany minulý měsíc řekl, že však nebude fungovat dříve než v roce 2025. Tedy pokud se na nás Putin rozhodne zaútočit v blízké době v souvislosti se stávajícími konflikty, obranu jednoduše nemáme. Pokud bychom se rozhodli pro systém a uzavřeli smlouvy hned teď, a pokud by pak průmysl byl také schopen okamžitě dodávat, pak bychom v ideálním případě mohli začít nový systém zkoušet příští rok.
To, že proti ruskému raketovému útoku nejsme ve východní Evropě nijak chráněni a nebo je naše obrana zcela dostatečná, si Německo připustilo zhruba už na jaře, kdy byl konflikt teprve na počátku. Jelikož neradi otálí, hned na to přistoupila k patřičným krokům, které zabezpečení pomohou zajistit. Olaf Scholz na konci srpna během ihned nabídl účast na německém projektu protivzdušné obrany všem státům NATO
Podpisu deklarace k projektu s názvem European Sky Shield Initiative se za Českou republiku zúčastnil náměstek ministra obrany Daniel Blažkovec. Po internetu pak kolovaly fotografie zachycující tuto – troufám si říct – významnou událost. Jedná se o mezinárodní iniciativu vedenou Německem, jejímž cílem je prohloubit spolupráci západních zemí a zvýšit efektivitu budování pozemního systému protivzdušné obrany, jak zaznělo v médiích.
Česká republika už v minulosti uzavřela s Německem dohody, které nám umožnily vylepšit naši obranu. Například v květnu letošního roku ministerstvo obrany uvedlo, že získáme tanky celkem 15 kusů modelu Leopard 2 A4. Dohoda o převodu byla uzavřena ihned na jaře. Obě země zároveň jednají o dalších možnostech, jakými byly například nákup až 50 tanků A7 + pro českou armádu v následujících letech. Německé darování tanků Leopard České republice je součástí většího konceptu, v jehož rámci plánuje podpořit země NATO se zbraněmi ze sovětské éry v jejich zásobách při jejich darování Ukrajině. Německo však poznamenalo již dříve, že nebude doplňovat arzenál spojenců vozidly a systémy v aktivní službě. Aby byla zachována její připravenost, převede pouze systémy, které v současné době procházejí opravami.
Co si ale musíme bezpodmínečně přiznat, je že jsme v pořádné šlamastice, pokud by na nějaký útok došlo. Jak tady vidíme, bez zásobování okolních států bychom byli zcela nepřipraveni. Tady se ukazuje, jaká hloupost byla v podstatě rozprodat celou naši vojenskou sílu, rozpustit armádu a doufat, že se nikdy do žádného boje nedostaneme, nebo že nás ochrání NATO.
Z ruského Kaliningradu by rakety v případě útoku doletěly do Berlína za tři minuty a do Prahy zhruba za čtyři. Pokud se Rusko rozhodne, že nám to tu srovná se zemí – a že předpokládám nebude čekat, až za 3 roky vytvoříme obranu, pokud to opravdu hodlá udělat, pak bychom dopadli opravdu stejně otřesně jako Ukrajina, ze které nám neustále ve zprávách i na sociálních sítích vyskakují fotky zpustošené krajiny.
Německý projekt sice tlačí kupředu agrese, ale dříve než za 3 roky tady nebude. Na druhé straně se na to ale můžeme dívat i tak, že pokud se Rusko už třičtvrtě roku pokouší neúspěšně dobít jednu zemi, pak by muselo být zcela šílené, aby zaútočilo na ostatní státy. Nejsměšnější na celém aktu je ale to, že Rusko je obří, má spoustu prostoru a zjevně si s ním nevystačí. Vždyť jeho součástí jsou i neobydlené oblasti, se kterými by se mohlo začít něco dělat. Proč svou sílu neinvestuje tam a hloupě dobývá zemi, kterou si mezitím celou rozbombarduje. Jde pouze o dominanci a zabrání území, které skončí jako hromada sutin.
V časných hodinách a ránu 10. října provedly ruské síly masivní raketové útoky na Kyjev a několik dalších ukrajinských měst, včetně mimo jiné Dněpru, Záporoží a Žytomyru. Podle ukrajinských ozbrojených sil zasáhlo cíle na Ukrajině asi 40 raket vypálených ruskými silami.
Zařízení kritické infrastruktury, jako jsou elektrárny a rozvodny v osmi regionech Ukrajiny a v Kyjevě, se zdají být hlavními cíli útoků, které vedly k masovému nedostatku energie v celé zemi a mnoha zpožděním vlaků. Podle ukrajinské národní policie bylo ze 117 poškozených budov po celé zemi 29 zařízení kritické infrastruktury, čtyři vícepodlažní budovy a 35 soukromých obytných domů.
Zatímco Kyjev byl jedním z prvních cílů na začátku rozsáhlé invaze Ruska, je to poprvé, kdy bylo zasaženo jeho historické centrum. Čtyři kyjevské městské části se staly terčem útoků, které poškodily mimo jiné jednu z budov Kyjevské národní Ševčenkovy univerzity, most pro pěší a hřiště v Ševčenkově parku.
Od počátku konfliktu Amnesty International dokumentuje ruské válečné zločiny a další porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva spáchané během ruské útočné války na Ukrajině. Dokonce opakovaně vyzývala k tomu, aby byli příslušníci ruských sil a úředníci odpovědní za agresi a porušování lidských práv pohnáni k odpovědnosti, a uvítala probíhající vyšetřování Mezinárodního trestního soudu na Ukrajině.
Poslední ruské útoky na ukrajinská města jsou smutnou připomínkou toho, že nejděsivější stránky této ošklivé války máme ještě pořád před sebou a přijít může doslova cokoliv. Ukazuje se totiž, že ruský vůdce Vladimir Putin po eskalaci a neúspěšném tažení dovoluje emocím, aby jej ovládaly a bezhlavě vydává rozhodnutí jako vybombardovat město. Kam zmizely řeči o záchraně a osvobozování? S tím, jak Ukrajina stále více vítězí a sílí na bojišti, se reakce Kremlu stává stále nevyzpytatelnější, nepřiměřenější a destruktivnější. Útoky přestávají být systematické a nikdo z nás neví, kdy tenhle hněv – protože nic jiného to není – postihne i Evropu. V tom lepším případě tahle situace nenastane, ale čím dříve budeme na ni připraveni, tím lépe pro nás.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Nato.int, Euractiv.com,
