KOMENTÁŘ: V Česku se debatuje o zkrácení rodičovské dovolené, jinde prý nemají rodičovskou vůbec. Jinde mají ale také mnohem lepší platy
Mezi poslanci, a to vládními i opozičními, se rozběhla bouřlivá debata v reakci na návrh Zbyňka Stanjury (ODS), který by rád zkracoval dobu rodičovské dovolené. Jednou z prvních otázek, které vás napadnou, je jistě: Proč? Bude stát zase šetřit peníze na tom, co má dát lidem? Tak prosté to není.
Česko má nejdelší rodičovskou dovolenou v Evropě. Ministr financí je názoru, že bychom to měli změnit. Jsem rád, že si uvědomuje, že v souvislosti s tím, je třeba taky patřičně zajistit mateřské školy, kde bývá nedostatek místa.
Zatímco si ale maminky v Česku užívají jednu z nejdelších rodičovských dovolených, při návratu do práce zažívají potíže, není tedy divu, že se jim tam moc nechce. Po mateřské dovolené často dochází k poklesům platů, často se tak tyto ženy ocitají ve složitých životních situacích a v pracovním prostředí jsou uvrženy do méně kvalifikovaných rolích a je méně pravděpodobné, že budou povýšeny.
Podle současné politiky totiž nemohou být v době rodičovské dovolené propuštěny a musí být přijaty zpět do práce, avšak ne nutně na stejnou pozici. Stává se proto, že dostanou práci, která jim vlastně nevyhovuje a není dobrá pro jejich kariéru. Rodič – obvykle matka – má nárok na příspěvek až do 4 let dítěte. Od státu dostane 300 000, které pobírá měsíčně během této doby. V případě, že se narodí více dětí naráz, je příspěvek ještě o něco vyšší. Už teď ale mnohé matky nastupují do práce dříve, protože příspěvek, který pobírají, jim na uživení dítěte rozhodně nestačí.
Mockrát jsem mluvil s lidmi ve svém okolí o jejich dětech a o tom, jakou jim dělá potíž vystačit si s příspěvkem a přivýdělky. Rozhodně se tedy nedá říct, že by lidé otáleli a nepracovali zbytečně dlouho. Státu by ale zkrácení rodičovské dovolené přineslo ročně dle výpočtů 5 až 7 miliard korun. Určitě to tedy zlepší finanční situaci státu, zvýší to ale i kvalitu života dětí a jejich rodičů? Tím si nejsem jistý.
Samozřejmě existují dobré argumenty pro to, aby byla dovolená kratší. Zatímco na jedné straně mají děti v raném věku prospěch z toho, že zůstávají doma s rodiči, mnoho let odříznutí od práce ztěžuje ženám návrat na trh práce a často brzdí jejich kariéru. Také je pro ně těžké si přivydělávat, protože nabídek na částečný úvazek není mnoho a plný je pro ně během rodičovské dovolené nemožný. Také je to samozřejmě otázka toho, že rodiče, kteří pečují o děti léta doma, vypadnou z pracovního režimu. Čím déle matky tráví s dítětem doma, tím obtížnější je návrat do zaměstnání. To je vlastně největší problém celého systému.
Většinou mají matky dvě děti a ty je často mají v rychlém sledu, to znamená, že tráví pět šest let doma. To je velmi dlouhá absence na trhu práce. Obvykle se totiž nikomu nechce na rok dva tři do práce a pak znovu na dovolenou. Navíc je to stejně neefektivní. Způsob práce se stále někam posouvá. Několik let s dětmi doma znamená mnohdy rekvalifikaci. Matky, které se po dětech vracejí do práce, ve skutečnosti začínají svou kariéru úplně od začátku. Jsou ve stejné pozici, jako by právě dokončily školu a hledaly práci. To je samozřejmě špatné, pokud jsou již v pokročilejším věku, a sehnat zaměstnání je pro ně tak obtížnější.
Na druhé straně se podívejme na to, že ne každé dítě je připraveno ve dvou nebo třech letech přejít do péče někoho třetího, kdo jej bude většinu dne hlídat, aby oba rodiče mohli pracovat. Zkracování doby, kdy může být rodič s dítětem, by mohlo uškodit jejich vývoji a na to bychom měli klást důraz především. Čím menší dítě, o to více se vyplatí se mu dostatečně věnovat.
