KOMENTÁŘ: Děti trpí obezitou. Od září budou jejich zdatnost testovat školy. Jaký dopad to na ně může mít?
Pokud jde o obezitu dětí, stává se čím dál rozšířenější. Nedávno mi jedna kolegyně, jejíž názory obvykle nesdílím, řekla, „že za nás byl v každý třídě tak jeden tlustej, dneska je to jeden vedle druhýho a ještě se na to nesmí upozorňovat.“ Musím přiznat, že já už tedy vyrůstal v době, kdy těch obézních dětí bylo ve třídě skutečně víc, ale že by se na to neupozorňovalo, potvrdit nemohu. Pořád jsme nebyli ta generace, co měla od školky doma počítače a mohla u nich trávit čas.
Fakta o obezitě jsou zřejmá, s přibývajícími dekádami počet dětí trpících tímto neduhem roste. Dětská obezita je vážným problémem veřejného zdraví. Například ve Spojených státech amerických má 1 z 5 dětí či teenagerů obezitu. V roce 2019 se stejné výsledky projevily i u nás, pětiny dětí se týkal tento problém.
U dětí s obezitou je pravděpodobnější, že si tento stav přenesou do dospělosti, než u těch, které vyrostly zdravě, i když to samozřejmě nemusí být pravidlem. Někdy stačí dospět a začít si návyky v režimu stanovovat sám.
Vyhýbat se obezitě zejména v dětství je důležité, protože tělo se stále vyvíjí a pokud trpí dítě nadváhou, je pak mnohem více náchylné na nemoci jako astma, spánková apnoe, diabetes typu 2, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, srdeční onemocnění, mrtvice, muskuloskeletální poruchy, některé druhy rakoviny, včetně rakoviny tlustého střeva a rakoviny prsu nebo potíže s játry.
Riziko obezity a následně i jmenovaných nemocí samozřejmě značně ovlivňuje genetika. Genetické faktory mohou zvýšit pravděpodobnost, že dítě bude mít obezitu. Děti, jejichž rodiče nebo sourozenci mají obezitu, mohou mít zvýšené riziko, že se u nich tento stav vyvine. Různé geny mohou přispět k nárůstu váhy. I když se problémy s váhou vyskytují v rodinách, ne u všech dětí s rodinnou anamnézou obezity se však rozvine.
Děti v Česku se podrobí testům
Netýká se to pouze základních, ale i středních škol. Česká školní inspekce trvá na tom, aby po dlouhé karanténě a opatřeních, jež držely děti doma, proběhly testy fyzické zdatnosti mezi dětmi. Otestovat chtějí 250 tisíc žáků. Pozoruhodné na tom je, že půjde pouze o žáky třetích a sedmých ročníků základních škol či odpovídající věkovou kategorii na gymnáziích a druhých ročnících středních škol. Do testování se zapojí velké množství subjektů: Asociace školních sportovních klubů (AŠSK), Vysokoškolské sportovní centrum (VSC) Victoria a tělovýchovné fakulty z Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, v Brně, a Univerzity Palackého, v Olomouci.
Zatím je známo jen tolik, že vybrané děti podstoupí vždy čtyři motorické testy. Na základních školách to budou disciplíny: skok z místa, vytrvalostní člunkový běh, běh čtyřikrát deset metrů a sedy-lehy. Na středních školách se pak bude testování lehce lišit. Běh čtyřikrát deset metrů nahrazen u chlapců shyby a u dívek výdrží ve shybu. Cviky pro testování vybírali právě odborníci ze sportovních fakult. Děti budou mít stanoveny časové požadavky a podmínky, za kterých by měli dané disciplíny zvládnout, z výsledků pak bude Česká školní inspekce čerpat při své analýze, jak se zhoršil stav v naší republice po pandemii covidu-19.
Inspekce by chtěla na základě těchto výsledků připravit doporučení pro školy, jak zlepšit stav žáků. Mezi podobná doporučení by ale nemělo patřit rozšíření výuky tělesné výchovy. Ptám se tedy, co mezi ně patřit bude? Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal uvedl, že ve školách je prostor k pohybovým aktivitám mimo hodiny tělesné výchovy a ten je dle jeho slov zatím nevyužitý. Jaký prostor má na mysli, neřekl. Nabízí se tedy přestávky a velká polední pauza.
