KOMENTÁŘ: Ve světě nabízejí firmy pracovníkům inflační bonusy, u nás o ně musíme škemrat
Pokud se podíváme do zahraničí, narazíme na nejeden příklad firmy, která se rozhodla pomoci svým pracovníkům překonat finanční krizi. Uvést mohu třeba Britskou automobilku Rolls Royce, která v červenci oznámila, že poskytne více než 14 000 pracovníků, kteří se uplatňují na nižších pozicích, jednorázovou platbu ve výši 2 000 liber, což je v přepočtu 57 tisíc korun. Chce jim tak pomoci dostat se z ekonomické krize. Jednorázová platba míří zejména k zaměstnancům dílen a některým mladým pracovníkům v managementu, zejména v největších pobočkách společnosti v Derby a Bristolu. Jedná se o 20 000 lidí. Ti pro společnost představují zhruba 70 % zdejších pracovních sil.
I další společnosti se angažovaly. Banky, jako je Barclays a Lloyds, poskytují hůře placeným zaměstnancům mimosezónní zvýšení mezd nebo bonusy. A netýká se to zdaleka jen velkých podniků. Najdou se i malé společnosti, které se snaží pomoci, aby zaměstnancům vyrovnaly problémy s nedostatkem financí v krizi, a kompenzovaly současný nárůst životních nákladů. A to je v Británii, kde se tyto benefity rozmohly nejvíc, zatím inflace na pouhých 9 procentech.
Společnosti, které nemohou poskytnout finanční bonusy, se snaží usnadnit zaměstnancům životy jinak. Nenabízejí sice navýšení platů, ale i tak se zamyslely, jaké poplatky mohou vyřešit za své pracovníky, aby jim ušetřili starosti. Některé menší společnosti v USA začaly dávat zaměstnancům dárkové karty nebo týdenní stipendia ve výši 50 dolarů. Tyto bonusy slouží k zaplacení benzínu. Jinde zase začali nabízet jídlo zdarma pro zaměstnance, kteří pracují v kancelářích nebo na jiných místech k tomu určených. Pro změnu, pokud zaměstnanec pracuje z domova, znamená to pro něj úsporu na dojíždění a dalších nákladech souvisejících s prací, některé firmy záměrně nabídly tuto možnost svým pracovníkům.
Potíž je ale v tom, že ne všechny společnosti si mohou dovolit učinit rozhodnutí poskytnout zaměstnancům extra odměnu, která by vyřešila jejich potíže, jiné zase tohle udělat nechtějí, protože je pro ně prioritou držet si jistotu, že nebude negativně ovlivněna jejich životaschopnost. Další komplikací je i to, že kupříkladu pracovní místa ve veřejném sektoru mají nevýhodu, pokud jde o flexibilitu zvýšení platu a bonusy. S jejich odměnami není možné tak jednoduše hýbat. Větší vládní dohled ztěžuje možnost nabízet bonusy a vysoké kompenzace, které mohou poskytnout společnosti ze soukromého sektoru.
Vše samozřejmě závisí na mnoha aspektech jako velikost společnosti a její vlastní životaschopnost. Menší nebo střední společnosti mohou nabídnout pomoc rychleji, ale z dlouhodobého hlediska mohou být ve slabší finanční situaci. Například v USA podle průzkumu 67 % menších podniků zvýšilo mzdy, aby si udržely zaměstnance, i když 91 % uvedlo, že širší ekonomické trendy negativně ovlivňují jejich podnikání.
Pokud jde však o Českou republiku, tady jsou podmínky složitější. I u nás se samozřejmě najdou firmy, které poskytují svým zaměstnancům tyto benefity. Nebudu ale chodit dlouho kolem horké kaše. Všichni víme, že v Česku to nebývá tak akční, pokud jde o výhody, slevy a bonusy. Každý takový benefit se u nás hledá těžko a na internetu zrovna nenajdete desítky článků, jak se české firmy rozhodly obdarovat a zachránit své pracovníky. Vlastně jsem našel jen jeden. To ale pro zdejší občany samozřejmě neznamená lehké časy.
Když opomenu, že podporu nedostali lidé ze strany vlády, jak se ukazuje, od svých zaměstnavatelů se jí zřejmě také nedočkají. Známá mi nedávno říkala, že plat, který dříve bez problému pokryl výdaje a ještě si mohla sem tam něco pěkného dovolit, jí dnes nestačí a opakovaně se dostává do mínusu. Ještě loni touhle dobou přitom šetřila na letní dovolenou. Díky energetické krizi si však musela pořádně utáhnout opasek a léto strávila doma.
