KOMENTÁŘ: Rusko útočí a nezastaví se. S jejich drzostí se potýkáme už léta. Česká republika je přitom zcela nepřipravená, pokud by konflikt eskaloval do Evropy
Rusko zasáhlo Ukrajinu vlnou útoků – bombardováním hlavního města Kyjeva pomocí dronů „kamikadze“ vyrobených v Íránu. Je to tu každý týden znovu a znovu, útoky neustávají. Infrastruktura v oblastech Kyjeva byla kriticky zasažena, rovněž je tomu tak u Dněpru a Sumách. Ve stovkách měst a vesnic byla dokonce přerušena elektřina. Nejméně osm lidí bylo zabito, čtyři z nich zemřeli v Kyjevě.
Množily se výzvy k sankcím vůči Íránu, který nadále popírá dodávky dronů ruské armádě. Přesto se objevují informace, že tato technika pocházela právě od nich. Ještě nedávno bylo hlavní město Ukrajiny ve špičce zasaženo ruskými raketami, což je součást celonárodních útoků, které si vyžádaly zatím naštěstí jen 19 mrtvých. I tak jsou to zbytečně zmařené životy a útoky neustávají.
Při posledním útoku, který začal kolem 06:30 ráno, zamířilo 28 dronů na hlavní město, ale podle starosty Vitalije Klička zasáhlo pouze pět cílů. Městem se ozýval hluk, který děsil občany, zejména rachot střelby, když se protiletadlová obrana pokoušela kamikadze zběsile sestřelit. Zkuste si představit ten pocit zoufalství, kdy na vás každý týden padají rakety a bomby.
Rusko má navíc odvahu tvrdit, že životy, které zmařilo, leží na bedrech Ukrajiny. Byly zasaženy také kanceláře ukrajinské energetické společnosti. Nedivil bych se, kdyby právě tento objekt byl důvodem Ruského útoku. Už dlouhou dobu nepřítel usiluje o zničení Ukrajinského energetického systému. V současné době čeká Ukrajina na systémy protivzdušné obrany, aby ochránily hlavní město před dalšími útoky dronů.
Přestože nepřítel útočí stále dokola, vůle místních je ale silná. Prezident Volodymyr Zelenskyj si stojí za tím, že tato terorizace obyvatelstva nemůže stát zlomit, protože Ukrajinci jsou skutečně silní. Navzdory apelu starosty, aby lidé hledali úkryt, nebyly ulice města zdaleka opuštěné, když se objevili kamikadze.
Novinář tiskové agentury Reuters se nechal slyšet, že viděl fragmenty dronu použitého při útoku. Podle jeho slov nesly text „Za Belgorod“. Jedná se o Ruské pohraniční město. Belgorod byl několikrát zasažen od doby, kdy započala ruská invaze na Ukrajinu. Moskva z útoků viní Kyjev, tedy je to nejspíš jen další ze série pomstychtivých útoků, se kterými jsme se již setkali, předchozí útok byl zase reakcí na zničení mostu. Ukrajina se přitom pouze snaží ochránit své území.
Kdy začaly problémy mezi Ruskem a Ukrajinou
Spor, který nyní sledujeme rozhodně není záležitostí posledních let. O území Ukrajiny a Gruzie se Rusko hádalo už v roce 2014, i dříve. Rok 2014 byl zásadní tím, že se hodně mluvilo o tom, jak by se tyto státy mohly přiklonit k Americe, a to je něco, co zkrátka Rusové nemohou unést. Kolem celých jejich hranic by se pak táhli spojenci Ameriky. Hlavním cílem pro Rusko bylo vytvoření nárazníkových zón mezi Ruskou federací a NATO. Snaha Gruzie a Ukrajiny o členství v EU a NATO je dráždila. Můžeme ale zabrousit klidně ještě hlouběji do minulosti a pochopíte, že Rusko vyhrožovalo už dávno.
V srpnu 28 proběhla válka s Gruzií podobná jako ta, kterou zažíváme nyní. Nebyl to ale ani rok 2008, kdy potíže začaly. Záminky k válce a události, jež k ní vedly, se objevovaly už na počátku tisíciletí. Vladimir Putin u moci postupně zavedl politiku k potrestání Gruzie, ukončení izolace Abcházie a změně poměru sil v konfliktu. Rusko se nesnažilo řešit konflikty, se kterými se Gruzie potýkala, a ta se proto snažila utéct na Západ. Všemocné Rusko jí to ovšem neschválilo a raději podrobilo zemi válce, ze které se vzpamatovává i po patnácti letech.
