Smutná praxe. Samoživitelé musí rozprodávat majetek i sebe, aby se uživili

 Komentáře 
23. června 2022 07:57 / Michael Veselý
  25
📷
1 fotografie v galerii
Samoživitelé se dostávají do finanční tísně. Depositphotos
Kdo může, najde si v současné těžké situaci druhou nebo třetí práci a jakž takž si přivydělává. Kdo nemůže, nemá jinou možnost než prodat majetek, který nutně nepotřebuje. A nekončí to jen u elektroniky či automobilů. Hlavně, aby byla zaplacená elektřina, plyn a voda, která ještě díky bohu skokově nezdražila. Samoživitelé dělají, co mohou, aby uživili rodiny, spousta z nich je ale bez pomoci.

Samoživitelé si v posledním týdnu získali pozornost médií kvůli jejich nepříznivé životní situaci. Všechno to začalo šetřením. Více než 70 procent samoživitelů šetří na potravinách a energiích, jak jen to jde. Navyšují příjmy brigádami, pokud to zvládnou. Mnohdy ale ani tohle všechno nestačí. Většina z nich se potýká s problémem, že je pro ně již nemožné najít další položky, na kterých ušetřit. Kdo žije v pohraničí, jezdí na levné nákupy do Polska. Jídlo se tam prý vyplatí lépe než u nás. Nemám tu možnost jet se podívat, ale jestliže ceny stojí i za tu cestu, asi to bude opravdu výhodné. Ne každý rodič si ale může zaskočit do sousední země na nákup ve slevách.

Podle průzkumu Asociace neúplných rodin 32 procent samoživitelů nedokáže nadále platit své finanční závazky. Lidé už jednoduše nemají, na čem šetřit, i když by chtěli, a nedostává se jim financí ani na jejich základní potřeby. Jak tedy situaci řeší? Těch způsobů je několik a jeden více alarmující než druhý. Aby získali dostatek peněz na jídlo a účty, někteří si začali půjčovat.

Kam ale povede tahle strategie? Rovnou do dluhové pasti. Pokud není dotyčný schopen uhradit teď například desetitisícový nedoplatek za energie, jak chce zaplatit v budoucnu půjčku, která ho vyjde třeba na 7 000 korun? Dotyčný pak začne zaplácávat půjčku půjčkou, a tak je tu příběh, který už jistě všichni známe minimálně z médií. Z potíží se tito lidé již nedostanou, pokud nemají rodiče či jiné příbuzné, kteří je podpoří.

Viděl jsem samoživitelku, která si takto půjčovala peníze, aby mohla pořídit spotřebiče do domácnosti, dítěti hradit potřeby do školy nebo alespoň jeden letní tábor. Otec zastával názor: „Když na to nemáme, tak nikam nepojedeš.“ A na nic nepřispíval. Skončilo to velice špatně. Samozřejmě nastal koloběh, kdy matka splácela půjčku půjčkou, nakonec úvěry nestačily a exekuce přišly dřív, než potomek dovršil 18 let.

To mě mimo jiné přivádí k myšlence, jak platné jsou těmto lidem sociální dávky od státu. Existují příspěvky na děti, na bydlení i jednorázová pomoc v hmotné nouzi. Žádnou z těchto dávek však nedostanete, pokud potřebujete dítěti zakoupit počítač – ten není počítán mezi nezbytné základní vybavení. Přesto však učitelé ve školách nerespektují, že dítě jím nedisponuje, vyžadují úkoly vytištěné, komunikují přes e-mail. Bylo tomu tak již před 15 lety, kdy jsem sám hodil na základní školu. Počítač je pro ně automatickým vybavením, stejně jako mobilní telefon. Rodiče tak mnohdy musí šetřit na sobě, aby mohli dítě patřičně vybavit do školy.

Někdo ani půjčku nedostane nebo si dobře uvědomuje, že to není cesta ven. Takoví lidé pak řeší situaci jinými zoufalými způsoby. Určitě každý už se někdy dostal do situace, kdy potřeboval rychle peníze, na účtu jich byl ale nedostatek, a tak ho napadlo něco prodat. Podobně jsou na tom nyní i samoživitelé. Rozhodli se prodávat přebytečné kusy nábytku, auta, nadbytečnou elektroniku a telefony mění za levnější. Nemají jinou možnost, jak získat peníze. Některým navíc i tak musela půjčit rodina.

