Někdo v roli transgendera neprávem trpí, jiný ji vesele zneužívá

 Komentáře 
21. července 2022 10:30 / Michael Veselý
  1
📷
1 fotografie v galerii
Společnost přistupuje k transgender osobám různě, obvykle to odnesou ti slušní Depositphotos
Transsexualita je stále poměrně řešeným tématem, i když už zdaleka ne tak jako před lety. Velká část společnosti již toto nesouznění mysli a těla přijala. Přesto je to boj z obou stran. Na jedné straně vidím rozmrzelé znepokojení transgenderů, kteří se cítí mnohdy utlačováni a často i skutečně bez důvodu utlačováni jsou, přestože jde mnohdy o inteligentní, slušné lidi. Na té druhé vidím oprávněné obavy ze strany občanů, kteří se obávají zneužívání tohoto stavu.

K čemu se chci v tomhle komentáři dostat, jsou dva pohledy na transsexualitu, které mluví samy za sebe a jasně vyjadřují, že nemůžete házet všechny do jednoho pytle. Odsuzovat transsexuály nebo z nich dělat chudáky, je stejné, jako odsuzovat černocha, Rusa, Ukrajince nebo Roma, aniž byste ho poznali, jen podle toho, co jste slyšeli nebo zažili s jiným příslušníkem dané skupiny.

Není to tak dlouho, co jsem se dozvěděl o příběhu Adama Harryho. Jeho snem bylo již od dětství létat. Toužil po tom natolik, že se svého snu nevzdal, ani když vyrostl. Adam žije v jihoindickém státě Kerala a jeho rodina ho v tomto rozhodnutí plně podporovala. Rodiče si vzali půjčku, aby ho poslali do letecké školy v Jižní Africe. V polovině studia se ale rozhodli přestat ho financovat, protože se dozvěděli, že je transgender. Nebyli připraveni přijmout, že jejich dítě je tak moc odlišné.

Podle odhadu, má Indie přibližně kolem dvou milionů transgender lidí. Ačkoli tamější aktivisté tvrdí, že skutečný počet je ještě o mnoho vyšší. V roce 2014 indický nejvyšší soud rozhodl, že mají stejná práva jako lidé jiného pohlaví. Přesto však neustále narážejí na nepřijetí společností, a to mnohdy právě ve studijním nebo pracovním životě. Mají kvůli své dystrofii potíže s přístupem ke vzdělání, nedostává se jim správné zdravotní péče a mají problémy v zaměstnání s nadřízenými či kolegy nebo klienty. Mnoho z nich je také nuceno opustit své rodiny kvůli stigmatu a předsudkům spojeným s LGBTQ+ komunitou.

I přesto, že se setkal s nepřijetím rodiny a musel přerušit studium, se nakonec Harrymu podařilo získat licenci soukromého pilota. To znamená, že mohl řídit letadla alespoň jako koníček – studium však nedokončil, aby měl možnost se tím živit. Ve svém úsilí ale neustal a nakonec se mu podařilo získat finanční podporu od státní vlády. Dokončil svá studia a získal licenci komerčního pilota od akademie. A pak znovu narazil.

Indičtí regulátoři ho údajně v roce 2020 po lékařské prohlídce prohlásili za „nezpůsobilého k létání“. Jediným důvodem, proč mu nedovolili řídit letadlo, bylo, že užíval hormonální terapii – která potlačuje pohlavní znaky žen – kvůli změně pohlaví. Důvodem bylo podle lékařské posudkové zprávy vydané Ústavem leteckého lékařství, že pokud člověk bere léky, trpí stále genderovou dystrofií. To znamená vnitřním neklidem způsobeným nesouladem mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou. Odborníci tvrdí, že to může způsobit deprese a úzkosti.

Potíž je v tom, že pokud jednou dotyčný na léčbu nastoupí, je celkem jedno, jak daleko v ní zajde, léky jsou něco, co již musí užívat po zbytek života. Harrymu bylo údajně řečeno, že bude moci požádat o přezkoumání až poté, co přestane užívat léky. Kvůli své touze létat se snažil dodržovat tyto pokyny několik měsíců, než mu jeho endokrinolog řekl, že bude muset pokračovat v užívání léků celý život. Tím jej v podstatě postavili před rozhodnutí vybrat si mezi svou kariérou a genderovou identitou. V mnoha případech přitom právě hormonální léčba u takových lidí způsobí klid a odbourá deprese nebo úzkostné stavy, pokud se nevážou na další psychické potíže kromě zmiňované genderové nerovnováhy. Takový přístup nedává tedy pražádný smysl. Navíc si dovoluji podotknout, že hormonální nerovnováha může nastat i u lidí, kteří žádnou dystrofií netrpí. Kolik z vás má doma manželku, kterou nechce raději ani vidět, když se jí přemnoží hormony?

