KOMENTÁŘ: Proč spousta Čechů proti pomoci v energetické krizi protestuje? Nikdo netuší, co může čekat
Desítky tisíc lidí protestují proti slibům vlády, na jejichž naplnění nejspíše ani nedojde. Proč vlastně? Vláda sice slibuje zachránit všechny před energetickou krizí, slibuje to už celkem dlouho a lidé po celé republice jsou ve stresu. První kroky řešení totiž přišly relativně pozdě a jestli přijdou nějaké další, se tedy vlastně ani neví. Nikdo netuší, co může čekat.
Pokud se však slibované pomoci v řádech desítek miliard korun dočkáme, bude to rozhodně malý krok pro člověka, avšak velké zadlužení pro lidstvo. Věnovat peníze lidem na útratu z energií totiž znamená, že se budou muset vzít z rozpočtu. Kdybychom byli v ideální situaci, teď bychom mohli brát z rezerv, které jsme si udělali v době, kdy byla naše ekonomika na vzestupu. Jenže žádné takové rezervy Česká republika nevytvořila, předchozí vláda v tomto období jen utrácela a nyní jsme bez peněz.
Vláda se nastalou situaci pokouší srovnat daní z neočekávaných výnosů, která má zajistit, že ti, kdo na současné situaci profitují, aniž by s tím mohli předem počítat, musí zaplatit vyšší daně, a pak tedy bude více peněz na pomoc těm, kdo v této situaci trpí.
V této chvíli již vláda zavedla vytvoření stropu a rozdíl mezi stropem a finální tržní cenou má být v podstatě složkou k přerozdělení mezi lidi a firmy, jež nemají na úhradu energií, zatímco nebýt zastropování mohl zůstat dodavatelům. Nejsme jediní v EU, kdo musí přistupovat k obdobným krokům a hledat nový systém financí, protože ten stávající není udržitelný.
Energetický tarif bude nejspíše nejdražším krokem, který vláda v této krizi zatím plánuje, to nás bezpochyby posune ještě do horší pozice, než ve které nyní jsme. A abych tak řekl pravdu, s výhledem na další tři až pět let na tom jsme opravdu bledě. Způsob, jakým se snažíme posouvat a dostávat z dluhu, je snad nejhorší v celé Evropské unii, protože vůbec nefunguje. Zatímco jinde se daří situaci ustát, my jsme na tom hůř a hůř. Naši politici, a dá se říct, ani voliči, nemají dost rozumu, aby odvrátili státní krach, a jestliže naše dluhová brzda je tu výhledově za 6 let, tak máme opravdu nejvyšší čas něco udělat.
Neměli bychom dovolit, aby byly dále zvyšovány výdaje veřejného sektoru a spolu s tím snižovány příjmy. Je tomu tak už celé roky, ale nejde o dlouhodobé řešení, jen nafukování problému se státními financemi.
Každý výdaj, kterým naděláme dluh, musíme začít splácet, stejně jako je tomu s běžnou občanskou půjčkou splácí i stát své dluhy. Pochopitelně pak do budoucna bude náročnější platit za sebe veškeré nové výdaje a tím nejdůležitějším je zredukovat výdaje a získat takové příjmy, aby nedocházelo k dalšímu a dalšímu zadlužování. Z toho už by se totiž stát nemusel dostat a přesně tímto směrem bohužel míříme jakožto země.
Poněkud zjednodušeně by se dalo říct, že máme na výběr nechat zruinovat a padnout lidi či firmy, které nemají na to, aby za sebe uhradily vše potřebné, nebo je zachránit, ale na úkor krachujícího státu. Teď to podávám trochu černobíle, samozřejmě se vše dá vybalancovat a situace nemusí být řešena tak radikálně. Především vláda by asi ale měla tyhle misky vah uvědomit a podle nich jednat.
Nevíme, kdy přesně přijde ten šok, že naše země se nedokáže dál financovat, ale opravdu nám hrozí. Ono to dlouho bude vypadat neškodně, stále budeme mít pocit, že i když jsme na tom hůř a hůř, nějak to zvládáme a pak nám najednou přistane facka, která nám otevře oči, protože už ani nebude, kde si půjčovat. Jak skončilo Řecko? Jako zcela nefunkční stát a my jej můžeme klidně následovat.
Inflace našemu státnímu rozpočtu nepřidává
Konečně jsme ve fázi, kdy to vypadá, že se nám daří krotit inflaci. Ta již neleze nahoru jako dřív, ale zastavuje se. I tak vidí nejspíše každý, kdo chodí na nákup, že ceny potravin se pohnuly neskutečně, a když je vezmeme na vědomí jako denní výdaj, je to opravdu rána, všichni bychom potřebovali vyšší platy.
