KOMENTÁŘ: Nestačí vám plat na jídlo a bydlení? Brzo možná nebudete mít ani plat. Mnoho Čechů přijde kvůli zdražování o práci
Už je to dlouho, co jsme na tom byli s počty pracovních míst opravdu bledě. Dost možná bude přicházející krize ještě horší, než když na nás uhodil koronavirus. Máme před sebou drahé energie, které lidé už teď nezvládají platit, a mnozí navíc přijdou o práci, protože ani firmy si s takovým zdražením nedokážou poradit.
Zastropování cen vlastně vůbec nepomohlo firmám, pro které už je na takové činy vlastně nejspíš pozdě. Celý rok se plácaly v režimu drahých energií a nyní mnohé zjistily, že to finančně nevychází. V listopadu to už nejspíše pocítí i úřady práce, protože propouštět bude zhruba 18 procent firem. Pokud se ale podíváme na velké podniky, kde pracuje přes 500 lidí, z těch je to 27 procent. Velká část firem, které mají potíže, jsou ty stavebnické a průmyslové.
Obrovský dopad měly ceny elektřiny například na pekárny, které už před pár měsíci předpovídaly, že na podzim bude zle. Pošta už na jaře zrušila 670 pracovních míst a podle prozatím neověřených informací by měla nyní rušit více než tisíc dalších. Už odstupující ředitel varoval, že propouštění bude určitě pokračovat. V létě musela pošta dokonce rozprodávat majetek. Součástí plánu na propouštění má být i to, že podnikatelům bude velká část pošty doručována elektronicky. Očekává se tak, že bude méně práce a postačí menší počet zaměstnanců. Nejsem si jistý, jestli to je trefný odhad, ale přece jen na poště nepracuji, ani to nemám v úmyslu. Řekl bych ale, že práce tím výrazně neubude. Stále je tu hromada balíků a civilních dopisů. To, že komunikace státu a ičařů začne probíhat elektronicky, není zase tak zásadní.
Krachu se tak firmy brání zuby nehty a v tuto chvíli jim nebývá než propouštět. Dostáváme se do situace, kdy zřejmě dostane výpověď více lidí, než kolik jich jinde bude přijato. Z toho vyplývá celkem jasný růst nezaměstnanosti a ještě větší nouze o finance.
Krom toho, že mnoho firem nedokáže zaplatit nově naúčtované poplatky za energie, jsou tu i takové, které vůbec nemají dodavatele, což komplikuje jejich podnikání. Ti totiž přestali přijímat nové klienty, aby měli dostatek energie pro ty stávající. Z toho samozřejmě vyplývá, že další firmy budou muset úplně ukončit činnost, pokud dodavatele neseženou. S malými platy oproti inflaci si tak můžeme přestat dělat starost, pravděpodobně mnozí brzo nebudou mít žádné.
Nemusím asi podotýkat, že to povede k zadlužení mnoha jedinců či rodin, a pokud jsme se díky Milostivému létu zbavili některých dluhů, brzo přijdou další. Mimo jiné bude pro společnosti propouštění mít dopad i na jejich jméno. Propouštění zaměstnanců může mít významný negativní vliv na udržení zákazníků. Každý zákazník je pro každou společnost přínosem a zaměstnavatel musí najít způsob, jak si každého z nich udržet. Když společnost propustí své zaměstnance, vyšle zprávu zákazníkům, že prochází nějakou krizí. Méně zaměstnanců by mohlo znamenat zpoždění v dodávkách zboží a služeb a další úbytek zákazníků.
Vzpomínám si ještě, jak velký český e-shop před koronavirovou krizí propouštěl mnoho lidí, přestože šlo o propouštění na jednom pražském oddělení, které se v podstatě rušilo a do médií o tom žádné zprávy nešly, lidé to samozřejmě šířili mezi příbuzné a známé, až se o tom postupně dozvěděla alespoň část veřejnosti, a tehdy se povídalo, že je podnik ve ztrátě už léta a teprve teď se to začalo srovnávat. Aby se znovu nevrátil do dluhů, musí tak šetřit na pracovních sílách. A podle toho, co vím, i na jejich platech, ale to je zase jiný příběh.
