Na trvalé vztahy a rodinu se dnes nespěchá. Dnešní generace má totiž cynicko-pragmatický pohled na vztahy, intimitu a romantiku
Už předchozí generace svazky a rodinný život odsouvaly. Usazují se až kolem třicítky, kdy mají vybudované nějaké zázemí, rozběhnutou kariéru a svůj život vnímají jako správě nastartovaný. Rodinu zakládají později, protože si do té doby užívají svobodného života. Sbírají zážitky a nevážou se zbytečnými povinnostmi, kterých se zhostí, až když přijde čas. Určitě jste někdy slyšeli od babičky nebo dědečka, že je to všechno pozdě, protože oni si hledali partnerský vztah hned po dovršení dospělosti. Založení rodiny bylo pro většinu z nich hlavní ambicí. „Já jsem měla děti hned ve dvaceti,“ říkávají.
Současní mladí dospělí však odkládají tyhle věci i z jiného důvodu, než jen aby si užili mládí a vybudovali zázemí. Vlastně je spíše vůbec neplánují. Jejich pohled na dlouhodobé vztahy je odlišný. Příliš jim nevěří, nevidí v nich budoucnost, zajímají se více o sebe. Řekl bych, že mají odpor se na někoho vázat. Jsou velice vybíraví na vztahy, do kterých se pustí.
Aktuálním trendem je totiž uvědomění, že jeden partner ne vždy naplní všechny vaše potřeby ve všech částech života. To, že sklouzáváme od tradičního manželství k nezávazným vztahům značí i všudypřítomný trend polyamorie. Vracíme se do časů, kdy bylo běžné žít s několika partnery. Proto mnoho lidí volí variantu toho, co je jim zrovna příjemné a nepočítají se vztahem jako s potenciálním doživotním závazkem ke druhému člověku. To s sebou mimochodem přináší i mnohem klidnější rozchody. Otázkou ovšem je, co to bude znamenat pro rodinný život. Pokud se jednou rozhodnou mít děti, bude pro ně složité chápat, že se jejich rodinné vztahy v průběhu let mění.
Sex je také dvakrát nezajímá
Podle studie, která se zaměřila na generaci Z v Austrálii, dokonce ubývá sexu mezi mladými lidmi. Ukázalo se, že až 40 procent lidí ve věku mezi 18 a 24 lety vůbec nemá sex. To jsou podobné výsledky, jaké měli lidé ve věkové kategorii nad 75 let. Pozitivní na tom je, že alespoň ubyde nechtěných těhotenství. To, že se nejedná jen o vztahy, ale mnozí nemají zájem ani o sex však ukazuje, že současná mladá generace žije velmi izolovaně. Může to být spojeno s vyšším pohybem v mediálním prostoru a nižší potřebou socializace v realitě, kterou ovlivnila i pandemie koronaviru. Mladí lidé jsou přizpůsobiví a tak si navykli na určitou formu osamění.
Pandemie měla zcela určitě značný vliv na vývoj jejich myšlení. Musí se potýkat s problémy finanční nestability a také narážejí na všudypřítomné zprávy o neustále se zhoršujícím klimatu. Snaží se tak dosáhnout především vlastního vývoje, spíše než budovat vztah a růst spolu s další osobou. Řekl bych, že někteří to mohou vnímat i tak, že mají již vlastních problémů dost a řešit ty vztahové, kterým se prostě vyhnout nedá, už by byla jen starost navíc. Nechávají si tedy prostor, aby prožili mládí v klidu. Zatímco dříve děti spěchaly na to rychle dospět, dnes je docela normální slyšet od sedmnáctileté dívky: „Na to ještě nejsem připravená, pořád jsem v mnohých ohledech dítě. Nejdřív potřebuju zajistit sama sebe, než se pustím do něčeho dalšího.“
Sobectví nebo sebeuvědomění?
Mladá generace balancuje někde mezi tím. Je dobré, že jsou si vědomi zodpovědnosti za svůj vlastní život a snaží se ho již od počátku postupně budovat. Zároveň si ale chrání svou komfortní zónu až přehnaným způsobem. Hodně hájí vlastní zájmy, nechtějí nikomu ustupovat a snaží se vytyčit mantinely, aby je nikdo neovlivňoval. Z toho pak vzniká právě distancování od navazování hlubších vztahů a vzájemné závislosti na dalších osobách. Tahle snaha chránit a opečovávat sebe samotné někdy přerůstá v sobectví. Byl jsem nejednou svědkem toho, jak to mladým lidem brání řešit problémy ve vztahu. Dívka s podobnými sklony sebeopečovávání a ochrany své komfortní zóny odmítala přijmout postoje potenciálních partnerů. Vše vnímala pouze z vlastní perspektivy a obviňovala je z toho, že ji nechápou. Nechtěla řešit vzájemné konflikty, protože by jí to kazilo den a psychickou pohodu, ale na jejích vztazích se to pokaždé podepsalo.
Velkou roli v tom celém hrají i peníze. Generace Z jsou individualisté a preferují mít základ sami pro sebe. Tomu v dnešní době rozumím, protože na tom nejsem jinak. Předchozí generace jim předvedly rozpady manželství, tíhu údělů samoživitelů a finančních vyrovnání. Když tedy mladí lidé přemýšlí o své budoucnosti, není to společně vystavěné zázemí s někým dalším, kolektivní zajištění rodiny a péče o domov. Obvykle jde o vybudování vlastní materiální jistoty, se kterou jsou ochotni se později pustit do vztahu, aby měli možnost ho kdykoliv opustit. Tuto svou jistotu si chtějí raději ponechat, aby vztah mohli kdykoliv ukončit a vrátit se do komfortní zóny.
Mnoho z mladých touží po finanční nezávislosti. Věnují se vlastnímu rozvoji, studiu, kurzům, stážím a kariéře, aniž by jim zbýval dostatek času pro budování mezilidských vazeb. Mnohdy jim nezbývá čas poznat ani sebe sama. To v nich budí nejistoty, zmatek, nutí je se distancovat a nekonečný koloběh toho, jak jsou zapadlí do individuality, se tím uzavírá.
Může to vést až k depresím a úzkostem. Psychologové a psychiatři zejména v České republice jsou vytíženi na maximum. Není žádnou výjimkou, že někdo potřebuje podporu a rady v péči o své duševní zdraví. Návštěvy terapeutů se naopak stávají běžnou součástí života jedinců. Mladá generace je vychována počítači, sociálními sítěmi a uzavírá se do sebe. Od dětství mají mnozí nedostatek osobního kontaktu s okolím, aniž by si to uvědomovali. Často nejsou schopni se otevřít a přijmout problémy někoho dalšího. Tohle všechno pak značně omezuje jejich schopnost navazování vztahů v dospělosti v reálném světě.
Svatby již nenesou svůj význam
Na svatbu v dnešní době lidé pohlížejí spíš jako na soubor práv a omezení, než na symbolický svazek. Jsem si jistý, že k tomu přispěl i počet rozvodů v předchozích generacích. Dříve se rozvádělo každé druhé manželství a dnes už lidé přešli na nový systém, pro jistotu se ani neberou. Když se někoho zeptám, proč vlastně netouží po svatbě, řekne mi, že to pro něj nemá smysl. „Je to jen papír,“ zaznívá z úst lidí kolem dvacítky, se kterými jsem tohle téma měl tu možnost řešit. Jednoduše postrádají vztahy k symbolům daným dosavadní kulturou a tvoří si novou – vlastní.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Theguardian.com