KOMENTÁŘ: Další migrační krize na obzoru. Evropa není nafukovací, kolik ještě vydrží a jak dlouho potrvá, než někdo řekne dost?

 Komentáře 
12. září 2022 09:13 / Michael Veselý
  24
📷
1 fotografie v galerii
Do Evropy se tentokrát chystají uprchlíci z Íráku. Depositphotos
Migranti k nám přicházejí už léta a vždy se najde nová vlna, která Evropu zaskočí. Jak dlouho ale potrvá, než někdo řekne dost? Prozatím tu to místo zjevně je, ale ubývá ho a ubývá. Rozhodně přijde den, kdy si tohle nebudeme moci dál dovolit a jen proto, že ještě neklepe na dveře, nemůžeme tyhle problémy přehlížet.

Tentokrát se do Evropy chystá nával z Iráku, potíže má třeba Kurdistán. Nezaměstnanost tady během loňského roku dosáhla 17 procent. To je o tři procenta více než ta celostátní. Možná si řeknete, že se nemáme zase tak zle, když vezmete v potaz, že 17 procentům lidí tam chybí práce, vždyť to je téměř pětina obyvatelstva. Ti, kteří ji ale mají, navíc mnohdy nedostávají zaplaceno. S potížemi se tady lidé potýkají už celá léta. Jejich děti si nemohou dovolit ani navštěvovat školy. Mnozí zvažují útěk do Evropy a je docela běžné, že se ho musí pokusit realizovat několikrát, přičemž končí v poutech.

Lidé jsou zoufalí a mají dojem, že v zemi jako ta jejich je nečeká žádná budoucnost. Chtějí jinam, kde to ještě funguje. Pokud se ale všichni pokusí přesídlit do Evropy, ta bude jednou v důsledku nevyřešených potíží vzdálených států a kontinentů sama kolabovat. Nechci strašit, že je to už za rohem, rozhodně je ale ten správný čas věnovat tomu pozornost. Na počátku roku jsme se potýkali s lidmi prchajícími před rusko-ukrajinskou válkou a zasaženi jsme byli dost.

Irácké rodiny, které totiž navenek vypadají spokojeně, se zatím chystají zabalit věci a vzít ze své rodné země do zaječích. Konec konců by nebyly první ani poslední. Spousty nezaměstnaných už prchly. Hledají nejrůznější způsoby, jak cestovat, aby pronikli až do Evropských států nebo například do Británie, kde mají mnohdy známé či příbuzné.

V listopadu se nejméně 27 migrantů – většina z nich byli Kurdové – utopilo, když se pokusili přeplout na nafukovacím člunu kanál La Manche z Francie do Británie. Je to samozřejmě bláznovství použít nafukovací člun pro takovou cestu. Co to ale vypovídá o stavu jejich země? Zoufalství, jaké si nedovedete představit. Je to přesně ten případ extrému, kdy se škrábete na opevnění, přestože po vás střílí, protože se prostě musíte dostat pryč.

Navzdory rizikům to zkoušejí i opakovaně. Mnohdy jsou pro ně motivací například děti nebo prarodiče, které chtějí dostat za lepším životem. Mít malé platy a žít od výplaty k výplatě jako plno Čechů, to je opravdu smůla. Ale nemít možnost si vydělat dostatek peněz ani na základní věci, to je skutečná tragédie. Kvůli svým synům a dcerám se tak celé rodiny snaží dostat pryč a Evropa je pro ně nejpřístupnějším místem. Nejde tu totiž jen o peníze, i když si je rodina zvládne vydělat, jiní lidé to nezvládnou. Výuku jejich dětí a školní docházku, kterou by měly absolvovat, totiž zásadně narušují stávky učitelů kvůli nevyplaceným platům. U nás se stávkuje i kvůli nízkým platům, tak si představte to haló, kdyby je zaměstnanci vůbec nedostávali. Systém školství by se nám hned rozpadl na prach a to obdobné se děje i ve zmíněním Iráku.

