Komentář: Hypotéka nebo pronájem? Dnes to není otázka volby, ale finančních možností
Když jsem byl ještě na střední, od svých dospívajících vrstevníků, kteří se učili orientovat ve světě a pokoušeli se osamostatnit jsem často slýchal: „To já bych do nájmu nikdy nešel. Radši budu platit hypotéku, než dávat peníze za něco, co nikdy nebude moje.“ Jsem přesvědčený, že ta myšlenka má něco do sebe, ale stejně tak věřím, že ti, komu byt nekoupili rodiče, v tom nájmu po ukončení studií stejně skončili minimálně na nějaký čas.
Proč především ti mladí lidé volí nájemní bydlení, spíš než hypotéku, je jasné. Plat jim obvykle nestačí na to, aby s ním dosáhli na splátku vlastního bydlení a také mnohdy nemají našetřený základ. Banky totiž půjčují pouze 80 procent v některých případech 90, ale nikdy ne plnou částku. Co je ale horší, jelikož si lidé musí platit nájem, nemají na hypotéku z čeho našetřit. Člověk, který má plat do 30 tisíc a hradí z něj nájemné bude pravděpodobně základ na hypotéku strádat nejmíň do 40 let a ani pak nemá záruku nějakého zázračného bydlení. Růst cen nemovitostí nezastavil ani koronavirus, tedy se neustále zvyšují a to podstatně rychleji, než jak narůstají platy. Mladé páry se navíc bojí zadlužit, pokud plánují mít děti. Jakmile jeden z nich začne čerpat mateřskou dovolenou, příjmy se výrazně sníží a o nemovitost by mohli lehce přijít.
Alternativou, jak se dostat k hypotéce bez našetřeného základu, je zastavení jiné nemovitosti. Obvykle se jedná o dům rodičů. Ti to ale často neradi slyší a souhlas nedají. Co si budeme povídat, kdyby to byly mé děti, taky bych o tom vážně pouvažoval. Nemusí jít o nedostatek důvěry nebo nezodpovědnost, ale stát se může cokoliv, od nečekaného těhotenství, přes krachující firmu, po autonehodu a pobyt v nemocnici. Možností je mnoho a pokud člověk ztratí příjem – tedy i možnost dostatečně splácet – čeká rodinu prodej zastavené nemovitosti.
Tím se dostávám k otázce, co všechno dnes lze nazvat „bytem“. Rodiny, které se na hypotéku složí, volí stále menší bydlení. V metropolích začínají někteří žít mnohdy ve sklepních či jiných nebytových prostorech a jsou rádi, že si to vůbec mohou dovolit. Před pár týdny jsem byl s kamarádkou u nich ve sklepě, abych jí pomohl vyndat nářadí a pár dalších věcí. Když za námi zamykala, ukázala mi na vedlejší dveře a povídá: „Tam taky bydlí lidi, ale teda jsou dost zvláštní.“ No aby nebyli, když žijí ve sklepě! V Praze to ale bohužel není výjimka. Plno lidí už si nemůže dovolit hypotéku na garsonku a tak si koupí nebytový prostor jakým je sklep nebo ateliér a vybudují si z něj „byt“.V praxi je to nezkolaudovaná místnost s postelí, u které máte nalepený záchod, malou linkou vedle, které stojí sprcha a pokud hledáte umyvadlo, hledejte ho v ní.
Je jen pár skupin lidí, pro které může být nájemní bydlení výhodné. Určitě se na čas vyplatí lidem po škole, kteří se chtějí osamostatnit. Je to vlastně taková zkouška žít bez rodičů, během které mají možnost nastavit si život sami. Ještě netuší, co jim bude vyhovovat a tak nemá cenu, aby si hned kupovali byt a pokud se jim v něm za půl roku nebude líbit, museli by jej znovu prodávat. Navíc prodej domu s hypotékou – ač je to možné – je mnohem složitější než běžný prodej.
Pokud tedy nejprve zvolí nájem, mohou vyzkoušet i dvě tři různá místa, než se rozhodnou někde usadit. Samozřejmě předpokládáme, že nemají dostatečný vlastní zdroj a tak jim dá nájemní bydlení výhodu, že se prozatím neupíšou na dalších 30 let k odevzdávání poloviny platu bance. Sám jsem po studiu bydlení v nájmu vyzkoušel, ač jsem obrovským odpůrcem, protože nechci strkat peníze někam, odkud se mi už nevrátí, a mám už jeden dům, který v současnosti obývá má matka. Než si ale pořídím byt v Praze, usoudil jsem, že ještě něco přišetřím a vyzkouším, co mi vlastně bude vyhovovat.
Spoléhat na nájem, pokud už si budujete nějaké zázemí a případně i rodinu však bývá problematické. Smlouvy jsou dané buď na dobu určitou, po které ji majitel nemusí prodloužit nebo s výpovědní lhůtou kupříkladu 3 měsíců. Internetové poradny se pak hemží dotazy. „Majitel mi nechce prodloužit smlouvu, přestože jsem poctivě platila. Co mám teď dělat? Může si tohle dovolit?!“ Ano může, byt je jeho. A přestože vám tím vzniknou obtíže, musíte si poměrně rychle najít jiné bydlení, které je ne vždy vyhovující vašim potřebám. Mnohdy se stane, že lidé vrážejí do nájemního bydlení vlastní peníze navíc, aby si jej zkrášlili a pak musí byt opustit. To je další důvod, proč nájemnímu bydlení nefandím.
Volbu bydlení v cizí nemovitosti dokážu pochopit u lidí, kteří mají ve zvyku často se stěhovat. Někomu to vyhovuje, dokonce znám takové, kteří rádi přebývají část roku i v zahraničí, projezdí takhle kus světa a pak se zase vrací do Čech. A někdo se stěhuje kvůli pracovním příležitostem. Těmhle lidem by se samozřejmě nevyplatilo splácet dům, ve kterém dvě třetiny roku nebudou.
Velkým strašákem bývá i pokrytí nákladů na vlastní nemovitosti. Jestliže investujeme do něčeho, co nám bude patřit, musíme být také připraveni průběžně renovovat. Pokazí se vodovodní potrubí, stěny bude třeba jednou za čas vymalovat, možná budete muset vyměnit zásuvky… V nejrůznějších článcích odborníci doporučují držet si finance zhruba ve výši půlročních příjmů, abyste měli jistotu, že si opravy můžete dovolit. Pokud nemáte dostatek finančních rezerv, pak je jasné, že si netroufnete na hypotéku, raději půjdete tam, kde je za opravy odpovědný majitel a to často včetně pronajímaného příslušenství jako sporák nebo sprcha.
Otázka, zda se stěhovat do nájmu, nebo si půjčit na vlastní bydlení, ve většině případu jednoduše není o preferencích, ale o sociální úrovni. Je hezké zadlužit se kvůli 2+kk se střešní zahrádkou, ale jestli pak budete muset držet salátovou dietu, pamatujte, že i rajčata už zdražila o 60 procent. Pokud si to ale můžete dovolit, rozhodně investujte do vlastního, vložené peníze se zúročí, i kdybyste dům nebo byt měli jednou zase prodat, to co šoupnete domácímu, jste si odbydleli, a už vám to nikdy nikdo nevrátí.
Autorský článek - komentář.