Na světě je přitom mnoho případů, kdy piloti létají s letadly ve své nové identitě, a i tak tu máme verdikt, který to jednomu konkrétnímu mladému muži zakazuje. Harry má lékařskou prověrku 2. třídy od jihoafrického úřadu pro civilní letectví a ta ho nijak neomezuje v užívání hormonů nebo fyzickém změně pohlaví. Jak je tedy možné, že mu kvůli hormonální léčbě brání řídit letadlo? Skoro jako by někdo nechtěl, aby se kvůli své léčbě na tuto pozici dostal. Až po medializování jeho příběhu mu bylo umožněno podstoupit testy v samostatné kategorii jako „trans muž“ a bude první ve státě, kdo získá tento individuální přístup. Pro Adama Harryho je to bezpochyby skvělý krok kupředu.

Když jsme u individuálního přístupu, ne vždy se bohužel vyplácí, a to platí i u transgender lidí, kterým úřady mnohdy vyjdou vstříc. Zatímco někteří řeší banality jako neochotu pracovníků, kteří jim mají změnit jméno, jiní dojdou až do situace, kdy se musí přít, zda je mají poslat do ženské či mužské věznice. Ano, čtete správně. To je případ Demi Minorové, která se narodila v mužském těle. V New Jersey jí na její žádost vyhověli a zavřeli ji do ženské věznice. Poté, co si však užila sex se dvěma ženami, které díky svému mužskému pohlavnímu orgánu přivedla do jiného stavu, byla přemístěna mezi muže.

Nyní si Demi stěžuje, že tím porušili její právo na ochranu před sexuálním obtěžováním tím, že ji umístili do jednoho z nejnásilnějších vězení v New Jersey. Je až neuvěřitelné s jakou drzostí se někdo, kdo si odpykává trest za vraždu, dokáže ohánět po svých právech. V mužské věznici je údajně sexuálně obtěžována, zatímco v té ženské dobrovolně využila své nepřeoperované orgány k souloži a oplodnění dalších dvou spoluvězenkyň. Minorová sice nikoho neznásilnila, sex, který proběhl, byl dobrovolný, i tak ale překročila hranice. Pokud chce být posuzována jako žena, měla by se podle toho chovat. Podle svých slov nyní musí v mužské věznici trpět. Zřejmě si spletla trest za své činy s rekreačním pobytem a hodlá si spíše užívat, což jí muži tak snadno neumožňují. Podobní pacienti by možná neměli končit na sexuologii, ale u zkušeného psychiatra.

Největší peckou je v tomto případě rozhodnutí, že v New Jersey si mohou lidé vybrat, kam půjdou do vězení na základě pohlaví, které si zvolí. A nyní se zamysleme zcela vážně nad tím, že zdaleka neexistují jen lidé, již by se identifikovali jako muži nebo ženy. Jsou tu i tací, kteří se považují za obojí nebo ani jedno z toho. Ti si mohou také vybrat, zda jim vyhovuje spíše mužská či ženská věznice nebo jim necháme vystavět i nějakou bezpohlavní, aby se necítili ochuzeni o svá práva? A slyšeli jste někdy o lidech, již se snaží prožít svůj život v roli psa, protože se za něj považují? Možná by to tedy chtělo postavit i nějaké věznice pro zvířata, mezi lidmi by se nejspíš necítili dobře a mohli by být ponižováni. Nebo je pošleme do útulku? Asi takovou logiku vidím v systému, který na to v New Jersey mají.

Zatímco mladík, jehož snem je řídit letadlo, musel bojovat o to, aby vůbec směl dostudovat, následně se pro změnu potýkal s odmítáním kvůli své léčbě a nakonec až přítomnost médií v jeho případu ovlivnila šanci, že se jeho sen skutečně splní, nespočet dalších lidí se přitom potýká se stejnými potížemi jako on, jsou tu i lidé, kteří si po odsouzení za vraždu diktují, kam půjdou do vězení, aby jim nikdo neupíral jejich menšinová práva, jako by se svět zbláznil. Je nejvyšší čas uvědomit si, že s lidmi by nemělo být zacházeno dle toho, jaký mají gender, ale charakter.

Autorský článek - komentář. Další zdroje: Bbc.com, Novinky.cz

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Hezounek Ryan Gosling se stal hvězdou kampaně módního domu Gucci

Styl

Anna (48): Matka zemřela a sestry jsou náhle kvůli dědictví jako saně

Tech

Budoucnost vojenské přepravy. Raketoplán Dream Chaser přepraví náklad i vojáky kamkoliv na Zemi do tří...