Děsivé vraždy malých školaček. Po unesených dívkách zbyl vždy jen vzkaz: Tady jsou všude čerti
Hodiny ubíhaly a po 18. hodině se Mari ještě nevrátila domů ke své rodině. Její rodiče se cítili podivně znepokojení, rozhodli se proto nakonec nahlásil zmizení dítěte. Policie zahájila pátrání, ale po dívce nebyla vůbec žádná stopa. Po čase se ale našli svědci, již uváděli, že ji viděli ve společnosti muže s kudrnatými vlasy.
Mezitím dny ubíhaly a o Mari nepřicházely žádné zprávy. Najednou se stalo něco opravdu děsivého. Rodina Konno začala dostávat nepřetržitě hovory, ale když je zvedli, volající okamžitě zavěsil. Pokud se rozhodli hovory ignorovat, telefon vydržel zvonit klidně i 20 minut. V těchto dnech také přišel dopis napsaný dětskou rukou: „Tady jsou všude čerti.“
3. října 1988 zmizela úplně stejně Masami Yoshizawa, sedmiletá dívka z Hanno, v prefektuře Saitama. Od případu Mari Konno uplynulo šest týdnů. Načasování naznačuje, že obě události spolu souvisí, nicméně bez konkrétních prvků. Policie tak neměla vůbec, čeho se chytit.
Než se podezření stala jistotou, uplynuly zhruba dva měsíce. 12. prosince 1988 se ztratila Erika Namby, které byly 4 roky. Policie už věděla, co to znamená, a tak vyhlásila poplach. Po prefektuře Saitama se potuloval únosce dívek. Bohužel se tím ale nic nevyřešilo. Druhý den bylo v lese asi 50 km od jejího domova objeveno Eričino bezvládné tělo. Byla uškrcena. Ruce a nohy měla svázané nylonovým provazem.
Bylo tedy více než pravděpodobné, že předchozí dvě dívky jsou také mrtvé. Hned v následujících dnech začala rodina Namba také dostávat podivné telefonáty stejným způsobem jako ty, které pronásledovaly rodinu Konno. Dostali také dopis, psaný s výstřižky z dopisů časopisů se zprávou: „Erika. Chlad. Kašel. Hrdlo. Odpočinek. Smrt.“ Nejednalo se jen o vraždy, i po nalezení mrtvého těla si únosce s rodinou dál hrál.
6. února 1989. Shigeo Konno, otec dívky pohřešované téměř šest měsíců, našel před vchodem do svého domu podezřelou krabici. Varoval policii, která po příjezdu balíček otevřela. Uvnitř našli popel, nějaké úlomky kostí, deset malých zubů a fotografie, které zobrazují oblečení nějakých dětí. I tady ležel mrazivý dopis: „Mari. Kosti. Zpopelněno. Vyšetřovat. Dokázat.“
Vyšetřovatelé nařídili analýzu nalezeného materiálu a po prvotním ověření se ukázalo, že ostatky nepatřily Mari. Nicméně přišel další dopis.
„Položil jsem kartonovou krabici s Mariinými ostatky před její dům. Udělal jsem všechno. Od začátku do konce. Viděl jsem policejní tiskovou konferenci, kde říkali, že ostatky nejsou Mariiny. Na kameru její matka řekla, že zpráva jí dala novou naději, že Mari může být stále naživu. Tehdy jsem věděl, že toto přiznání musím napsat, aby Mariina matka dál marně nedoufala. Znovu říkám, ostatky jsou Mariiny.“
Autor zprávy se podepsal jako Yuko Imada. Zpráva z dopisu se bohužel potvrdila. Opravdu to bylo zpopelněné dítě Konnových. A dopisy neustávaly: „Než jsem to udělal, mrtvola dítěte ztuhla. Chtěl jsem jí zkřížit ruce na prsou, ale nepohnuly se... Docela brzy se na těle objeví červené skvrny... Velké červené skvrny. Jako vlajka Hinomaru. Nebo jako byste celé její tělo pokryli kusy hanko... Po chvíli je tělo pokryto striemi. Dříve to bylo tak tuhé, ale teď je jako plné vody. A voní. Jak to voní. Jako nic, co jste kdy cítili v celém tomto širém světě.“
6. června 1989 se ztratila Ayako Nomoto, 5letá dívka zmizela poté, co šla do parku. Lidé se okamžitě začali bát nejhoršího a hned po týdnu hledání bylo objeveno její tělo. Tedy to, co z něj vrah nechal – torzo oběti, zatímco její hlava, ruce a nohy chyběly.
Vražda nechala v občanech hluboký pocit hrůzy. Policie měla co do činění s hluboce sadistickým a perverzním vrahem postrádajícím lidskost a soucit. Zdálo se, že vyšetřování nikam nevede.
23. července 1989 ale malá holčička varovala svého otce, že se jí podařilo uprchnout od pána, který ji obtěžoval, když si hrála se sestrou ve veřejném parku. Muž se vydal do oblasti, kde si hrála jeho druhá dcera, a překvapil chlapce, zatímco se chystal vyfotografovat intimní partie jeho dcery. Bohužel ho ale nechytil. Úřady byly o incidentu okamžitě informovány a dle popisu zadržely Tsutomua Miyazakiho, kterému je 26 let. Vinu vrah zprvu popíral, nakonec se ale přiznal ke čtyřem vraždám.
Zakřiknutý otaku
Tsutomu se narodil předčasně a s defektem v kloubech, měl ruce napevno spojené se zápěstími. Handicap, mu bránil jimi otáčet nahoru. Ve škole se stal terčem svých spolužáků, kteří se mu posmívali. Tsutomu se proto uzavřel do samoty a našel úkryt ve čtení mangy a anime. Miyazaki kompenzoval problémy společenského života vynikajícím akademickým výkonem jako skvělý student. S přibývajícími léty se ale zdálo, že o studium stále více ztrácí zájem a na konci střední školy neprošel testem pro vstup na vysokou školu. Poté se zapsal na dvouletou univerzitu, kde získal titul v oboru fototechnika.
Po smrti dědečka ale zešílel a začal lovit dívky. Jeho metoda spočívala v lákání malých dívek, které zavedl je do izolovaných oblastí, kde je uškrtil. Jakmile byly mrtvé, sexuálně zneužil těla. Při některých příležitostech oběti mrzačil, jedl část jejich ostatků a pil jejich krev.
U soudu se obhajoval tím, že zločiny spáchal pod vlivem „krysího muže“, jeho alter-ega, který ho donutil zabíjet. Psychiatrické posudky u něj shledaly disociativní poruchy identity a určitou formu schizofrenie, nicméně soud ho i tak označil za schopného myslet a jednat za sebe, tudíž plně odpovědného za své činy. Na konci slyšení byl Tsutomu Miyazaki odsouzen k smrti. Ve vězení pokračoval ve svém izolovaném a osamělém životním stylu a věnoval hodně času četbě. 17. června 2008 byl oběšen.
Autorský článek. Další zdroje: Cs.celeb-true.com
