KOMENTÁŘ: Amerika míří ke zničení dolaru. Tiskne příliš peněz. Není to poprvé, co dělá tuto zásadní chybu
Abyste dokázali odhadnout, co se stane, je nejdůležitější znát historii a moci se do ní ohlédnout. Vzorce, kterými si vlády kopou hrob, se totiž opakují. Pokud se podíváme do minulosti, máme tady pojem kvantitativní uvolňování. Anebo řečeno jednoduše, tisk peněz, který, myslím si, brzo čeká i nás, až nebudeme vědět kudy kam. A přesně tohle dělá i Amerika a všechny ostatní země v takových situacích. Horší je, že s tím pak už nedokážou přestat. V současné době je v USA inflace hlavním tématem. Podle posledních údajů vzrostly spotřebitelské ceny v USA – vyjádřené v indexu spotřebitelských cen (CPI) – meziročně o 9,1 %, což je nejrychlejší roční tempo od listopadu 1981.
Víte, proč vlády tisknou peníze? No je to snadné, přijde krize, dluhy rostou a není jiná cesta než vypustit do oběhu hromadu peněz, které by to mohly zachránit. Jenže ve stejné chvíli všechny naše peníze také ztrácejí hodnotu. Pokud si peníze zkusíme natisknout my, je to trestný čin. Pokud ale dojdou peníze vládě, klidně si je natisknout může. Potíž ale je, že chudým lidem tím škodí. Všichni tím chudneme, ale ti nejchudší nejenže mají málo peněz, navíc docela bez hodnoty.
Mezi kritické situace, kdy je tisk peněz běžným řešením, patří například válka a ekonomická krize. Je tedy docela jasné, proč to zmiňuji. Používá se to totiž již celá desetiletí a nic dobrého z toho obvykle nevzejde. Nedokážu asi uvést žádný příklad, kdy by tisk peněz vyloženě pomohl a vytvořil prosperující stát. Tak to jednoduše nefunguje, je to ta snadná cesta, která nám dočasně ulehčí život, do budoucna tím ale nic dobrého nezískáme. Už jsem párkrát zmiňoval v jiných textech, že vláda, která nedokáže včas zastavit tisk měny, dovede zemi pouze a jedině k hyperinflaci. Takže až budou Američané nakupovat burgery na týden dopředu a hřát si je doma v mikrovlnce, protože za týden si za cenu deseti koupí jen jeden, bude to proto, že dolary se tisknou jako na běžícím páse.
Nejvíc mě asi zaráží, že vlády ještě nepochopily, kam to vedlo desetkrát předtím a kam to povede po jedenácté. V minulosti bylo mnoho měn navázáno na dolar a dolar byl ukotven zlatem. To znamená, že na každý dolar muselo být uloženo přesné množství zlata. Dělá se to tak z důvodu, aby bylo možné dolary za zlato vyměnit, pokud by od nich někdo chtěl zlato. Čistě hypoteticky by se tedy nemělo stát, že někdo natiskne peníze, pokud nezvýší státní zásobu zlata. A co udělala tehdy Amerika? Tiskla dál a dál, až nebyla schopna peníze zlatem krýt. Proto se rozhodla ukončit tohle krytí a dát tím volnou ruku v tištění peněz. Takže tiskla dál. A pokud se tohle nyní bude opakovat, můžeme si být jisti, že dolar to příšerně odnese.
Na začátku jsem řekl, že vlády neumí přestat s tiskem peněz. Ono to totiž není vůbec jednoduché. Znamenalo by to nechat plno věcí se rozpadnout a začít hledat řešení úplně jinde. Podobnou krizí vlastně prochází v současné době i Česká republika. Stále dotujeme krachující firmy, snažíme se všechny zachránit, ale tím se situace bude stále jen zhoršovat. Jakmile budeme tisknout peníze, je to taková záplata. Ono se sice navenek zdá, že tím řešíme situaci a dáváme lidem potřebné finanční prostředky, které jim chybí, ale hned vzápětí ale všechno zdraží a jsme tam, kde jsme byli.
Vyřešit situaci a nechat padnout spoustu lidí i firem, je velmi nepopulární rozhodnutí, které nechce žádná vláda udělat. Asi bych nebyl dobrým politikem, protože když jsem dnes mluvil o tom, které radiátory nebudeme zbytečně zapínat přes letošní zimu, připadal jsem si doma přesně jako tvůrce těchto nepopulárních pravidel. No a jelikož politici doufají ve znovuzvolení, samozřejmě berou situaci na lehkou váhu, tisknou peníze, tenhle problém před sebou valí jako sněhovou kouli do dalších volebních období.