Samozřejmě nebyla jediná, u koho jsem zaznamenal obavy. Inflace roste, ale platy nikdo nezvedá. V současnosti uvažuje 30 % lidí o tom, že své zaměstnavatele přímo požádají, aby jim navýšili výplatu nebo pomohli formou bonusu, protože finance nepokryjí jejich náklady na živobytí tak jako dříve. Lidé se ale zároveň bojí. Nejspíše všichni se shodneme na tom, že debata o navýšení platu není úplně příjemná a v některých firmách obzvlášť. Proto mají někteří silné obavy, jak se změní atmosféra na jejich pracovišti, pokud se rozhodnou přijít s tímto návrhem za nadřízeným. Pro toho, kdo měl na pracovní kolektiv a nadřízení štěstí, bude možná nepředstavitelné, že někteří si tento rozhovor a argumenty, které v něm přednesou, chystají i celé dny.
Nicméně i pracovníci, již se se svým platem spokojí, mají strach, a to pro změnu z nepříjemných rozhovorů vedených druhou stranou. Myslím tím konkrétně snižování bonusů, nebo dokonce propouštění zaměstnanců. Snaží se ušetřit na energiích a potravinách, ale není to snadné, zejména pokud živí děti, na kterých rodiče samozřejmě šetřit nechtějí a odpírat jim energie také ne. Už jen cesty na pracoviště je stojí mnohem více než kdy dřív, protože pohonné hmoty neuvěřitelně zdražily a stále častěji se kolem sebe setkávám s názory, že dolů už to jen tak nepůjde. Nejsme zrovna ekonomicky silný stát, a tak je velmi pravděpodobné, že zatímco jinde firmy pomáhají pracovníkům, ty naše je začnou propouštět nebo sankcionovat, aby se na tom samy zahojily.
Z toho vzniká poměrně nepříjemný začarovaný kruh. Zaměstnanec, který má potíže s financemi, chce požádat o navýšení mzdy. Má však strach, aby zaměstnavatele nenaštval, protože by mohl přijít o již nastavené bonusy, nebo dokonce o práci, pokud by došlo na propouštění. Dá přece rozum, že první půjdou ti, kdo na sebe negativně poukáží. V důsledku těchto obav se tak vracíme k zaměstnanci, jemuž nestačí plat, chtěl by požádat o jeho navýšení, ale opět má strach a tak dále…
V rámci průzkumu někteří zaměstnanci uvedli, že možná s žádostí o navýšení mzdy počkají i několik měsíců. Mají ale pocit, že s tímto požadavkem neuspějí nebo že bude navýšení nedostatečné, aby nadále zvládli všechny výdaje za energie, jídlo a další nevylučitelné potřeby. Firmy samozřejmě nemohou přijít o všechny zaměstnance, takže budou muset hledat alternativy, jak jim poskytnout vyhovující podmínky. Když jsou totiž zaměstnanci nespokojeni se svým místem, obvykle hledají alternativní zaměstnání. Společnostem, kterým se nepodaří inflaci přizpůsobit, tak hrozí, že by mohly přijít o své nejlepší pracovníky. Ti, kdo ví, že odvádějí kvalitní práci a seženou zaměstnání i jinde, totiž za špatných podmínek setrvávat nebudou. Obávám se ale, aby ruku v ruce s navýšením platů a zlepšením podmínek nepřišlo také navyšování práce a propouštění zaměstnanců, jejichž pracovní náplň zvládnou udělat jiní. Je to totiž jedno z nejočividnějších řešení, která se nabízejí firmám s nedostačujícím rozpočtem.
Je poměrně důležité, aby zaměstnavatelé transparentně komunikovali s pracovníky o tom, co jsou schopni udělat a co naopak udělat nemohou. Je to těžká situace pro všechny a bylo by přinejmenším fér jednat se zaměstnanci o tom, jaké podmínky jim mohou poskytnout v takto složité době. Pracovníci chtějí více peněz a společnosti je chtějí udržet na jejich místech, a to vše se musí podařit zorganizovat v nejistém ekonomickém prostředí. Přesto společnosti, které nenajdou způsob, jak řešit žádosti zaměstnanců o pomoc, mohou čelit větším problémům než ty, jež jim nakonec vyhoví.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Theguardian.com, Bloomberg.com, Uk.news.yahoo.com, Idnes.cz, Businessinfo.cz