V lednu budou končit fixace energií zhruba dvěma třetinám společností, a tak bych očekával, že to velké propouštění bude probíhat možná ještě klidně do února. Teď si uvědomují, že jsou v průšvihu, budou bojovat o smlouvy s dodavateli, a když půjde do tuhého, přistoupí k propouštění zaměstnanců. Někdo si to uvědomí dříve a někdo později. Myslím, že tohle je teprve začátek a počet firem, jež budou muset snížit stavy, trochu poroste. Co trochu, budou firmy, které to prostě nezvládnou, a tak bych počkal na leden a únor. Začátkem příštího roku teprve pocítíme důsledky války.
Opozice za propouštění vládu kritizuje, že pro lidi nic nedělají. Nicméně krach podniku a domácnosti jsou dvě odlišné věci. Vykašlat se na lidi, kteří zkrátka musí občas topit nebo svítit a potřebují jíst, to je jedna věc. Druhá je představa, že by měl stát zachránit každou neprosperující firmu. Od toho má firma majitele, aby zajistil její chod. Pokud firma nevydělává a nedokáže se udržet, nezbývá než její činnost ukončit a najít si zaměstnání jinde nebo se vrhnout podnikat do jiného odvětví. Stát nemůže držet v chodu všechny neprosperující firmy a čekat, jestli se jim začne znovu dařit. To, že v období krize některé podniky padnou, je bohužel daň, se kterou se musíme vyrovnat. Jiný problém budou lidé. Až dojdeme do situace, kdy si nebudou rodiny moci dovolit doma zatopit, a vláda to vyřešit nedokáže, to teprve bude krize a utrpení.
Může snížení stavů firmy zachránit?
Snižování má určité dočasné nebo okamžité výhody, jako je zvýšení zisků, vyhnutí se bankrotu, vytváření nových vztahů, reorganizace a zbavení se článků, které v řetězci správně nepracují nebo zaměstnanců „flákačů“. Nevýhody propouštění nebo snižování stavu v organizaci mohou zahrnovat sníženou kvalifikaci pracovníků a nízkou morálku, protože zaměstnanci zažívají smíšené emoce, zděšení, stres, vinu nebo dokonce závist. Mohou mít obavy, že se jich společnost chce zbavit, a tak se budou hůř soustředit na svou práci. Propouštění může navíc snížit spokojenost a pocit, že mají závazek vůči organizaci, což obvykle vede k nižší výkonnosti. Pokud se tedy podaří snížit výdaje a udržet firmu v chodu, vždy to bude s trochou pošramocení jejího jména, a to tu mluvím o pozitivním scénáři.
Personalisté musí efektivně řídit dopad propouštění na lidi. Okamžité finanční potíže spojené s propouštěním by mohly ovlivnit fyzickou i psychickou pohodu každého jednotlivého pracovníka. Už teď se lidé budou obávat, co je čeká, zda práce jejich společnost sníží počty zaměstnanců, a kdy jim o tom řeknou. Zkuste se vžít do situace, kdy pracujete na nějaké nahraditelné pozici. Každý, kdo ví, že je pro zaměstnavatele potenciálně postradatelný, teď bude mít obavy.
Propouštění může mít dlouhodobé dopady na lidi nejen po finanční stránce, ale i psychicky, protože nezaměstnanost může trvat až šest měsíců nebo déle. To čeká hlavně ty později propuštěné na přelomu roku. Tehdy již budou úřady práce plnější a konkurence větší.
Teď si možná ještě plno lidí neuvědomuje, jakou cenu má jejich práce. Vykonávají ji, protože musí, potřebují se nějak uživit, a mnozí k ní možná nemají pražádný vztah. Ve skutečnosti ale začnou být za svá pracovní místa brzo vděčni, protože mít uplatnění je důležitou součástí života. Náš systém je trochu špatný a od mala vnímáme budoucí povolání především jako nemilou povinnost a nutnost k životu. Ve skutečnosti na tom teď ale budou nejlépe lidé, kteří mají ke své práci vztah a odvádějí ji pečlivě. Ve spoustě podniků totiž zůstanou jen ti, kteří jsou skutečně prospěšní, ne lidé, již si chodí svůj plat „odsedět“ na osm či více hodin denně. Nezaměstnanost může lidem zkomplikovat život, pokud se z ní rychle nevymaní. Dnes je vše o zkušenostech, neustálém rozvoji a učení se pokročilejším věcem. K něčemu dobré to tedy asi bude, ale čeká nás kritické období.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Archiv.hn.cz, Irozhlas.cz,
