Proč vlastně studujeme vysoké školy, které nás nezajímají ani neuživí?
V současnosti je téměř samozřejmostí mít maturitu a ve všech rodinách ze střední třídy už se od dítěte očekává alespoň jeden vysokoškolský titul. Bakalářský stupeň vzdělání má již tolik lidí, že jej zaměstnavatelé vnímají jako takovou vylepšenou maturitu a pokud nejste alespoň magistr, skoro jako byste pro ně ani nebyli dostudovaní vysokoškoláci.
Mnohdy to vůbec není volba dětí jít na dalších pět let studovat. Rodiče na ně tlačí, protože mají pocit, že jim diplom v zaměstnání pomůže. Jaká je ale realita? Pokud nepracujete ve státním sektoru, nikdo vám za dostudovanou vysokou školu lepší plat nenabídne. Ač si to starší generace mnohdy neuvědomují, kouká se dnes především na dovednosti a praxi, než na akademické vzdělání. Jinak řečeno, kdybyste místo školy šli na dva roky získávat praxi na nějaké špatně placené místo v oboru, jakému se hodláte v budoucnu věnovat, udělali byste možná mnohem lépe.
Jakmile dostudovaný bakalář nebo magistr začne shánět práci, tvrdě narazí. Nový zaměstnavatel totiž od potenciálního pracovníka očekává ideálně 5 let praxe, doporučení, samostatnost, řidičák (to je jedno, že budete pracovat jako recepční) a ideálně diplom za záchranu světa. Některé inzeráty mají dokonce ve výčtu podmínek minimálně dva roky praxe, jako by tím zadavatel říkal, že jinak se ani nemáte snažit přihlásit hlásit. A to, že tuto podmínku někde neuvádějí, vůbec neznamená velkou šanci na úspěch. Devět z deseti firem ani neodpoví, nebo po 14 dnech napíše, že vybrali jiného kandidáta. Už jen dostat se na pohovor je těžké, pokud jste svůj dosavadní život strávili studiem a že jste absolvovali státnice za jedna taky téměř nikoho nezaujme.
Z toho jasně vyplývá, na kolik jsou vysokoškolské tituly podstatné při shánění dobře placené práce. Jestliže vás bez praxe nakonec někde vezmou, očekávejte kolem 25 tisíc hrubého. Kdo sám pracuje, měl by chápat, proč je tomu tak. Škola dá žákům mnoho teoretických znalostí, ale jejich praktické procvičování bývá minimální. Snad jediný obor, kde jsem se setkal s benevolencí ohledně zkušeností je zdravotnictví. Myslím, že je tomu tak ze dvou důvodů. Jednak je součástí výuky zdravotnických škol opravdová praxe přímo v terénu nemocnic už od střední a také má jistě vliv nedostatek pracovních sil v tomto odvětví. „Nám kdyby totiž řekli, že máme mít ještě ke všemu praxi, aby nás vůbec vzali – při všem, co práce v nemocnici obnáší – tak se jim na to už vykašlou úplně všichni a nikdo v tom oboru dělat nebude,“ sdělila mi nedávno kamarádka, která má před sebou poslední ročník studia porodní asistence.
Možná tlačíte děti špatným směrem
Vůbec poprvé jsem se nad myšlenkou toho, proč někdo nutí potomky studovat něco, co je nezajímá, pozastavil, když jsem byl na návštěvě u jednoho ze svých dobrých přátel. Jeho maminka je poměrně ambiciózní žena, která živí celou rodinu vedením několika kosmetických podniků a otec tak nemusí vůbec pracovat. Její syn Vítek před ní tak asi dva roky tajil, že ho vyhodili už z druhé vysoké školy. Můžu objektivně říct, že je to jeden z nejchytřejších lidí, jaké znám, má obrovský politický rozhled a dobře se orientuje i ve financích. Když jsem s ním hovořil o jeho studiích a především o tom, proč se mu nechce hledat novou školu, přiznal, že ho to totiž vůbec nebaví a nedokáže se k učení něčeho, co ho nezajímá, donutit. Ve skutečnosti rád fotí a daleko víc by ho lákal nějaký fotografický kurz. Přestože je ale dospělý a může se rozhodnout, jak chce, nastoupil nakonec znovu na další vysokou, aby nezklamal rodiče. „Máma pořád říká, že je důležitý mít titul. Prostě očekává, že udělám magistra a budu nějakej marketingovej ředitel. Podle ní musíš mít plat minimálně 80 tisíc, pokud chceš být dobře zajištěnej,“ sdělil mi.
Za ta ztracená léta, která Vítek strávil snahou o studium IT a marketingu mohl dávno získat cenné zkušenosti v jakémkoliv jiném oboru v praxi a postupně se vypracovat na pozici s dobrým platem nebo si klidně založit vlastní živnost. Nyní má před sebou dalších několik let studia, po kterých to zmiňované zklamání zřejmě čeká nejen rodinu, ale především jeho samotného. Jsem toho názoru, že nikdo nemůže dělat dobře práci, která ho nebaví a nezajímá. A pokud práci neodvádíte pečlivě s dobrými výsledky, nikdo vám za to 80 tisíc měsíčně nezaplatí. Peníze mohou být motivací, ale upsat se k něčemu, co budete muset dělat minimálně 5 dní v týdnu zhruba 40 let, abyste byli finančně za vodou, mi vlastně taky nepřipadá jako ideální způsob života.
A kdo bude sekat, kopat, svářet, bourat…?
Trend studia na vysokých školách přináší do společnosti více úskalí, než jen nedoceněné studenty stěží shánějící zaměstnání. Sehnat dělníky, topenáře, elektrikáře a další pracovníky na manuální práci už je v současnosti poměrně sci-fi, pokud se nehodláte zapsat do pořadníku. Když jsem koupil dům a potřebovali jsme před zimou zrevidovat topení, provést výměny kohoutků a jednoho radiátoru, musel jsem obvolat zhruba deset lidí. Většina neměla čas, první, který ho měl, mi v březnu přátelsky sdělil: „Já můžu, ale musíte počítat, že až koncem roku.“ Další topenář, který měl čas ihned a vlastně jel jen proto, že venku bylo stále chladno a nám v přízemí nefungoval radiátor, to měl přes hodinu cesty. Blíž jsme prostě nikoho nesehnali, takže jsem mohl klidně volat rovnou do Prahy. A podobnou patálii jsme následně absolvovali s každým dalším řemeslníkem.
Proč tedy mladí lidé nejdou na řemesla a studují léta obory, které je mnohdy ani nezajímají, mi není jasné. Skládat hromadu zkoušek z něčeho, k čemu nemám vztah, musí být přece utrpení. A pokud jde o ty platy, jinde než ve státním sektoru, za titul vážně nic nedostanete. Přitom známý pracuje už léta jako elektrikář. Má za sebou jen učňovský obor, ani základní angličtina mu nic neříká a žádné speciální dovednosti mimo svou práci neovládá. Jsme stejně staří a v době, kdy jsem já dokončil bakaláře, on už dávno vydělával jako elektrikář 50 tisíc měsíčně. Opravdu si myslím, že chodit na vysokou jen pro diplom je holý nesmysl a náš stát na to brzo doplatí, protože lidi nejsou tam, kde jsou potřeba.
Autorský článek - komentář.
