Šaman Ahmad Suradji škrtil své oběti a zahrabával je po pás do země. Jedenáct let vraždil ženy, které si k němu přišly pro pomoc
Poradenství mystiků je v Indonésii životním stylem a je o nich známo, že mají obrovský sexuální apetit. Objevily se i další případy, kdy mystikové obtěžovali, a dokonce znásilňovali své klienty. Lékařem byl i Ahmad známý také jako Nasib Kelewang nebo Datuk Maringgi. Suradji byl uznávaným šamanem v Medanu, hlavním městě severní Sumatry, a mnozí muži věřili, že jim poradí v záležitostech, jako je láska, peníze a zdraví. Původně byl přitom tento muž indonéský chovatel dobytka, který se po čase stal sériovým vrahem.
Když se jednoho dne dívka, která navštívila Suradjiho, nevrátila, otec ohlásil zmizení své dcery. Když policie šla do Suradjiho domu, našla tělo jedné z obětí na poli blízko jeho domu.
Prohlídka Ahmadova domu odhalila oblečení a hodinky 25 pohřešovaných žen. Poté, co policie 2. května 1997 zatkla Suradjiho, se nejprve přiznal k zabití 16 žen během pětiletého období. Při dalším výslechu se ale přiznal, že zabil 42 žen ve věku od 11 do 30 let, vraždil je totiž po dobu 11 let.
V rámci rituálu, který praktikoval, své oběti škrtil kabelem a zahrabával je až po pás do země. Všechny jeho oběti byly nakonec dívky a ženy ve věku od 17 do 40 let. Ve svém vraždění pokračoval skutečně celých 11 let, jak policie potvrdila, než byl nakonec v roce 1997 zatčen poté, co byla poblíž jeho domu na předměstí Medanu objevena těla.
Co bylo ale horší, tenhle muž vůbec nevraždil sám. Byla to rodinná záležitost. Ahmadovy tři manželky a všechny sestry, byly také zatčeny za to, že mu pomáhaly spáchat vraždy a skrývat mrtvoly. Nejstarší manželka Tumini byla souzena jako jeho spolupachatelka v jeho jedenáctiletém řádění.
Může se zdát až neuvěřitelné, že se na taková jatka přišlo teprve po letech. Policie se domnívá, že oběti se mohly příliš stydět na to, aby řekly svým rodinám, že hledají pomoc od čaroděje, takže jejich zmizení nebylo spojeno s ním. Velká část z nich byla také prostitutkami. To vysvětluje, proč se po nich nikdo nesháněl a vlastně ani nemohl tušit, kde jsou.
Suradjiho metoda zabíjení spočívala v nabíjení každé oběti podle jejích potřeb. Byl to dobře promyšlený rituál související s každou z nich. Cena se obvykle pohybovala mezi 200 a 400 dolary. Ano, v podstatě si nechal platit za to, že je zabil. Poté je vzal na plantáž cukrové třtiny poblíž svého domova a v rámci rituálu je zahrabal do země až po pás. Jakmile byly chyceny v jámě a nemohly se hýbat, každou ženu uškrtil elektrickým kabelem. Pak vypil jejich sliny, svlékl jejich mrtvoly a znovu je pohřbil s hlavami směřujícími vždy k jeho domu, aby posílil své magické schopnosti. Suradji celé své řádění odůvodnil policii tak, že měl před devíti lety sen. Ve snu se mu zjevil jeho otec, který mu řekl, že má zabít celkem 70 žen a vypít jejich sliny, čímž získá nadpřirozené schopnosti. Tím by totiž provedl rituál černé magie, kterým by zvýšil svou moc. O jeho počátečních obětech je známo jen málo, protože byl nakonec zatčen až poté, co bylo nalezeno tělo jeho poslední oběti.
Jeho poslední obětí byla 21letá dívka jménem Sri Kemala Dewi, která ho navštívila kvůli svým potížím. Poradila mu, aby její návštěvu utajil. Nikoho také nepožádala o vyzvednutí. O pár dní později našel její nahé a rozkládající se tělo v poli cukrové třtiny muž, který ho se skupinou lidí vykopal. Policie byla informována, protože v té době již pátrala po zmizelé dívce, a brzy se dozvěděla, že naposledy navštívila Suradjiho. Ten však jakoukoli spojitost s vraždou při prvním výslechu popřel.
Během vyšetřování policie našla Dewinu kabelku, šaty a náramek v Suradjiho domě, což nakonec vedlo k jeho zatčení. Při výslechu se ke svým zločinům tedy přiznal, ale polici mátl, protože své výpovědi několikrát změnil. Řekl, že stejným způsobem zabil až 42 mladých žen. Další vykopávky byly provedeny na tomtéž poli cukrové třtiny, kde byla těla pohřbena. Některé z žen byly tak moc rozložené, že je nebylo možné ani identifikovat. Krvavá jatka pod vedením tohoto šamanského lékaře mu vydržela tak dlouho, že stopami po prvních vraždách už byly jen ostatky splývající s půdou.
Po odkrytí 40 mrtvol policie požádala místní obyvatele, aby nahlásili pohřešované členky rodiny. Asi 80 rodin v oblasti nahlásilo pohřešování příbuzných, takže je možné, že Ahmad Suradji zabil ještě více žen, než kolik policii přiznal. Přestože mu samozřejmě nemusí být připsány všechny vraždy, vyloučit vyšší počty nelze, lhal u výslechů až do poslední chvíle.
Během soudních procesů Suradji i Tumini popíraly zabití s tím, že se přiznaly, protože už nemohly snášet mučení ze strany vyšetřovatelů. Tvrdily, že vlastně vůbec nic neudělaly. Až 27. dubna 1998 shledal indonéský soud na severní Sumatře čaroděje vinným z nejhoršího vraždění, které se kdy v Indonésii odehrálo. Když bylo odkryto poslední ze 42 těl, byl Suradji odsouzen k smrti popravčí četou. Popraven byl v roce 2008. Jeho žena Tumini je také odsouzena k smrti za svůj podíl na vraždách. Soud zjistil, že mu při vraždách pomáhala zcela úmyslně a dobrovolně.
Další dvě manželky vesnici opustily a soudu se vyhnuly. Reakce ve zbytku Indonésie je poměrně utlumená. Indonéský národní tisk nezaznamenal začátek procesu. Lidé říkají, že je to proto, že jsou zvyklí chodit pro pomoc k těmto podivným čarodějům a jsou obeznámeni s tím, že se věci nedaří vždy, jak mají. V podstatě tedy počítají, že se může něco podobného stát.
Autorský článek. Další zdroje: Murderpedia.org
