KOMENTÁŘ: Lidé už nemají na prémiové pečivo, přestává se kupovat i péct, některé firmy jsou před krachem
Když jsem včera přišel do obchodu a prohlížel si regály s masem – zejména pak klobásy, chvíli jsem uvažoval, jestli to tak bylo vždycky, že stálo úplně cokoliv z tohohle úseku od padesáti korun českých výš. Už delší dobu si všímám, že ceny se nezastavují. Vždycky se nenápadně posunou o korunu, o dvě nahoru, a jakmile si zvyknete, hned to udělají znovu. Ano, přesně tak vnímám letošní rok. Naštěstí jsem zatím nenarazil na nějakou bariéru, pokud jde o to, co si mohu dovolit koupit, mnoho rodin ale tyto potíže má.
Na sociálních sítích jsem už párkrát zahlédl informace o tom, že v dnešní době se nevyplatí jíst maso, protože na něj nikdo nemá. Známí, kteří žijí v Praze a mají děti, vypozorovali, že ve školách se začíná stávat běžným, že děti si ke svačině už maso nenosí. Jejich obložené chleby a bagety jsou plné zeleniny nebo sýra, dostávají ovoce, ale žádné masné výroky.
Mnoho lidí si začalo doma více vařit a méně kupují hotová jídla, protože si to už nemohou dovolit, a stejné je to s pečivem. Zapečenou housku si raději každý udělá než aby ji kupoval. Pečivo stouplo opravdu prudce, po internetu kolují fotografie, na kterých jsou cenovky. Existují místa, kde za rohlík zaplatíte 6 korun a o prémiovém pečivu tohle platí taky. Lidé obecně začali nakupovat pečivo v mnohem menším množství a sladké nebo zapékané si dovolí jen zřídka.
Pro některé podnikatele by to dokonce mohlo znamenat krach. Samozřejmě není řeč o velkých řetězcích, drobní pekaři mají ale obavy. Někteří už nyní ví, že budou muset zavřít. Pro podnikatele jsou dva roky covidu a následná inflace ve spojení s nízkou poptávkou i růstem energií likvidační. Museli navýšit ceny kvůli produktům a nákladům na energie, ale lidé nechávají pulty plné, protože si prémiové pečivo nemohou dovolit.
Mnoho z nich má, co dělat, aby uhradili vlastní energie. Náklady jsou v současnosti totiž dvakrát větší než loni, a to ani při nejlepší vůli nemohou pekaři vybalancovat tak, aby ceny zůstaly přijatelné. Někde dokonce mnohem více než dvakrát. Existují konkrétní příklady, kdy pekárny uvádí naprosto neuvěřitelná čísla. Zatímco v lednu vyšel jednu z nich plyn na pečení na 15 tisíc korun za den, po prudkém navýšení cen platí od února denně ta stejná pekárna 178 tisíc za plyn. Aby toho nebylo málo, pekaři počítají s další vlnou zdražování jak energií, tak i jejich výrobků. Kromě zvýšených cen energií se také prudce zvedla cena pšenice důsledkem války zuřící na Ukrajině. Pšenice šla v meziročním srovnání nahoru o sto procent. Přestože plno pekáren má ještě zastropované ceny, brzo jim skončí smlouvy a pak už nezbyde než znovu zvyšovat ceny. Tohle období očekávám pravděpodobně na podzim, kdy už budeme chodit do obchodů s pečivem podobně jako do Zoo – dívat se.
No a na druhé straně tu máme lidi s nízkými platy a nedostatkem příspěvků od státu, aby si mohli k snídani koupit donut. Je více než jasné, že tohle je přesně jedna ze známek krize, která k nám přichází a začíná pokládat první podnikatele.
Zajímavé je, že zákazníků jako takových neubývá, mění se jen sortiment a množství, které si mohou dovolit. Zatímco loni nebyl problém nechat pár rohlíků ztvrdnout, nyní si na plýtvání všichni dáváme mnohem větší pozor. Mám známou, jejíž rodina nakupuje opravdu velké množství pečiva, a to zejména sladkého. Nejrůznější taštičky plněné povidly, pudinkem nebo čokoládou u nich nikdy nechybí. Mockrát jsem přijel na návštěvu a odjížděl s nabalenou svačinou do práce, protože jídlo, které měli, nestíhali sníst. Poslední dobou bývá ale dóza na kuchyňském stole, kam se podobné dobroty uskladňují, žalostně prázdná. Stav nezájmu o pečivo a nedostatků financí se tak podepisuje úplně všude.
