Šokující případ, kdy oběť zareagovala na inzerát kanibala a dobrovolně se nechala zabít a sníst. Vše by vrahovi nejspíš prošlo, kdyby nevystavil nový inzerát
Armin Meiwes se narodil v roce 1961 v Západním Německu. Vychovávala ho jen matka, která se k němu v dětství nechovala nejlépe. Cítil se kvůli tomu, že byl odříznut od jiných dětí, velmi osaměle a nakonec si během dětství vytvořil imaginárního přítele. Nazýval ho Franky a právě on byl velmi důležitým. Mnoho dětí má imaginárního přítele, ale tenhle se za několik let během Arminovy dospělosti začal podepisovat pod jeho vražedné choutky.
Kolem dvanácti let začal mít Armin poprvé podivné potřeby, které ho nutily ke zvráceným myšlenkám. Přemýšlel o tom, jak sní své přátele a spolužáky. Vnímal to jako způsob, jak si je udržet navždy, aby ho nikdy neopustili. Přestože to nedává žádný smysl, tahle představa už v jeho hlavě zůstala. Podle všeho se nápad na jezení lidí odvíjel z jeho lásky k pohádce o Jeníčkovi a Mařence. Tu měl v dětství nejraději.
Když jeho matka zemřela, zdědil rodinný dům, který nebyl zrovna malý. Osamělost se tak prohloubila. To bylo na přelomu století. Armin v něm ale zůstal dlouhou dobu, takže začal hledat zábavu a potěšení v pornografii. Obyčejná mu však po čase nestačila, a tak začal toužit po extrémních materiálech. Navenek to byl introvert s běžnými sociálními vztahy. Stýkal se s lidmi, sem tam se zúčastnil nějaké akce a pracoval. V podstatě o něm bylo možné mluvit jako o slušném nenápadném občanovi. Nikoho by nenapadlo, jak zvrácené choutky ukrývá a čeho bude skutečně schopen.
Inzerát, který mnozí považovali za vtip
V roce 2000 se poprvé odhodlal naplnit své touhy i jinak než v představách a uveřejnil inzerát na webu s názvem „Cannibal Café“. Žádný ze zdrojů blíže nespecifikuje, co to bylo za kavárnu a proč právě tento název. V inzerátu přesně stálo, že hledá mladého a dobře stavěného muže mezi 18 a 30 lety na porážku a konzumaci. Fascinující je, že se mu na tento inzerát začala opravdu ozývat spousta mužů, kteří měli zájem jeho touhu naplnit. Nikdo, kdo jej četl, se nad inzerátem nepozastavil natolik, aby upozornil policii, což je vlastně ještě podivnější. Je velmi pravděpodobné, že lidé považovali jeho inzerát jen za vtip nebo snahu o navázání kontaktu s někým, kdo trpí podobně zvrácenými představami.
Spousta mužů, kteří mu psali, své touhy skutečně uspokojila pouze vzájemnou výměnou zpráv s Arminem a netoužili po skutečném kanibalismu. Další zase v nejrůznějších fázích příprav tohoto aktu vycouvali. S jedním mužem dokonce přípravy zašly tak daleko, že už ležel na stole, když zpanikařil a zavraždit se nenechal. Armin na tom ale netrval, přestože byl zklamaný, jeho rozhodnutí respektoval. Skutečně tedy netoužil spáchat násilnou vraždu.
Pak se ale objevil člověk, který vycouvat nemínil. Jmenoval se Bernd Brandes a i on si s vrahem po nějakou dobu jen psal. Jejich vzájemné touhy se ale potkaly a oba muži se domluvili na osobním setkání. Byli téměř stejně staří a muž, který se toužil stát hlavním chodem na tabuli, byl manažerem. Trpěl řadou sexuálních úchylek, psychických poruch, již v minulosti se potýkal se sklony k sebepoškozování a poté, co si napsali vše, co bylo třeba a jejich představy se shodly, přijel za Arminem do jeho domu, aby se nechal zavraždit.
Nejprve se rozhodli spolu mít sexuální styk. Poté přišla řada na vraždu a jídlo. Celou událost si muži natáčeli. Armin svého přítele nejprve zdrogoval pomocí léků a alkoholu. Pak mu bez okolků uřízl penis. Brandes ale nebyl zcela spokojený, přál si totiž, aby mu jej ukousl a snědl jej zasyrova. Ani jedna možnost ale nebyla reálná. Ukousnout lidskými zuby penis nešel a špatně se žvýkal i po odříznutí. Armin si ale poradil a rozhodl se jej tepelně upravit. Zdroje se neshodují v tom, zda se to podařilo, jak mělo a jestli oba muži nakonec genitálie zkonzumovali. Brandes již v té době musel kvůli silnému krvácení ležet ve vaně.
Brandes umíral ve vaně na krvácení 10 hodin, než se jej Armin rozhodl dorazit. Přenesl jej do připravené místnosti, kde přítele podřízl. Tělo pak připevnil na hák a ořezával z něj maso. Maso si uložil do mrazáku a konzumoval jej ještě neuvěřitelných 10 měsíců, aniž by kdokoliv cokoliv zjistil.
Vražda by mu nejspíš prošla, kdyby nevystavil nový inzerát a na webových stránkách se nechlubil, že už jednoho člověka snědl. Tentokrát byla policie na jeho inzerci upozorněna, a když přijela prohledat Arminův dům, našla ostatky těla i nahrávku ze samotné popravy. Díky tomu byl muž okamžitě zatčen a odveden.
Policie prohledala Meiwesův počítač a našla jeho korespondenci s Brandesem a potenciálními dalšími oběťmi v průběhu let. To byl konec jeho počínání. Meiwes byl zatčen a nakonec odsouzen za zabití. Dostal 8 let vězení. Případ získal celosvětovou pozornost a vyvolal dokonce debatu o Meiwesově nevině. Brandes byl koneckonců zcela dobrovolnou obětí vraždy.
K přesvědčení německých soudů to však nestačilo. V roce 2005 soudy nařídily obnovu řízení poté, co žalobci nebyli spokojeni s Meiwesovým trestem za zabití. O rok později byl odsouzen na doživotí, kde je dodnes. Video porážky Bernda Brandese se nikdy nedostalo na veřejnost.
Autorský článek. Další zdroje: Plzenoviny.cz