Když už není, co prodat, prodávají sebe

Zašlo to dokonce tak daleko, že někteří rodiče chodí darovat plazmu. Centra platí za odběr náhradu kolem 700 korun. Časté darování však může poškodit jejich zdraví, což si dostatečně neuvědomují. Krevní plazmu je možné darovat každých 14 dní. Zoufalí rodiče by však měli myslet i na vlastní zdraví, protože po vpichu často zůstávají jizvy, a to nejen na kůži. Stejné stopy zanechává jehla i na samotné žíle, která tím tuhne. Pokud chodíte darovat často, je to i pro tělo velmi fyzicky vyčerpávající. Pro ty, kteří potřebují peníze a nemají dostatek času na brigádu, je však jedinou možností odsedět si chvilku s jehlou zapíchnutou v paži a vědomím, že tím alespoň někomu pomohli.

Dalším zoufalým způsobem, jak ušetřit, se stává omezování kroužků pro děti. Nakonec tedy na celé situaci netrpí jen rodiče, ale i samotné děti, protože již nejsou peníze, ze kterých by jim mohly být placeny volnočasové aktivity. Ratolesti starší 15 let, které pochází ze sociálně slabých rodin, dokonce chodí na brigádu, kde si nevydělávají pro sebe, ale aby mohli matce či otci přispět na jídlo a energie.

A co na to naše vláda?

Vláda zatím situaci řeší tak, že jedná o jednorázových příspěvcích na každé dítě ve výši 5 tisíc korun. Ze zcela nepochopitelného důvodu se bude týkat rodin, jejichž příjem ročně nepřesáhne milion. Po první vlně kritiky, kdy to vláda schytala, protože stanovila hranici příliš vysoko, se očividně rozhodla pokračovat dál v zajetých kolejích. Rodiny, které mají měsíční příjem 84 tisíc korun, si ale mohou klidně dovolit i hezkou zahraniční dovolenou narozdíl od samoživitelů, kterým zřejmě jednorázových 5 tisíc korun život nezachrání.

Někdo by mohl namítat, že i rodina s příjmem milion může mít 4 děti a jejich finance se tím pádem výrazně ztenčí po uhrazení všech potřeb potomků. Na druhé straně jsem názoru, že pokud už si někdo udělá 4 děti, je to trochu jeho problém a nemůže čekat od státu stejnou míru podpory jako rozvedený rodič s jedním dítětem, který prostě nevychází s příjmem.

„Pomáháme těm, kteří pomoc potřebují, a nenecháme nikoho padnout,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS). Daleko logičtější by přitom bylo poskytnout vyšší podporu rodinám s nižším příjmem. Současné rozhodnutí o jednorázovém příspěvku vypadá spíše jako politický manévr a snaha zavděčit se všem než smysluplné řešení situace. Ti lépe zajištění finanční dar samozřejmě rádi přijmou a rodinám, které každý měsíc nevychází s rozpočtem, peníze pomohou možná do příštího vyúčtování. Vlk se tedy pro jednou nažral, ale z kozy nezůstalo nic, jen další státní dluh. Řešení je jednoduše neefektivní a finanční příspěvek by měl být odstupňován, aby částečně narovnával rozdíly mezi dětmi, jejichž rodiče pobírají odlišné platy. Z logického hlediska bychom měli tu největší pomoc poskytnout těm, kterým se samotným nedaří zabezpečit své potomky.

Autorský článek - komentář.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Vdovec po Pilarové sklidil obrovský obdiv za to, co udělal na její památku. Splnil Evě její přání a...

Styl

Čtyřikrát zkontrolovat zamčené dveře nebo vypnutou troubu, to je OCD. Zní to legračně, ale sranda to...

Dům a zahrada

Nenechávejte koření v kupovaných sáčcích. Hrozí plíseň i ztráta chuti