Na letní brigády letos nejdou jen studenti. Zaměstnaní lidé si nevystačí s platy
V Česku je mnoho neobsazených pracovních míst a na spoustu rodin nyní s inflací doléhá krize, kterou zapříčinila dvouletá pandemie koronaviru a podtrhla válka na Ukrajině. Všichni si všímáme, že jídlo v obchodech se nám zdražuje před očima, potraviny jako rajčata stouply od loňska i o 50 procent. Podobné to bylo na přelomu roku s energiemi a někteří poskytovatelé je zdražují i nadále. Ceny pohonných hmot jsou také velmi nestabilní a lidé si pokládají otázku, jestli ještě za týden natankují. Navíc nad námi visí Damoklův meč v podobě odstřižení ruského plynu, což může skončit dalším zdražováním. Do toho jsou tu ceny nemovitostí, které trápí především mladé lidi, zakládající rodinu, protože neustále stoupají. A aby toho nebylo málo, přestože zdravotní pojišťovny by měly hradit běžnou lékařskou péči, všímám si v poslední době nešvaru, který se ve velkém rozmohl na klinikách. Ošetření či konzultace u doktorů máte samozřejmě zdarma, ale klinika vybírá takzvaný „administrativní poplatek“. Kde na to máme brát?
Asi před týdnem mi kamarádka doporučila doktora. Když jsem si otevřel web, abych se podíval, kde ho najdu, náhodou jsem narazil na informaci, že aby mě přijal, musím zaplatit administrativní poplatek 3000 korun na rok. Málem to se mnou šlehlo. Kde to žijeme, abychom platili za něco takového? Ty 3000 jsou pravděpodobně za to, že si zapíší termín mé návštěvy a povedou kartu, jinak si to nedovedu vyložit. Jenže i to by měla být přece starost lékaře, nikoliv kliniky. Napadlo mě tedy, že zřejmě nastala doba, kdy musíme vedle zdravotního pojištění platit i paní na recepci, co většinu dne jen zdraví. Pak už není divu, že mnoho lidí se uchýlilo k hledání dalšího zaměstnání na úkor vlastního volného času.
Podle agentury Randstad dokonce 48 procent lidí zvažuje změnu zaměstnání. Platy totiž nerostou úměrně vůči inflaci, někde vlastně nerostou vůbec. Naproti tomu mezi brigádami se letos nacházejí nabídky práce i za 200 korun na hodinu a rozhodně nejsou ojedinělé. Těm Češi dozajista dlouho neodolají. Najít si druhé zaměstnání však není tak snadné, jak to na první pohled může vypadat.
Zaměstnavatelé shánějí na léto brigádníky, kteří se přizpůsobí jejich časovým potřebám, jelikož jsou to obvykle lidé, kterými vyplňují vytížené směny s nedostatkem stálých pracovníků. Často dokonce očekávají, že brigádník přijde na zavolání, pokud někdo z provozu vypadne. To je obvykle bezproblémové u studentů, protože mají volno. Zaměstnanec pracující po celý rok ale často potřebuje místo, kde si naopak sám bude moci posunout začátek směny v závislosti na hlavním pracovním poměru. Pokud je však úvazek alespoň trochu flexibilní, lidé do toho letos rádi půjdou a podmínkou nemusí být, že mají zrovna hluboko do kapsy. I slušně placení zaměstnanci musí v dnešní době uvažovat, kde získat přivýdělek, aby si mohli dovolit pobyt u moře nebo v horách.
Před pár dny jsme přesně tohle řešili s kolegou. V létě hodlá zkombinovat přivýdělek v rozhlase, kam bude chodit ráno od pěti do devíti hodin s prací v redakci, kde bývá mezi devátou hodinou ranní a pátou večerní. Když jsme se s dalšími lidmi z oboru divili, že už nebude mít žádný volný čas, odpověděl: „Ale konečně budu mít spoustu peněz, něco si koupím.“ Doba je bohužel taková. Jeden plat nám k udržení životních standardů obvykle nestačí. Sám jsem se nedávno přistihl, jak uvažuji nad nabídkou, která by se dala ideálně skloubit s mou současnou prací. Nakonec mě odradila představa pěti zabitých dnů ze sedmi.
Lidé buď kombinují dva poloviční úvazky, nebo si k hlavnímu pracovnímu poměru hledají brigádu. Někdy to dokonce ani jednou brigádou navíc nekončí. Těch, kteří si další práci hledají kvůli financím, je mi vlastně líto, protože obvykle nemají žádný čas pro sebe. Představte si matku samoživitelku, se dvěma dcerami. Jednu takovou dobře znám. Pracuje ve zdravotnictví, kde je práce vyčerpávající a platy často podprůměrné. Nezbývá jí tak než chodit ještě uklízet a vypomáhat do kavárny. Její jediný volný den je sobota. Že by s dcerami ale jezdila na dovolenou říct nemůžu, vlastně to bude pár let, co se nikam nepodívaly.
Studenti a senioři
Brigádně si obvykle přivydělávají především ti, kdo nemohou být v hlavním pracovním poměru, protože ještě studují, nebo jsou již v důchodu. Právě těmto skupinám byly sníženy například slevy na jízdné a pochopitelně zejména důchodci pociťují inflaci. Ti, kteří nemají takové štěstí, aby žili ve vlastním domě, musí z důchodu hradit vysoké částky za bydlení. Kde je ta doba, kdy pronájem středně velkého družstevního bytu s terasou stával 400 korun, platy se tehdy možná pohybovaly kolem 2000, ale pokud převedeme poměr výdělku a nákladů na dnešní částky, stále je to značný nepoměr. Dnes dají důchodci za bydlení více než dvě třetiny svého příjmu a lidé v produktivním věku, kteří obvykle potřebují více místa pro rodinu, na tom nejsou lépe.
Pokud jde o pracovní místa, na počátku roku vznikaly velké obavy, že nám je „zaberou“ ukrajinští uprchlíci. Ty se nakonec ukázaly jako zbytečné, což jsem samozřejmě předem předpokládal. K většině profesí je třeba znalost jazyka a tu cizinci nezískají za měsíc. Pokud někde tato nutnost není, je docela možné, že zaměstnavatel bude požadovat doplnění jazykového kurzu později. V současné době je míst kde pracovat stále dost, s nezaměstnaností, platy a inflací je to ale takový začarovaný kruh. Pokud je nezaměstnanost nízká, dochází ke zvyšování platů, lidé získávají více peněz a obchodníci si všimnou, že také více utrácejí. To vede k navýšení cen a jsme zase tam, kde jsme byli, u potíží s rostoucí inflací a nedostatkem příjmů. Těšit nás může jen to, že na tom stále nejsme nejhůř. Zatímco naše inflace se hrabe ke dvacítce, v Turecku se občanům snížily úspory o celých 70 procent.
Autorský článek - komentáře.