O tom, že lidé si jídlo doslova nemohou dovolit, vypovídá i značné množství nakousnutých kousků, se kterými se setkávám v pražských obchodech. Není to tak dlouho, co jsem psal článek o drzosti některých, již si přijdou do obchodu na ochutnávku. V oddělení donutů se to začíná stávat celkem pravidelnou záležitostí. Lidé si ukousnou a zbytek odloží zpět do regálu. O tom, kolik jich beze stopy snědí, samozřejmě ani nevíme.
Pravděpodobně se nyní dostaneme na úroveň jiných zemí, kde je pečivo pouhým doplňkem stravy. V Česku bylo do nedávna považováno za její základ a nesmělo chybět u většiny snídaní. Naštěstí jsem milovníkem krekrů a rýžových chlebíčků, takže se mě cena rohlíků až tak nedotýká, sledovat ale jejich pravidelné zdražení také nijak nepotěší.
Když jsem na tohle téma hovořil s přáteli, většina mi překvapivě sdělila, že se kvůli nárůstu cen nezlobí, protože plně chápou, co k tomu pekaře vede. Nepochybují ale, že výsledkem bude krach možná i poloviny z nich, protože sami si pečivo nekupují, pokud to není nutné stejně jako mnohé další suroviny.
Do budoucna se uvažuje o cenách, kupříkladu rohlík za 9 korun, jak uvedl Richard Kabát, který dodává své zboží velkým firmám jako obchody Albert, Rohlík.cz a Košík.cz. Na kolik tedy vylezou ostatní výrobky, si podle toho zkuste odhadnout. A teď se podívejme, jaká je současná realita v obchodech. Již na začátku roku se některé ovoce a zelenina vyšplhaly tak vysoko, že lidé naprosto vzdali nákupy těchto surovin. Například rajčata vystoupala takřka okamžitě o více než 50 procent, což byla cena, za kterou je už lidé nebyli ochotni nakupovat. V současné době ničí lidem nervy především ceny masa, ale zdražování samozřejmě probíhá ve všech možných odvětvích. Nemohlo mi uniknout, že zmrzlina, za kterou dávám běžně 49 korun, je náhle v některých obchodech k dostání za 69, což už je docela slušná pálka na 120ml nanuk.
Do ovoce a zeleniny se tedy dvakrát nepohrneme, pokud půjdeme nakupovat a některé mléčné výrobky jsou taky pasé. Jak jsem už zmiňoval na začátku článku, maso není zrovna nejlepší volba, jestliže chceme nakoupit na celý měsíc a ne jen na jeden týden. Což mi připomíná chytrou radu, že z jednoho kusu masa se obvykle dají udělat až tři jídla, pokud jej vyvaříte, část opečete a něco necháte do omáčky. Možná se teď bude leckomu hodit. No a abych nezapomněl, pečivo už také není zrovna populární. Co tedy vlastně ještě můžeme nakupovat, pokud chceme jíst?
Ti, kdo musí živit celou rodinu, si možná rvou vlasy, protože jim přibývá jedna starost za druhou. Nejenže aby ušetřili, musí obětovat čas domácí přípravě jídel, protože ta hotová z krámu se stávají nedostupnými, ale navíc za chvíli nebude, z čeho. Zkuste si schválně říct, kolik jídel uděláte bez zeleniny, masa nebo pečiva? Ano, okruh se zužuje. Můžeme být jen vděčni, že těstoviny a rýže ještě rekordy netrhají, i když osobně mám pocit, že se zdražila snad i obyčejná šťáva, kdy je víc barviv a nežádoucích složek než toho, co je skutečně vhodné ke konzumaci.
Pokud takhle budeme pokračovat dál – a ono to příliš dobře zastavit nejde, jak asi víte – měli bychom se připravit na možnost, že brzo si nebudeme moci dovolit kupovat k pití čaje a zůstaneme u balené vody. TI šťastnější si ji možná budou moci natočit z kohoutku. Máme totiž jediné štěstí, že ten k nám také nevede z Ruska podobně jako plyn.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Idnes.cz, Idnes.cz, Seznamzpravy.cz