Mezi léty 1913 a 2018 se hodnota dolaru snížila o celých 95 procent jeho ceny. To znamená, že oproti tehdejšímu dolaru ten dnešní nemá žádnou hodnotu. Samozřejmě klesají i ostatní měny, ale tohle celé není dobře. V Americe v podstatě zanikla střední vrstva, jsou tam bohatí a chudí. Tedy ti, co mají téhle téměř bezcenné měny dostatek a ti, kdo jí mají málo.
Pokud měna ztrácí na hodnotě, znamená to krizi a hrozící nenapravitelný pád měny. Pokud jste nikdy nic podobného nezažili, takovou situaci poznáte podle několika indicií. Pokud vám balení potravin připadají čím dál menší, nemovitosti dražší a kolem úrokových sazeb se dějí podivné věci, tedy nejprve jdou prudce nahoru a pak zase šíleně dolů, protože peněz je dost – pak je krize tady.
Nejhorší je, že tohle vás v žádné škole nenaučí. Lidé nejsou dostatečně finančně vzdělaní, aby vůbec tušili, co se v jejich státě děje. Mají pocit, že vláda, která jim přidává peníze, je skvělá, protože jim pomáhá, ale že ta stejná vláda tím zadlužuje stát a oni si to časem zaplatí i s úroky, toho už si vědomi nejsou.
Koho v Česku zajímá Amerika?
Pokud nevíte, proč se tu celou dobu bavíme o Americe a riziku, že její měna bude sprovozena ze světa, zkuste se zamyslet, jak je propojen světový trh. Dolar je klíčovou měnou pro mnoho dalších, a pokud ztratí hodnotu, zkrachuje Amerika a s ní se ostatní země sesypou jako domeček z karet.
Zjednodušeně řečeno, nejkritičtějším problémem tisku takové obrovské sumy je to, že tato částka vede k vytváření neudržitelného bohatství.
Obvykle by se míra nárůstu produkce měla poněkud shodovat s mírou zásoby peněz. V tuto chvíli je však nemyslitelné předpokládat, že by produkční výkon dokázal držet krok s rychlostí, jakou se v Americe tiskne hotovost. Z toho ale plynou negativní důsledky, díky kterým se zdejší státy dostanou ke krachu.
Zaprvé, jak již bylo zmíněno výše, čím více peněz a stejného množství zboží, tím vyšší je inflace. Kromě toho by podobné prohlášení mohlo být učiněno také ohledně akciového trhu. Jednotlivci a finanční instituce použily velkou část svého nově vytištěného majetku k investování do amerických akcií. Poptávka po akciích proto vzrostla a ceny akcií se zvýšily.
Zadruhé, když z toho vynecháme akcie a investice, když se najednou příliš mnoho domácností a podniků ocitne na oko bohatých, tedy budou mít dostatek peněz, aby si kupovali, co se jim hodí, peníze ztrácejí hodnotu. Jednoduše je jich najednou tolik, že se za ně dá nakoupit mnohem více, ale jelikož hladina musí být vyrovnaná a nelze dávat stále více peněz, za které budou lidé více nakupovat a nechávat stejnou cenu zboží – kdo by ho pak vyráběl? Proto musíme zároveň zdražovat. Všechno vede zkrátka jen k růstu inflace.
Obecně platí, že roční inflace 1,5–2,5 procent je považována za zdravou. Kromě toho je taková mírná míra obecně nepovšimnuta běžným spotřebitelem, možná dáváte o dvě koruny víc za máslo, ale příliš vás to netrápí, zase tolik másla nepotřebujete, abyste si to nemohli dovolit. Stále je dostatečná pro splnění výše uvedených požadavků. Když centrální banky tisknou peníze, v podstatě vkládají hotovost do ekonomiky a stimulují inflaci. Nadměrná úroveň peněžní zásoby však nevyhnutelně potopí celý stát.
V USA zažívají nyní lidé nejvyšší míru inflace od 80. let. Tehdy se k zastavení růstu cen využilo ostrých prostředků. Paul Volcker, předseda Fedu, v tomto období stlačil fondy na 20 procent. V důsledku toho se zadlužování stalo nedostupným, spotřeba klesla a podniky stagnovaly. Nakonec byla inflace využita, ale za cenu recese.
Dnes se zdá stále pravděpodobnější, že pokud bude inflace pokračovat v růstu, Jerome Powell, současný předseda Fedu, možná bude muset následovat agresivní přístup a v příštích několika letech posouvat úroky o několik procentních bodů nahoru.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Finance.yahoo.com
