KOMENTÁŘ: Čeká nás hyperinflace? Pokud naše vláda učiní špatné kroky, mohlo by nás to zničit
Ať už to chceme vidět nebo ne, přichází krize, částečně už nás zasáhla, ale jsme teprve na počátku. Při poslední velké krizi v roce 2008 se některé státy dostaly do tak velkých potíží, že je postihla hyperinflace. V Zimbabwe roku 2008 dosáhla míra inflace za jediný rok 89 sextilionů. Nikdy jste o takovém čísle neslyšeli? Není divu s takovým číslem se totiž běžně nesetkáte, má celkem 21 nul. Představa o tom, jakou měly peníze v tu chvíli hodnotu je asi jasná, že? Možná jste už někdy slyšeli o tom, jak peníze klesly natolik, že lidé chodili po ulicích a rozhazovali bankovky. To přesně by se mohlo za pár let dít i u nás, pokud ceny i státní dluhy porostou a vláda nenajde rozumná řešení. Pokud by hyperinflace skutečně přišla, raději byste byli za svou práci placeni bochníky chleba než penězi, ty by totiž měly rázem mnohem větší hodnotu.
Že hyperinflace přichází se dá poznat podle nejrůznějších znaků. Varovné signály se objevují dlouho dopředu a rozhodně to není něco, do čeho se jednoho krásného rána najednou probudíte. A kde to všechno začíná? U dluhů. Zimbabwe se už od roku 1980 neustále zadlužovala. Politici v zemi dělali rozhodnutí, která si nemohli dovolit, slibovali lidem peníze, které neměli a zapletli se do války, která je stála hromadu peněz, zatímco zkorumpovaní vládní úředníci rozkrádali co šlo. Určité podobné znaky tam jsou, že?
Když je řeč o nákladné válce, je to asi týden, co se v médiích objevila zpráva, že se Česká republika zapojí do dočasné ochrany slovenského leteckého prostoru. Podle předsedy vlády Petra Fialy (ODS) se jedná o pomoc našim sousedům, která potrvá zhruba rok. A tím rozhodně neříkám, že bychom pomáhat neměli, zejména když se jedná o Slovensko, které kdysi bývalo součástí naší republiky. Nicméně o tom, že válka na Ukrajině je velice nákladná pro všechny okolní státy včetně nás a že si díky ruské invazi sáhneme hluboko do kapsy, nemůže být pochyb.
Když šlo v Zimbabwe do tuhého, docházely peníze, lidé byli nespokojení a vláda stále rozhazovala, světová banka odmítla poskytnout další půjčku. Aby tedy vláda někde získala potřebné finance, přestala splácet předchozí zapůjčené peníze od světové banky. Už roku 1997 klesl jejich dolar o 70 procent hodnoty v důsledku nepříznivé ekonomické situace. Pokud byste měli na účtu našetřen jeden milion korun a došlo i u nás k podobnému poklesu, najednou budete mít v rámci hodnoty měny pouhých 300 tisíc korun.
Vláda potřebovala buď najít 55% peněz navíc, nebo naopak radikálně snížit výdaje a v zemi začaly propukat nepokoje. Jak na to ale zareagovali důmyslní vládní úředníci? Pokusili se zvýšit nebohým poplatníkům daně. To však nefungovalo, protože se setkali s obrovským odporem. Lidé už si odmítali nechat dále ubírat peníze ze svého. Zoufalá vláda se tak musela rozhodnout, jestli sníží výdaje, bude propouštět státní zaměstnance a narazí na další nepokoje, nebo natiskne peníze. A tak se začalo tisknout…
Tohle je ta část, ke které se naše republika zatím nepropracovala. Nejsme v situaci, kdy bychom se propadali do dluhů a tiskli neskutečné množství peněz, které by stát položilo, když se do ní ale dostaneme, bude už pozdě ji řešit. Stejně jako tehdejší vláda Zimbabwe má však i ta naše sklony dělat rozhodnutí, kterými si „šplhne“, spíš než ta rozumná, nepopulární, jež udrží zemi v chodu.
Jak poznáme, že se měna hroutí?