V neskutečně problematické situaci se nachází i Česká národní banka. Stojí před obrovským poklesem mezd vůči trhu a poptávka po zboží tak klesá. To by mohlo znamenat potíže s ekonomikou až její úplné zamrznutí. To by ale v boji s inflací vůbec nijak nepomohlo. Prozatím jsme ve fázi vyčkávání, jestli její zpomalení nebude brzo poklesem. Lidé jsou na vážkách a doufají, že se to někam posune, že se opravdu můžeme spolehnout na Českou národní banku, která si s inflací poradí. Ta zatím nechce učinit kroky, které by ještě více ohrozily ekonomiku a zkomplikovaly situaci.
Nejvyšší kontrolní úřad při kontrole návrhu státního závěrečného účtu za rok 2021 dospěl k závěru, že schodek státního rozpočtu dosáhl rekordní úrovně a naše země má nejrychlejší tempo meziročního rozšiřování dluhu mezi členskými státy EU, což je naprosto příšerná situace a ještě horší scénář do budoucna. Zároveň trpíme tím, že máme jedno z nejnižších temp hospodářského růstu. I když celková míra zadlužení v poměru k HDP zůstává relativně nízká, jde o trend, který je alarmující. Úroveň veřejného dluhu v poměru k HDP byla v roce 2021 41,9 procenta, zatímco průměr EU loni činil 88,1 procenta. Meziroční růst dluhu v ČR činil 4,2 procenta oproti -1,9 procenta v EU.
Neustále šířící se státní dluh je pro nás zkrátka rizikem, pokud se s ním nyní začneme prát, nebude to příjemné pro nikoho, navíc ale to přijde za pět minut dvanáct. Česká republika má v současné době rating Aa3, který je ještě stále pozitivní z hlediska důvěryhodnosti státu z hlediska solventnosti a rizikového profilu. Na druhou stranu se však zhoršily vyhlídky české ekonomiky ze stabilních na negativní v důsledku hrozících rizik plynoucích z pro zemi nanejvýš významných výpadků dodávek plynu z Ruska. V případě, že by Česká republika nebyla schopna přijímat ruský plyn v dostatečném množství a za rozumné ceny, naše národní hospodářství by nevyhnutelně upadlo do hluboké recese.
Vláda jednala o alternativních dodávkách s Norskem nebo Katarem. Počátkem září, kdy byly pozastaveny dodávky plynu přes Nord Stream 1, se Česká republika přeorientovala na dodávky plynu z Norska a LNG (zkapalněný zemský plyn) z různých zemí přes uzly v Nizozemsku a Belgii. Za těchto okolností bylo až 65 procent plynu z Norska spotřebováno v Praze. Situace se však pravděpodobně výrazně změní v zimě, kdy je poptávka v Evropě obvykle čtyřikrát až pětkrát vyšší než v letních měsících. LNG tak bude dražší a méně dostupný, což bude spojeno s nedostatkem přepravních kapacit.
Kabinet Petra Fialy již v tomto ohledu podnikl kroky ke zmírnění rizik a negativních dopadů energetické krize. V září se premiér zúčastnil slavnostního otevření LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, který budou využívat tři společnosti ze tří zemí – Shell v Nizozemsku, Engie ve Francii a ČEZ v ČR. Dodávky LNG z tohoto terminálu budou přepravovány přes německé území. Terminál Eemshaven má v příštích pěti letech pokrýt zhruba jednu třetinu spotřeby plynu v ČR. Další dvě třetiny ale nejsou vyřešeny.
I když ekonomické a sociální dopady současných četných krizí teprve nastanou, obrysy budoucích problémů jsou stále zjevnější. Rostoucí zadlužení, rostoucí rizika platební neschopnosti, bankroty podniků a následný růst nezaměstnanosti. Zatímco dopis nepředstavuje velký problém vzhledem k vysoké míře zaměstnanosti, ostatním by se mělo co nejvíce zabránit. Z nedávných průzkumů vyplývá, že až 30 procent malých a středních podniků může v zimních měsících zkrachovat. Můžeme s tím ale opravdu něco víc udělat? Přijít o podniky jako sklárny nám neprospěje, větší zadlužení ale také ne, situace v České republice se nyní jeví jako slepá ulička.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Cnb.cz, Seznamzpravy.cz, Moodys.com,