Myslím, že hodně podobné je to i s kroky Ruska na Ukrajině. Rusko uvádělo, že má z jednání Ukrajiny zahraničněpolitické obavy, zejména obavy z budování užších vztahů Ukrajiny s Evropou obecně a s NATO především. Dalo by se namítnout, že rychlá akce Ruska, nejprve na Krymu a později na východní Ukrajině byla způsobena překvapivým úspěchem Majdanu a dalšími aspekty. Například Asociační dohodu Rusko považovalo za odrazový můstek pro organizace, jako je NATO, jehož expanzi na východ považují ruští bezpečnostní představitelé neustále za velkou hrozbu.
Jaké problémy způsobil boj mezi Ruskem a USA v Gruzii a na Ukrajině na místní úrovni a na mezinárodní úrovni? Za prvé je to otázka územní celistvosti. Klíč k vyřešení narušení hranic leží na Kremlu. Při hledání východiska z občanské války a neustálých porážek ve válce v Abcházii vstoupila Gruzie do SNS v prosinci 1993. Gruzie z obavy, že Rusko uzná nezávislost separatistických regionů, víceméně vzdávala hold Moskvě až do roku 2008 ve vedení a směřování jeho domácí a zahraniční politiky. Podobně je Ukrajina v současné době připravena zvážit možnost vstupu do EU, pokud tím dokáže zajistit mír na východní Ukrajině a konečně se zbavit ruských náletů.
Ukrajina a evropské země sice po negativních zkušenostech z minulosti Rusku nedůvěřují, ale podobně jako Gruzie v 90. letech v současnosti uvízly. Konflikt na hranicích Evropy je na bodu mrazu. Rusko stále paličatě hlásá bludy, jako že bude bránit své občany po celém světě všemi nezbytnými prostředky. Bylo tak tomu při válce s Gruzií a stejná politika byla navržena vůči Ukrajině ve vztahu ke Krymu. Za tímto účelem Putin iniciuje veškeré útoky už celá desetiletí, rozhodně nejde o novinku a doposud s tím nikdo nic neudělal. To, že je třeba jednat, si Evropa uvědomila až příliš pozdě, a pokud jde o USA, ti zatím spíše přihlížejí. Vždycky umí udělat bububu, ale skutečnou válečnou iniciativu a zastání bych od nich nakonec nečekal.
Co kdyby konflikt přece jen zasáhl do Evropy?
Všechny strany a snad i Vladimir Putin, si uvědomují, že zatáhnout Evropu přímo do války by znamenalo vyzvat na souboj NATO, a to rozhodně není dobrá strategie. Jak by v takovém případě ale dopadla Česká republika? No rozhodně ne moc dobře. K Rusku jsme blízko. Pokud zvítězí v konfliktu na Ukrajině, pak nás od něj v podstatě dělí jeden stát, anebo chcete-li jedno pásmo států. Tak jako tak jsme přesně jedna z těch malých zemí, co by to schytala.
A jak jsme na takovou situaci vůbec připraveni? No příliš dobře ne. Jednak jsme teď mnoho vybavení poskytli Ukrajině. Dokonce jsme si na její pomoc půjčili peníze, a kdyby opravdu přišla válka až sem, nebudeme to mít snadné po finanční stránce. Ani po té vojenské na tom ale nejsme dobře. V minulosti Česká republika zrušila vojnu, rozprodala z vojenského majetku všechno, co šlo, a pokusila se dokonce opakovaně prodat kasárny. V podstatě budeme odkázáni na pomoc okolních zemí už proto, že zkrátka nejsme veliký stát.
Myslím si, že Česká republika v současné chvíli není na něco podobného dobře připravena. Vždyť na počátku roku, kdy se o hrozící válce začalo mluvit, ani lidé netušili, na koho se vztahuje branná povinnost, jak se drží puška a co by měli dělat v případě vyhlášení válečného stavu. Redaktoři museli začít psát informativní články, které byly ještě navíc označeny za šíření paniky, aby Čech vůbec věděl, co ho v takovém případě čeká. Jsem asi optimista, ale stále si myslím, že na takový souboj nedojde. Být připravený však není nikdy na škodu, proto si myslím, že současná vláda by měla zvážit, kolik peněz investuje do odvětví obrany republiky nebo zdravotnictví v době, kdy nám válka zuří téměř za dveřmi. Neměli bychom zapomínat na to, že Rusové se v posledních letech nechali slyšet, že kdyby chtěli, srovnají nám to tu se zemí, a to myslím vypovídá dost o jejich drzosti i aroganci.
Abych ale mluvil objektivně, pokud jde o tu obranu České republiky, na závěr se hodí říct, že podle dat jsme 41. ze 142 zemí, v žebříčku hodnocení naší vojenské síly. To vzhledem k velikosti České republiky není tak zlý výsledek. Naše skóre PwrIndx je 0,6161. Nejlepší skóre je úplná nula. Záznam navíc pochází z počátku tohoto roku, takže je možné, že došlo ke zlepšení situace.
Autorský článek – komentář. Další zdroje: Perspectives.carnegie.org, Saudigazette.com, Globalfirepower.com