Pokud se na ně podíváme jednotlivě, tak malé přestávky obvykle slouží k přípravě na hodinu, kterou ani tak děti mnohdy nestihnou, protože si jdou popovídat s kamarádem nebo se zaberou do jiné aktivity a nemyslím si, že by bylo dobré už například na základních školách tohle někomu vyčítat. Oproti dospělým, kteří chápou, že pauza slouží k nejnutnějšímu odpočinku, by na dítě neměl být vyvíjen přehnaný tlak. Pokud jsou tu ty větší přestávky, během kterých svačí, měly by naopak zůstat v klidu a nedělat žádné skopičiny nebo se je k tomu minimálně snažíme vést. No a pak jsou tu u větších dětí hodinové přestávky mezi jednotlivými předměty. Dětem lze samozřejmě vybudovat hřiště poblíž školy, to bude fungovat u těch starších, kdo ale dohlédne na děti ze zmiňovaných třetích tříd, aby se jim během zábavy nic nestalo? Škola nese za děti odpovědnost a všichni určitě víme, že opičí dráha na hřišti dokáže způsobit víc než jen odřené koleno.
S prostorem k pohybu v hodinách to také nevidím příliš pozitivně. To může naopak fungovat u těch mladších, ale zázraky bych neočekával. My měli dobrou třídní učitelku, když jsem byl na prvním stupni základní školy. Hodně s námi hrála hry a cvičila různé aktivity, při kterých jsme se pohybovali po třídě, že bych to ale nazýval sportem, to asi ne. Minimálně z toho nikdo z nás nezhubl. Takže si myslím, že ani v jiných hodinách nebude mít pohyb velký účinek nebo úspěch. Nedej bože pak na středních školách, kde bych chtěl vidět teenagery, co se mnohdy přijdou do školy spíš vyspat, jak nadšeně pobíhají po třídě v rámci výuky angličtiny.
Tohle testování zdatnosti se u nás bude realizovat po zhruba třiceti letech. Srovnávat se bude s mezinárodními výzkumy a s daty právě z této doby. Zástupci školní inspekce od toho očekávají, že výsledek bude výrazně horší než před 30 lety. Aby nebyl. Pohybové dovednosti dětí nezhoršila jen pandemie covidu, doba je zkrátka jiná a děti líné. Řekněme si to upřímně. Vina je samozřejmě z velké části na straně rodičů, spíše než zavádění pohybových aktivit během výuky by tak bylo na místě apelovat na rodiče, aby se starali o to, jak děti tráví čas mimo školu.
Podle dostupných informací odborníci dokonce upozorňují, že pohybová výkonnost dnešních školáků se zhoršila tak výrazně, že žáci ve sportovních třídách jsou nyní na úrovni schopností, které se spíše podobají žákům, již v minulosti nebyli zařazeni do organizovaného sportu, ale jen trávili volný čas spontánními pohybovými aktivitami.
Nejlepší pomoc pro děti s obezitou je právě podpora a péče rodiny. Klíčový je režim, který škola nikdy nemůže plně vynahradit. O většině stravy a stráveném času (aktivitách, kroužcích, času s přáteli) rozhodují rodiče. Existuje mnoho způsobů, jak zapojit celou rodinu do podpory a boje proti obezitě. Zvláště důležité je zvýšení fyzické aktivity. Každé dítě by mělo mít hodinu nebo dvě denně pohyb a věřte, že vydrží i víc. Není problém, aby šlo v pondělí na florbal, ve středu k hasičům a v pátek do skauta, dítě se zabaví a vybije přebytečnou energii, navíc tráví čas s vrstevníky. Rozhodně ho to nevyčerpá, věřte mi, vlastní zkušenost. O víkendu by si pak mohla alespoň občas rodina udělat výlet na kolech nebo do bazénu a o zdravý režim je hned postaráno. Pokud bude mít dítě pocit, že je do aktivit nuceno a je na to samo, pak jeho snaha zdaleka nebude taková, jako když měří síly s kamarády nebo tráví čas s rodiči. My jsme vedle školy žádné hřiště neměli a stejně jsme si vždycky vymysleli nějakou hru. Potíž nebude v nevyužitém potenciálu škol, ale v nedostatku času a špatném vedení ze strany rodinného kruhu.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Ct24.ceskatelevize.cz, My.clevelandclinic.org, Cdc.gov, Mzcr.cz
