KOMENTÁŘ: „Hledám manžela. Dobrá kuchařka, napište zprávu nebo volat.“ Ukrajincům se nechce zpět domů
Jelikož Ukrajina pomalu ale jistě zahání nepřátele a získává zpět obsazená území, někteří uprchlíci začali řešit otázku, co se stane, pokud bude jejich země osvobozena. Trochu se začali obávat, že se budou muset vrátit a ne každému se samozřejmě chce.
Každý týden mi vyskočí na sociálních sítích nějaká paní či pán, jenž inzeruje, že hledá manžela či manželku. Z inzerátů jak mužů, tak žen jsem zatím o jejich kultuře pochopil, že je pro ně nesmírně důležité, aby ženy uměly vařit a uklízet. Nebo to alespoň soudím z toho, že ve většině inzerátů jsou tyhle požadavky, ať už se žena někomu nabízí, nebo muž hledá manželku. Vlastně je k podivu, že ti muži si ještě kladou podmínky.
Tohle mě donutilo zapátrat. Co vlastně bude pro uprchlíky v Česku znamenat konec války? Překvapivě jsem tuhle informaci nenašel ani na stránkách Ministerstva vnitra ani nikde jinde. Poslední dostupná informace, která se dostala do médií, je z dubna. Stálo v ní, že se pracuje na celorepublikové strategii, jak se s migranty vypořádat, a pokud jde o otázku, jak dlouho mohou zůstat, Ministerstvo vnitra se nechalo slyšet, že tuto situaci bude řešit později.
Doposud tedy nemáme my ani oni žádnou informaci, kdy a jak bude podpora ukončena, do kdy budou moci Ukrajinci zůstat, a pochopitelně si tak dělají starosti. Zřejmě se obávají, že je ze země vyženeme a někteří se možná už neplánují vrátit nikdy. Důsledkem toho jsou právě zmíněná domluvená manželství.
Za posledních 11 let před válkou odešlo ze země za prací do zahraničí už více než 3,3 milionu lidí. I k nám proudili Ukrajinci do nejrůznějších skladů, přestože neznají jazyk. Práce tady se jim vyplatí více než v jejich domovině. Přičemž jejich rodiny zůstaly na Ukrajině a dotyční jim tam posílají peníze, případně občas zajedou na návštěvu. Příliv remitencí na Ukrajinu v roce 2020 dosáhl neuvěřitelných 296,64 miliardy dolarů.
Mnozí to viděli jako výhodné pro ekonomiku, s válkou se tato situace však zásadně změnila. Rodiny, ve kterých jeden člen působil v zahraničí, mají nyní možnost odejít společně, což zvýšilo počty migrujících. Vezmeme-li za příklad rodinu s více dětmi, i otec má právo vycestovat do zahraničí v době stanného práva. Ukrajina však nemůže očekávat příspěvky do ekonomiky od lidí, kteří žijí v zahraničí a pobírají sociální pomoc v jiných zemích.
Naopak ti, kdo pracovali v Česku a jsou sami, nemají ani velkou motivaci se do domoviny vracet a stejně jsou na tom i jejich přátelé, kteří sem migrovali v důsledku nátlaku. Ne na každého doma něco čeká, a tak by si možná raději našli domov jinde.
Evropská unie prodlužuje dočasnou ochranu občanům Ukrajiny, kteří přišli v důsledku války. Tato ochrana bude platná jeden rok a lze ji automaticky prodloužit o dalších šest měsíců. Její trvání se ale bude odvíjet i od situace na Ukrajině a podle informace a webu může trvat nakonec až tři roky, protože Evropská komise může také Radě EU navrhnout prodloužení ochrany o další rok.
Co to ale znamená pro nás? No minimálně vyplácení nejrůznějších dávek pro ty, které se nepodaří integrovat. Někteří mají opravdu velké potíže začlenit se mezi české pracovníky a důkazem jsou právě dané inzeráty. Pokud by byli schopni sehnat si zde práci, pak mohou požádat o vízum, ke kterému doloží, že jsou schopni se sami finančně zajistit a mohou tedy zůstat.
