Holčička na Hodonínsku šla hlídat mladšího brášku. Stala se obětí pedofila, který sám vychovával tři děti
Marcelka chodila do první třídy základní školy a v osudný den nechtěla zůstat ve družině, ale šla rovnou ze školy domů, aby pomohla rodičům s hlídáním mladšího sourozence. Bylo 5. prosince 1973 a děti se těšily, co dobrého jim přinese Mikuláš. Marcelka se už ale nadílky nedočkala. Na lesní cestě, která vedla k jejímu domovu, totiž potkala svého vraha, Vojtěcha Bělocha. Tehdy měl 42 let, byl ženatý a měl tři děti. Byl zakřiknutý, ale snad všichni v městečku věděli, jakou hrůznou minulost za sebou má.
Vojtěch Běloch byl už v roce 1958 odsouzen k desetiletému žaláři za pohlavní zneužití tří dětí ve věku 8 až 11 let. Odseděl si pět let a byl podmíněně propuštěn na svobodu. Ještě ve zkušební době, a to v roce 1965, byl ovšem znovu odsouzen za pohlavní zneužití desetileté školačky. O osm let později se z něj stal i vrah. Tři roky poté, co byl propuštěn na svobodu.
Zda šlo ze strany Vojtěcha Bělocha o promyšlený čin, nebo náhodu, nikdo neví. Rodina oběti se ale přiklání k první verzi. Vrah totiž bydlel hned naproti prodejny, kde pracovala Marcelčina maminka, a Marcelka za ní chodila prakticky denně. Byla u ní i v den své smrti.
Jak přesně se Bělochovi podařilo získat si Marcelčinu důvěru, není zřejmé. Údajně jí sliboval, že jí ukáže obrázky z pohádkové knížky a tvrdil, že u něj v bytě bude i její maminka. Aby nebudil pozornost, že jde s malým dítětem, nařídil Marcelce, aby šla 10 metrů za ním. Takto reagoval ale až poté, co dvojici v lese viděla náhodná svědkyně, která se Bělocha zeptala, zda jde o jeho dítě. Muž odpověděl, že ano. A protože to nevypadalo, že Marcelka jde s mužem nedobrovolně, dál to neřešila. Oznámila vše na policii až o několik dní později, doslova pár hodin před tím, než se policie chystala Bělocha pro nedostatek důkazů propustit z vazby.
Když Marcelka vstoupila do Bělochova bytu, bylo už na záchranu pozdě. Pedofilní deviant se sklony k fetišismu nedal malé dívence žádnou šanci. Přes její odpor a pláč ji pohlavně zneužil. Pak chtěl dívku propustit, ta mu ale pohrozila, že vše řekne mamince. To Běloch nemohl dopustit. Zavázal jí oči šátkem, znovu ji orálně zneužil a poté ji rukama uškrtil.
Po vraždě dívky si počínal velmi chladnokrevně. Aby si zajistil alibi, šel si do obchodu koupit láhvové pivo a během cesty potkal několik lidí. Jeho byt ale už v tu dobu ukrýval bezvládné tělíčko školačky. K mrtvolce děvčátka se později vrátil, zabalil ji do jutového pytle. Jakmile se setmělo, nastartoval svůj motocykl, pytel s mrtvou Marcelkou si přivázal k tělu a rychle zamířil do lesa, kde holčičku zahrabal pod listí a větve. Po cestě ještě na mnoha místech rozházel její věci.
Celé městečko bylo kvůli zmizení děvčátka na nohou. Mnozí občané si vzali v práci volno, aby pomohli s jejím hledáním. Do pátrací akce se zapojilo více než 200 lidí. Mezitím kriminalisté vytipovali asi 30 možných pachatelů, Vojtěch Běloch byl mezi nimi. Ve vazbě se tiše modlil, aby napadl sníh. Zřejmě doufal, že se tak mrtvolka Marcelky nenajde. To se ale spletl. Po sedmidenním pátrání bylo tělo dítěte nalezeno.
Běloch během vyšetřování několikrát měnil výpověď, přiznával dokonce i další případy pohlavního zneužití dětí. Psychologové a psychiatři ho označili za vědomého lháře. Sexuologové u něj zjistili pedofilní deviaci s prvky fetišismu. Jeho nápravu označili znalci za nemožnou. Dne 23. května 1975 byl v Praze popraven.
Zdroj: kriminalistika.eu, Wikipedia.