Problém v České republice je naopak v tom, že stát nabízí velkou podporu rodičům jen do tří nebo čtyř let dítěte, pak ji utne a matky, jejichž děti ještě nejsou připraveny nastoupit do školky, si musí hledat práci, mnohdy jen na částečný úvazek, aby se mohly stále věnovat potomkům. To se jim samozřejmě nedaří a rodina je rázem ve finanční tísni. Jsou případy, kdy dítě i ve čtyřech letech stále potřebuje hodně pozornosti. Pro matky je tedy obtížné skloubit své profesní povinnosti s mateřstvím. To se samozřejmě v některých případech týká i otců.
Má to tedy samozřejmě svá pro i proti a nelze říci, že návrh by bylo úplně mimo mísu, ale rozhodně si nemyslím, že pouhé zkrácení rodičovské dovolené bude velkým posunem kupředu. Něco se zlepší, něco se naopak zkomplikuje. Zejména Piráti a Lidovci byli proti. Ti naopak míří k valorizaci rodičovského příspěvku. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) vidí tento nápad jako špatný po sociální stránce.
Odpověď na náš problém se nachází v nedostatku částečných úvazků. Aby byla kratší rodičovská dovolená funkčním řešením, muselo by se otevřít podstatně více pracovních míst, které umožní matkám chodit do práce třeba na 4 hodiny denně. Zkrácených úvazků je po čertech málo, a co hůře, ty, které jsou, umožňují práci třeba jeden či dva dny v týdnů, ale na celých osm hodin. Tam je kámen úrazu. Matka, která má doma malé dítě, obvykle nesežene hlídání na osm hodin (a více, pokud počítáme, že do práce se musí nachystat a dojet). Pak tedy nemůže práci přijmout, a to je pro rodinu ekonomicky likvidační.
Zásadním řešením by mohlo nejen být navýšení úvazků, kdy budou matky chodit jen na pár hodin denně, ale také větší počet pozic na homeoffice. Práce z domova začala být využívanější díky krizi covidu. Je to zřejmě jedna z mála pozitivních věcí, kterou tato pandemie přinesla. Mnoho zaměstnavatelů se rozhodlo ponechat si pracovní místa tohoto typu i po jejím skončení. Stále jich však není tolik a mnoho prací z domova jsou spíše podvody, kdy musíte nejprve zaplatit za nějaké materiály, cosi z nich zkompletovat a pak možná někdy dostanete zaplaceno, když natrefíte na někoho slušného. Obvykle tyto práce jako výdělek vůbec nefungují a někdy bohužel ani fungovat nemají.
Obdobnou situaci řešilo i Německo, a to se rozhodlo pro reformu před pár lety. Díky ní se změnil celý systém rodičovské dovolené. Ta se zkrátila, ale zároveň došlo k podmínění výše rodičovského příspěvku předchozími výdělky. To znamená, že matky (či otcové), kteří vydělávali více, dostávali i vyšší příspěvek. Je to vlastně fér. Minimálně bychom tím trochu zkomplikovali život spoluobčankám, které využívají děti jako zdroj obživy, porodí jich 6, zapíší jim do rodného listu nejstaršího člena komunity a pak žijí z rodičovské, dávek a často i sirotčích důchodů. Jestliže nikdy nepracovaly, jejich rodičovská podpora by nebyla nic moc, a tak by si ty děti třeba lépe rozmyslely.
Určitě nelze srovnávat naši situaci jen s tím, že ostatní země nemají tak dlouhou rodičovskou dovolenou a nepobírají tolik podporu. Ony ty okolní státy mají také jiné ekonomické podmínky obecně. Lidé tam mají vyšší příjmy, levnější zboží v obchodech a je pro ně snazší děti uživit v případě, že se dostanou do situace, kdy musí žít z jednoho platu nebo z našetřených peněz. Přiznejme si, kolik lidí jezdí z České republiky pracovat do Německa nebo nakupovat do Polska. Ty podmínky trhu jsou v zahraničí zkrátka jiné, a tak nelze globalizovat a říkat, že máme zbytečně moc dovolené nebo peněz od státu. Situaci je třeba přizpůsobit na míru zdejším podmínkám a především řešit komplexně. Vláda by rozhodně neměla sklouznout k tomu, že zase něco jen zkrátí, ať už mluvíme o dovolené nebo financích. Je třeba naopak hledat řešení, jak matkám usnadnit možnost si dříve a více vydělávat, než jim vezmeme podporu a zázemí.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: English.radio.cz, Seznamzpravy.cz
