Množírnám se dobře daří, zákonům se stále vyhýbají
Množíren jsou u nás stovky. Týrání zvířat má špatně definované hranice a kontrola často nechá lidem v rukou zvíře, přestože jsou podmínky pro jeho život nevyhovující. Množitelé navíc umí systém hezky obcházet. Provést kontrolu je možné jen stěží, pokud si majitel riziko uvědomuje a nepustí nikoho dovnitř na první dobrou.
Za příklad si dejme množírny psů, které jsou všem dobře známé. Jak to na takových místech obvykle vypadá? Psi jsou chováni buď v prostoru zahrady nebo nějaké místnosti ve velkém počtu. Je docela možné, že najdete 15 nebo i 30 psů v jedné místnosti. V drtivé většině případů je chov doprovázen zápachem, špinavou podlahou, nepořádkem na zemi, nedostatkem krmení a pitné vody nebo jejich znečištěním. Mnohá zvířata bývají také nemocná. V případě, že kontrola přijde do takových podmínek, může samozřejmě jednat. Ne vždy je však prvním krokem odebrání psů.
Obdobný případ se řešil a vlastně ještě stále řeší v jednom z pražských bytů, kde bylo chováno přes 40 koček. Poprvé, jakmile veterinář shledal podmínky jako nevyhovující, dostala majitelka koček napomenutí a upozornění, že musí snížit počet zvířat a nesmí jich v bytě chovat více než deset. Kontrola ale letos proběhla znovu. Ukázalo se, že v bytě z původních 60 zůstalo více než 40 zvířat. Téměř všechna trpí přenosnými onemocněními, a některá musela být dokonce utracena. A trest? Zatím nebyl žádný vyřčen, ale žena tvrdí, že v bytě již nebydlí, několik koček bylo jejího syna a zbylé pouze hlídali známé.
Mnoho lidí si myslí, že stačí zavolat veterinární správu nebo Odbor ochrany životního prostředí, aby se podařilo zvířata zachránit. Realita je však úplně jiná a orgány mnohdy vůbec nic nezmůžou. Základním problémem je už to, že na pozemky se kontrola z veterinární správy nedostane násilím. Musí být dovnitř vpuštěna majitelem. Pokud jej tedy nezaskočí, majitel pochopitelně nebude otevírat, jsou-li zvířata ve špatném stavu.
Poslední změny v zákonech určily, že ten, kdo má 3 a více chovných fen či koček, musí to hlásit. Není ale nic jednoduššího, než říct, že vaše jsou jen dvě kočky a další tři patří někomu jinému, třeba manželovi nebo dceři, jako to udělala rodina ve výše zmíněném případě, aby se již jednou napomínaná žena vyhnula trestu. Vždycky se najde nějaký příbuzný, který bude ochotně vlastnit dvě tři z vašich zvířat. Na těch se totiž dají vydělat desítky, až stovky tisíc ročně.
Množit se dá dokonce i při registraci pod klubem, který nemůže spolehlivě zkontrolovat, jak jsou zvířata chována, a podezření získává až v případě, kdy je vydáváno podezřele mnoho rodokmenů. I tak musí poslat na kontrolu opět Státní veterinární správu. Pokud majitel nevpustí příslušníky, mohou dovnitř vniknout jedině, pokud mají podezření přímo na ohrožení života zvířete. Ve většině případů se tedy inspekce dovnitř nedostane. V takovém případě postupuje dále tak, že majiteli zvířat na dveře připevní lístek. Vyzve ho, aby byl přítomen v určitém termínu a předvedl inspekci stav zvířat a podmínky, v nichž jsou chována. Výzvu zašlou pro jistotu dle zákona i poštou a uvědomí následně i obec a policii. V daný den se na místě sejde inspektor s policií a úřadem.
Pokud se však množitel nachází v situaci, kdy zná dopředu termín návštěvy, není pro něj problém dát vše do pořádku tak, aby nikdo nemohl hodnotit jeho chov jako týrání. V praxi odveze většinu jedinců jinam, ať už ke známým nebo příbuzným. Stačí zvířata dostat mimo domov. Nechá si nejlépe vypadající, a pokud možno, zdravá zvířata, která kontrolou bez potíží projdou, a uklidí do nebe volající nepořádek, jenž množírny celkem zpravidla provází. Při návštěvě inspekce pak vznikne záznam, který jen vzdáleně odpovídá realitě. Nic víc však nikdo nenadělá. Ti chytřejší majitelé zvířat se tomuto systému jen smějí, protože jsou v podstatě nepostihnutelní.
Zákon také stanovuje povinnost nahlásit každou chovnou fenu starší jednoho roku. Ten, kdo vymyslel toto ustanovení, zjevně předpokládal, že nikdo nebude odchovávat mladé na štěňatech. A ten dotyčný se skutečně velmi pletl, protože pro množírny vytvořil ideální způsob, jak jakoukoliv registraci obcházet. Fena odchová první mláďata dříve, než sama dospěje a je prodána. Z vrhu zůstane opět mládě, které za pár měsíců čeká totéž. A takhle to může běžet stále dokola. Dotyčný tím vlastně vůbec nic neporušil, protože na zvířeti starším jednoho roku nechová. Důmyslné, že?
Obdobné je to i v chovech hlodavců. Mezi chovateli se dlouhodobě ví o problémových chovech, kde jsou zvířata držena v laboratorních klecích a nakrývána stále dokola. Nemusím nejspíš zmiňovat, že chov hlodavců je ještě mnohem méně transparentní než chov psů nebo koček a podmínky pro chov jsou ještě méně vymezeny. De facto se dá říct, že nejsou vymezeny vůbec. Neexistuje rozpis, který by udával, jak velkou klec které zvíře potřebuje nebo co musí či nesmí obsahovat jeho strava. Mnoho lidí krmí své králíky nebo činčily směskami z obchodů, přestože jim tak výrazně zkracují život a způsobují zdravotní potíže. Pokud ale přijde kontrola a uvidí, že zvíře má, co jíst, nebude se dlouze zabývat tím, zda je pro něj právě tato strava vhodná.
Osobně jsem se setkal s ukázkovým případem množírny, o které ví mezi chovateli činčil nejspíš každý. Je už tak profláklá, že většina lidí si u dotyčné chovatelky zvíře nepořídí. Musela tak začít spolupracovat s otcem a postupem času i s jeho známou, aby se dařilo zvířata udat pod jiným jménem. Kdysi jsem se začal pídit po tom, proč téhle slečně někdo neudělá přítrž, zejména proto, že činčila potřebuje klec o výšce minimálně 80 cm (ideálně třeba 120 cm) a zvířata z tohoto chovu jsou držena v malých klíckách. Řekl bych tak 40x40 centimetrů. Chybí jim výbava, poličky a hračky. Kam byste taky chtěli v takové kleci dát poličku, aniž by si zvíře při skoku na ni neurazilo hlavu, že?
Nicméně vyšlo najevo, že kontrola u dotyčné již v minulosti proběhla a její počínání je nahlášeno policii. Bohužel ale veterinární správa shledala podmínky, ve kterých jsou hlodavci drženi, jako dostačující. Všichni měli vodu a jídlo, tedy nebyl důvod k odebrání jedinců. A dokud nebudou jasně stanoveny podmínky, v jakých by každé zvíře mělo žít, co je třeba k péči o něj a čemu je nutno se vyhnout, aby u majitele nestrádalo, budou se obdobní „chovatelé“ zákonům vysmívat dál.
Autorský článek - komentář.