Když se do sebe zamilují dva sadističtí psychopati: Manžele Westovy nejvíc sblížila vražda dcery
Jak už to tak u těchhle pokřivených osobností bývá, na první pohled se zdál Fred West jako obyčejný Angličan. Třicet let žil psychopatický vrah mezi obyčejnými, spořádanými lidmi a tvářil se jako jeden z nich. Narodil se do farmářské rodiny, není jisté, zda nebyl sexuálně zneužíván, ale míval pravidelně incestní sexuální styk se svou matkou. Později měl nehodu na motorce, při které si zdeformoval nos a poranil mozek. To vše mohlo mít velmi negativní vliv na vývoj jeho psychiky.
Míval dokonce styk i s nezletilou sestrou, která však otěhotněla a nahlásila to policii. Když byl předveden k výslechu, přiznal se a ještě se hájil slovy: „Copak to nedělají všichni?“ Měl tím na mysli styk s nezletilými dívkami. Později se oženil s šestnáctiletou prostitutkou. Vztah jim vydržel 4 roky, než od sexuálního násilníka utekla. O jejich dítě tak musela pečovat chůva, která ale záhadně zmizela. Kam, to zjistila policie až za mnoho let. Našli ji totiž v kukuřičném poli nedaleko obce, kde Fred bydlel.
Jeho příští chůvou měla být patnáctiletá Rosemary. Stala se ale jeho životní láskou – tedy alespoň takovou, jak si ji dovede představit a zpracovat psychicky narušený člověk jako Fred. Byla sice o třináct let mladší, ale stejně narušená. Incest byl u nich na denním pořádku, ještě v době, kdy chodila s Fredem, spávala se svým otcem. Společně s novým partnerem si pořídila několik dětí, měla k nim ale velmi odtažitý vztah a v dětství je odmítala kojit.
Nejméně oblíbenou byla pro oba rodiče nejstarší Charmaine. Podle pozdějších výpovědí byla nezvladatelná a měla „špatnou barvu“. Její otec byl totiž Pákistánec. Rosemary se ji rozhodla zabít a jejího muže to nijak nepohoršilo, když se po devíti měsících vrátil z vězení. Dokonce měli pocit, že vražda nevyhovující dcery stmelila rodinu a viděli, jak moc jsou si podobní. Každý z nich jednou zabil a nyní začala ta opravdová show.
Soutěž vrahů a trýznitelů
Společně si manželé Westovi pronajali dům, kam se nastěhovali i s dětmi. Ve sklepě Fred vytvořil mučírnu. Pak začal unášet dívky z ulice, po kterých se nikdo nesháněl. Oběti skončily pověšené na háku, byly oběma manžely dlouhé hodiny znásilňovány a nakonec zabity. Dokud bylo, kam, pohřbívali Westovi mrtvoly pod podlahu domu.
Děti dobře věděly, co jejich rodiče dělají. Nejvíce si to uvědomovala sedmnáctiletá Heather, která si přála dům opustit. Jenže rodiče měli jiný názor. Nemohli si dovolit, aby někde vykládala, co se děje u nich doma, ať už šlo o vraždy nebo třeba zneužívání vlastních dcer. Rozhodli se tedy Heather raději zavraždit a zakopat za domem. Na jejím pohřebišti pak vystavěli dřevěnou verandu. Ostatním dětem od té doby hrozili, že skončí stejně, pokud budou chtít mluvit.
Fred opakovaně znásilňoval nejmladší dceru a vše si točil na kameru. Ta se nakonec přestala bát i smrti a bez přemýšlení o následcích utekla na policii. Aniž by si to uvědomovala, zřejmě tím zachránila velký počet životů. Policie samozřejmě začala případ prošetřovat. Když v domě nezůstal kámen na kameni, měl West na krku 12 obvinění z vraždy a jeho žena 10. Rosemary byla odsouzena na doživotí, ale její manžel se v cele oběsil důsledkem silných depresí a trest za zvěrstva, jež napáchal, ho tak nedostihl.
West přiznal důvěrníkovi – kterému bylo od té doby nabídnuto více než 150 000 dolarů, aby předal novinám dosud nezveřejněné informace, že zabil minimálně 20 dalších. Je však těžké věřit jeho zpovědi, protože Fred nebyl nikdy příliš dobrý v číslech a podle členů jeho rodiny si nikdy přesně nepamatoval, kolik dětí má ani jejich jména.
Je nepravděpodobné, že se někdy s jistotou dozvíme, kolik životů Fred a Rose zkrátili. Musel by být vykopán celý okres, a protože zatím relativně omezené vykopávky, které dosud provedla policie, čítající nanejvýš 200 čtverečních yardů, již stály 2,25 milionu dolarů, opravdu důkladné vyšetřování by zruinovalo národ. Ať už je skutečný počet obětí jakýkoli, vraždy provedené Westovými vstoupily nechvalně do historie.
Jejich chůva popsala oba manžely jako báječné lidi v dokumentu Born To Kill?. Dokonce opustila svůj domov a kvůli nabídce na hlídání dětí se nastěhovala k nim. To ještě netušila, že by mohla zaplatit životem. Že něco není v pořádku, si uvědomila, jakmile se dozvěděla o sexuálních hrátkách s malými dětmi, ke kterým ji dokonce West přizval. Hned poté utekla z domu a dobře udělala.
Nepochybně vždy existovali hluboce zvrácení lidé a byla náhoda, že se dva z nich, jako jsou Rosemary a Fred našli. Ale když se zamyslíme nad jejich příběhem, je těžké nedospět k závěru, že jejich cesta byla v posledních třech desetiletích směrována tím, že sami nedokázali rozpoznat hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním, nebo dokonce zda taková hranice vůbec existuje.
Westovi měli libido mnohem silnější než jejich rozumové schopnosti, podlehli svým sadistickým a sexuálním touhám, což znamenalo úplnou absenci limitů. Těm, které znásilňovali, řekli, že to, co dělají, je přirozené, a proto je to zcela v pořádku. Svou zvrácenost si ani neuvědomovali a fungovali v soužití, kde sebekázeň není důležitá, nebo dokonce omezuje svobodu. West předvedl policii, jak snadno v anonymitě mohou z moderního městského prostředí mizet lidé, aniž by si toho vůbec někdo všiml.
Dům s číslem 25, kde vrazi žili, na Cromwell Street chtěli lidé z okolí zasvětit obětem, jež doplatily na soužití s těmito lidmi. Někteří navrhli, aby se z něj stal památník obětí Westů. Jiní, komerčně smýšlející, navrhli, aby se z něj stalo muzeum voskových figurín, které by ho nepochybně proměnilo v jednu z hlavních turistických atrakcí těchto ostrovů, což by stimulovalo ekonomiku Gloucesteru jako celku. Určitou představu o turistickém potenciálu Cromwell Street lze odhadnout ze skutečnosti, že i dva roky po prvním odhalení tamních těl kolem domu prochází stálý a nikdy nekončící proud zvědavců, a to i přes okna zaplněná škvárou a dveře bezpečně zajištěné proti vstupu, takže není nic vidět.
Autorský článek. Další zdroje: Lidovky.cz