Všichni proto utíkají tam, kde je práce, budou si moci vydělat a zajistit svým dětem vzdělání. Skutečně jí tady ale bude dost? Už teď hledáme pracovní pozice pro tisíce Ukrajinců, kteří do Evropy dorazili s tou poslední migrační krizí. Od ní neuběhl ani rok a už tu máme další v plné parádě.
V Kurdistánu mají lidé běžně dvě zaměstnání, pokud živí rodinu, a i tak je to pro ně boj o přežití. Vláda neustále lidi prosí, aby co nejvíce pracovali, ale už roky nedostávají své platy včas. Zatímco zbytek Iráku se snaží překonat desetiletí války, Kurdistán má tvořit obraz stabilního regionu vhodného pro zahraniční investory. Jeho více než 5 milionů obyvatel ale vidí věci poněkud jinak. Ono se také zkuste vžít do situace, kdy musíte mít dvě zaměstnání a ani v jednom nedostanete peníze, jak mají být. To už opravdu zkomplikuje život snad každému.

Přibližně dvě ze tří domácností v iráckém Kurdistánu spoléhají na vládní plat nebo důchod, ale platby prostě nechodí včas, a to ani u sociálních dávek. Ten, kdo nemá peníze, nejsou jen lidé, ale sám stát, který není schopen je vyplatit. Bohužel, stát jednoduše do Evropy neuprchne, aby měl lepší podmínky, a tak se musí se situací vypořádávat. Lidé tu v posledních letech prožívají ekonomickou krizi zcela jiných rozměrů, než jaké si my dovedeme představit. Spolu s tím jde ruku v ruce i korupce. Lidé se cítí zastrašováni, hrozí jim zatýkání a jsou manipulováni. Nemají možnost projevů svobody, projevu tak, jak by si zasloužili. Laicky řečeno, mohou prostě sedět doma na zadku, nesmí si stěžovat a mají dovoleno očekávat, zda jim někdy někdo zaplatí za práci, jakou odvádějí. V takových podmínkách existují lidé v této zemi. Člověk se na ně pak ani nemůže pořádně zlobit, že chtějí migrovat. Kdo z nás by zůstal sedět na místě a šoupat nohama za takových podmínek?

Nejspíš jedinou možností, jak tomuto proudu migrantů zamezit by bylo, kdyby agentury OSN a nevládní organizace omezily finanční prostředky, příliv lidí jinak zatopí Evropu. Neustálé války a konflikty na území jejich země budou tyhle lidi nutit prchat, ať je situace seberiskantnější. V podstatě žijí v podmínkách, ve kterých se žít nedá, a tak si ani nikdo nedělá velkou hlavu, co když při útěku zemřou jako zmíněná skupinka v nafukovacím člunu. Některé příběhy jsou opravdu příšerné, lidé riskují, platí pašerákům šílené částky, aby se je podařilo dostat přes hranice a nakonec mnohdy končí zatčeni či zraněni a nezbývá jim než se vrátit do vlastní země. Mnohé boje probíhající na území jejich státu nemají, co dělat s běžnými civilisty, jde o výhružky a soupeření například mezi znepřátelenými klany, do kterého jsou zapleteni obyčejní lidé, když náhodou přijdou někomu pod ruku. Každodenní chudoba a strach z nebezpečí, kteří místní prožívají, je tak důvodem, proč Evropa praská ve švech.

Dobrým řešením, jak tuhle krizi zastavit, by bylo také místo neustálého přijímání utečenců jít ke kořenům a pomoci v zemích, ve kterých nemohou vydržet, protože nemají na jídlo a denně jsou součástí pouličních bojů, a to klidně i v hlavním městě. V minulosti byly například připravovány programy na stabilizaci nejen v Iráku, ale třeba také v Sýrii. Jsou země s extrémními problémy, které potřebují podpořit třeba v boji proti terorismu, obchodům s drogami a další nelegální činnosti. Nezapomínejme, že jsou stále místa, kde se obchoduje s lidmi. Nikdo z nás by nechtěl žít v takovém státě, a tak, pokud nechceme přeplněnou Evropu, měli bychom se snažit pomoci s řešením jádra problému. V podstatě je to celé o správném zacílení pomoci, kterou poskytujeme.

Autorský článek - komentář. Další zdroje: Tacr.cz, Openknowledge.worldbank.org, Arabnews.com,

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Agáta Hanychová prozradila: Dítě s Jaromírem bylo plánované. Doufám, že ještě před porodem bude svatba

Styl

Vegani jsou vystaveni riziku vzniku různých zdravotních problémů. Proto jsou důležité doplňky stravy a...

Dům a zahrada

Spravný podzimní řez pivoněk zajistí jejich vitalitu a bohaté kvetení pro příští rok. Pozor však na...