Před 36lety v tento den byl v Praze popraven sadistický sériový vrah a kanibal, který vraždil na území Československa
Ladislav Hojer přišel v dětství o oba rodiče, a tak zůstal sám s bratrem. Nevlastní otec je opustil a děti se o sebe musely postarat samy v jednom z pražských bytů. Byl to zakřiknutý mladík, kterému ale padlo za oběť celkem 5 nevinných žen po celém Československu. Podle zdrojů měl tenhle hoch podprůměrné IQ, ve škole mu to moc nešlo, stěží se vyučil sklářem a ani v práci nebyl příliš dobrý. Ženy ho navíc zcela jasně odmítaly. Kvůli tomu si k nim také vybudoval nenávistný vztah. Toužil po nadřazenosti a k ženám byl zcela bezcitný. Diagnostikována mu byla antisociální porucha, porucha sexuální deviace a nekrosadismus. Než se ale podařilo zjistit, co je vlastně zač, celá léta svou zvrácenost úspěšně skrýval.
Jak šel čas
Prvními kroky k jeho kariéře vraždícího kanibala byly pokusy o znásilnění. Později policii sám přiznal, že nikdy s žádnou ženou neměl sexuální styk, ke kterému by dala souhlas. Pokud už k nějakému došlo, bylo to buď mrtvé tělo nebo znásilněná žena. Tu první znásilnil v poměrně nízkém věku, přesný údaj o tom, kolik mu bylo let, není nikde uveden.
Po čase mu ale „pouhé“ znásilňování žen nestačilo. Jelikož ale žádná neudala Hojera na policii a jeho činy mu procházely, rozhodl se tak přejít na tvrdší kalibr. První žena, jež podlehla jeho násilnickým choutkám, byla Eva ve věku dvaceti devíti let. Ta pocházela z Děčína. Jelikož byla jiná doba, tahle zvěrstva se odehrávala v průběhu let 1978 a 1981, byla Eva v té době již potřetí vdaná. Do parku, kde ji našel Hojer, utekla od svého třetího manžela za milencem. S tím se již bohužel neshledala. Milenců měla navíc několik, takže vyšetřovatelé pátrali mezi nimi a po nějakém Hojerovi neštěkl pes.
Ke druhé vraždě došlo v únoru 1980, kdy byl Ladislav na vojně. Podařilo se mu však nepozorovaně uprchnout z kasáren a vlakem odjet znovu do Děčína. Pětadvacetiletou Ivu si vyhlédl právě ve vlaku. Počkal, až půjde žena na toaletu, tam za ní vnikl a uškrtil ji její vlastní šálou. Kvůli nedostatku místa v kabince tady však neměl možnost ukojit svou sexuální touhu. Ve vlaku byl sice spatřen vysoký, štíhlý voják, avšak to nebyl příliš dostačující popis, aby jej mezi hromadou mužů v uniformě někdo našel. Navíc byl podle záznamů v té době v kasárnách, a tak měl neprůstřelné alibi.
O několik měsíců později se Hojer vydal do Košic. Tady si vyhlédl ženu, jejíž jméno není známo. Byla to třicetiletá žena, po které požadoval sex, to se mu ale nepodařilo. Nakonec ji tedy zabil a poté o chladnoucí tělo již ztratil zájem. Její tělo svázal drátem a vhodil jej do blízké přehrady. O jeho zvrácenosti vypovídá i to, že jelikož bylo léto a voda si stále udržovala příjemnou teplotu, po tomto činu se ještě Hojer rozhodl, že si zaplave.
Jeho příští cesta vedla do Brna, ta se ale nakonec stala obzvlášť tragickou. Zcela bezcílně se potuloval nočními ulicemi a obětí se tentokrát stala teprve osmnáctiletá dívka. Ivana Mátlová se vracela ze svého prvního plesu. Bylo to v lednu roku 1981, kdy ji Hojer přepadl kousek od tramvajové zastávky v parku. Tam ji zatáhl do křoví a tentokrát se mu podařilo ženu za živa znásilnit. Následně ji pobodal a nakonec uškrtil. Ke dveřím jejího domu dívce chybělo sotva dvacet metrů. To ale nebylo celé. Mrtvé tělo pak ještě jednou znásilnil, ženě odřezal prsa a genitálie. Ty si uložil do igelitové tašky a odvezl domů, zatímco zohyzděné tělo nechal ležet.
Během své kariéry sériového vraha nakonec přičichl i ke kanibalismu. S pomocí odřezaného masa se doma nejprve několik dní uspokojoval, než se rozhodl jej uvařit a sníst. Po zatčení však řekl policii, že mu nechutnalo a zbytky masa a kůže vyhodil i s hrncem.
Poslední oběť Hojer nehledal daleko, kus od svého bydliště napadl jednapadesátiletou ženu. Byla totiž drobné postavy, a tak si myslel, že jde o mladou dívku, ty byly jeho cílem. Přestože zjistil, na koho vlastně zaútočil, svůj plán už nezměnil. I tuhle ženu nakonec zabil.
Další vrah, který se doznal sám
Policie by Hojera možná nikdy neodhalila, kdyby se sám nepochlubil. V hospodě, kde se o vraždě mluvilo, se veřejně přiznal, že ji spáchal. Lidé mu ale nevěřili, protože byl pro ně jen zakřiknutým hlupákem. Pak se ale pochlubil i muži, který uprchl z psychiatrického ústavu, a ten na to upozornil policii, protože mu Hojer sdělil i fakta, která se na veřejnost nemohla dostat. Zatčen byl tak ve třiadvaceti letech.
Během výslechů se pak k vraždám doznával postupně. Major Markovič, který měl jeho případ na starosti, vyvolal zjevně ve vrahovi podivně důvěrné pocity. Hojer se mu rozhodl otevřít a o svých činech detailně vyprávěl. Zdálo se, že mluvit o vraždách, které spáchal, ho velmi uspokojuje. Pak ale přišlo rozhodnutí, že za 5 vražd, kterých se dopustil, čeká osmadvacetiletého Ladislava Hojera trest smrti. Osudným dnem mu byl sedmý srpen 1986. Když ho však vedli na popravu, vzpouzel se, křičel, a dokonce ronil slzy. Bránil se tak vehementně, že dokonce poranil muže, kteří ho na popravu přivedli.
Autorský článek. Další zdroje: Ctidoma.cz, Killer.cloud