Aby mohli cizinci u nás žít delší dobu, potřebují takzvané „dlouhodobé vízum“. Slouží k pobytu delšímu než rok a podmínkami k žádosti o něj jsou: pas, doklad potvrzující účel pobytu, doklad o zajištění ubytování a doklad o zajištění dostatečných prostředků k pobytu v České republice. Na webu Ministerstva vnitra je uvedeno, že „Mezi základní účely patří zejména studium, vědecký výzkum, zaměstnání, podnikání a sloučení rodiny.“ Z toho lze snadno vyvodit, že lidé, kteří si podávají přes internet inzerát na manžela či manželku, zde nemají zaměstnání, podnik ani studium. Někdo takový by v našem státě samozřejmě zůstávat neměl, protože nám v závěru nic nepřinese. Pracovat bude nejspíš někde na ruku, všichni víme, jak to chodí, tedy neodvede České republice daň a ještě si dost možná požádá o příspěvek.
Možná bychom si tedy měli začít dávat pozor, co se nám to odehrává pod rukama. Jedna věc je, že sem pánové, kteří nyní sedí ve vládě, pozvali takřka každého bez nějaké pořádné kontroly, a teď toho kdekdo zneužívá. Já rozhodně neříkám, že bych odtud ty lidi, kteří utekli před válkou, chtěl vyhazovat. Mnoho z nich prožilo traumata a pobyt u nás jim zachránil život. Nemůžeme ale doplácet na vlastní dobrotu – nebo možná bych řekl hloupost – jak už tomu bohužel je v České republice pravidlem.
Je velmi pravděpodobné, že teď už se do Čech nepohrnou jen pracující muži, ale celé jejich rodiny, které tu budou chtít setrvat. Ukrajina by měla vypracovat plán, aby se tito aktivní lidé v produktivním věku vrátili, protože zejména pro její ekonomiku to bude rána, pokud jim zůstane rozbombardovaná země bez občanů. Pokud se nevrátí, dojde k masivním ztrátám. Se stárnutím národa to bude také znamenat začátek demografické krize. Z čeho budou platit těm lidem důchody, když mladé rodiny zůstanou u nás?
Aby se předešlo scénáři, kdy by státní ekonomika musela záviset především na sociálním zabezpečení důchodců, osob se zdravotním postižením a osob, které potřebují sociální ochranu, měla by vláda povzbudit občany k návratu na Ukrajinu. Dobrým začátkem bude vytvoření dostupného bydlení a stabilních, dobře placených pracovních míst. I když je možná ještě brzo mluvit o obnově státu, jenž je stále napadán.
Pro zajímavost bych doplnil, že podle posledních údajů ČSÚ se nejvíce sňatků s cizinci uzavírá v Praze. Svým způsobem to dává smysl. Jednak je to velmi zalidněné město a ve srovnáním s nějakým Jiřetínem je asi jasné, že těch sňatků bude více. Především ale v Praze žijí mnohem benevolentnější lidi. Nenávist, ať už k cizincům nebo jiným menšinám, tu není tak silná, a je tedy pravděpodobnost, že i ti, kteří se vdávají či žení kvůli pobytu zde, uspějí. Což mimochodem souhlasí i s tím, že příspěvky se často objevují v pražských skupinách.
Nárůst sňatků s cizinci je u nás ale zatím za rok 2021 nižší než před pandemií. Uvidíme tedy, jak s tím zahýbe válka a kolik lidí se skutečně vrátí na Ukrajinu, až se konflikt konečně nějakým způsobem uklidní.
V červenci se přitom někteří začali vracet sami
Až donedávna fungoval pro uprchlíky čistě jednosměrný provoz — pryč z Ukrajiny a šup na západ. Nyní ale provoz proudí dvěma směry. Jsou tu i takoví, kteří se už nyní rozhodli vrátit. Místní a mezinárodní úředníci zaznamenali více než 3,5 milionu přechodů hranic na Ukrajinu. Většina se vrací přes Polsko, které přivítalo největší počet válečných uprchlíků. Od tohoto týdne přešlo na Ukrajinu z Polska zhruba 2,6 milionu lidí proti 4,6 milionu lidí, kteří se vydali opačným směrem po začátku ruského útoku.
I tak jsou ale v menšině a ti, kteří se návratu vyhýbají, mají bohužel prozatím pochopitelné důvody. Teroristická kampaň ze strany Ruska totiž stále pokračuje, i když je nyní se z velké části zaměřuje na jeden konkrétní kousek Ukrajiny. Lidé se stále obávají ruských útoků, ať už žijí na východě nebo u nás. Jestli se ale vrátí, pokud přijde mír, to je otázka a já jsem přesvědčen, že valná část nebude chtít.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Kurzy.cz, Data.unhcr.org, Plus.rozhlas.cz, Metropolevsech.eu