Kdyby na podobnou situaci opravdu došlo, prvním vodítkem, které se bude podílet na vyvolání hyperinflace, jsou mylná očekávání. Jestli neustále vidíme, jak se vše zdražuje, lidé si mohou navodit špatný předpoklad, že se takto bude zdražovat neustále. Jestliže všichni automaticky očekávají zvyšování cen, obchodníci je samozřejmě budou zvyšovat a to už ne na základě poklesu měny, tištění peněz a dalších aspektů, ale prostě kvůli očekávání. Inflace tak předběhla tempo tisku nových peněz. Došlo tak ke krizi, protože v ekonomice už nebylo pro lidi dost peněz, za které by mohli nakupovat. Banky dokonce vydaly limity, kolik peněz si lze vyzvednout každý den z účtu a ta částka byla tak nízká, že jste si za ni sotva koupili jedno jídlo denně. Hotovost měla tak vysokou cenu, že pokud jste s ní zaplatili, dostali jste na svůj nákup třicet procent slevu. Kam se hrabou internetové výprodeje, že?
Vláda mohla udělat dvě věci. Přestat dodávat peníze a nechat stát, aby si to prostě protrpěl nebo začít tisknout ještě rychleji. No a co byste řekli? Přestože tyhle lidi někdo zvolil, nechal je usednout na důležité posty a dal jim důvěru, jejich jediným řešením bylo, že nechali vyrábět další a další peníze.
To vedlo ke krachování podniků. A nedostatek zboží znamenal co? Ano správně, ceny šly nahoru. Zkuste se vžít do situace, kdy ráno vstane, potřebujete si jít koupit něco k jídlu, ale máte jen minimální množství peněz. Jakmile s nimi ale vyrazíte na lov, zjistíte navíc, že regály jsou prázdné, protože obchodníci už nemají za co přivážet zboží.
No a vláda? Dál tiskla, tiskla a tiskla, zabavovala cizí měny a zakazovala držení velkého množství zlata. To už je ta situace, kdy mnoho lidí skáče přes palubu a loď opouští, protože potopení je nevyhnutelné. A jak v takových případech funguje měna? Zatímco teď se snažíme peníze pracně ušetřit, tak pokud by přišla hyperinflace, věřte mi, že by se z nich stal Černý Petr. Nikdo by si nechtěl peníze ponechat a jakmile by se vám dostaly do rukou, honem byste za ně běželi nakoupit naprosto cokoliv, protože cokoliv by se v takové situaci stávalo lepším uchovatelem hodnoty než státní měna. Na nákup obyčejného pečiva bylo potřeba tolik kvadrilionů peněz, že bankovky se už ani nedaly počítat. Nastal úplný chaos, kdy lidé platili stohy peněz a pokladní zkoušeli pohmatem, jestli je v balíku dostatečné množství bankovek, aby s ním bylo možné nákup zaplatit. Dokážete si představit takový blázinec? Tohle se ale před pár lety skutečně dělo.
No a proč jsem na začátku řekl, že tohle je něco, co by nás mělo všechny zajímat? Hyperinflace samozřejmě nemusí proběhnout stejně u nás jako před lety v Zimbabwe, dokonce nemusí proběhnout vůbec, v což pevně doufám – ale společné znaky tu rozhodně jsou. Špatné kroky se navíc mohou táhnout i desetiletí, než ke kolapsu dojde. Zatím máme jen mírně nakročeno, naše vláda je stejně jako mnoho dalších zadlužená a nejsme v tom sami. Navíc stát nemá dostatečné příjmy z daní, ze kterých by dluh splácel. Východiska z takové situace jsou různá. Stát může buď přestat plnit své závazky, natisknout si další peníze nebo zvyšovat daně. Ani jedno z nich bohužel není příjemné.
Dalo by se tedy říct, že v tom lepším případě se v budoucnu dočkáme poklesu hodnoty koruny v důsledku tisku peněz a zvyšování daní. Pokud by na to však nedošlo, zřejmě by nás čekal mnohem horší scénář zahrnující prázdné regály v obchodech, rozhazování bankovek po ulicích a žalostný křik každého, kdo během života poctivě spořil.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Denik.cz
