Nekončící debata se vrací. Poslanci budou hlasovat o manželství pro stejnopohlavní páry. Opět
V pěti ze sedmi poslaneckých klubů má zrovnoprávnění sňatků své příznivce. To ale rozhodně nemusí stačit, aby návrh prošel. Podívejme se na to totiž realisticky. První, kdo mává duhovou vlaječkou, jsou Piráti, budou samozřejmě všichni pro. A nyní se vraťme nohama na zem, po paktu s hnutím STAN totiž obsadili pouhá 4 křesla. STAN tuto nepříjemnou situaci lehce vykompenzuje a za práva homosexuálů se postaví, ostatní kluby však tak jasno nemají. Rozpolcené názory panují v TOP 09 a ANO, kde souhlasí zhruba polovina poslanců. V ODS se také několik hlasů najde, jak zatím ukázaly průzkumy, ale předseda vlády je proti. Stejně tak jsou proti kluby SPD a KDU-ČSL, výjimkou není ani prezident Miloš Zeman, který uvedl, že hodlá návrh vetovat.
Co to znamená pro homosexuální páry? No, že to nevypadá moc růžově. Aby získali to, po čem tak dlouho prahnou, musela by novelu občanského zákoníku o sňatcích stejnopohlavních párů schválit většina všech poslanců, ne jen těch právě přítomných. Prezident jim totiž rozhodnutí tak jako tak vrátí. Prozatím návrh podepsalo pět poslanců z pěti klubů, ve kterých jsou zastánci této vznikající novely. Ty teď čeká nelehký boj, ve kterém musí přesvědčit většinu ve Sněmovně, aby ustanovení odhlasovala.
K malichernostem se vydržíme vracet dlouho
Jelikož mám mezi homosexuálně či bisexuálně orientovanými lidmi přátele a o mnohých jsem to nevěděl, dokud mi to sami neřekli, mohu potvrdit, že se jedná o zcela normální lidi s běžnými problémy a starostmi, kteří v důsledku své orientace společnost nijak nepohoršují. Pokud znáte gaye, který je idi*t, pak to dozajista nebude souviset s jeho orientací, stejně jako může být idi*t váš heterosexuální soused. Jejich hrátky v ložnici s tím nemají nic společného, tedy si myslím, že by měli být za normální lidi považováni i zbytkem společnosti a není důvod odpírat jim v jejich vztazích práva.
Už léta se řeší, zda není na čase tyto lidi zrovnoprávnit. A podle mě se mohly již dávno řešit jiné věci, kdyby se na to poslanci zkusili podívat z jiného úhlu pohledu. Co způsobuje rozdíl mezi partnerstvím a manželstvím? Homosexuálové nemají stejná práva jako heterosexuálové. Chybí jim možnosti v oblastech finančního vyrovnání nebo péče o děti. Jaký to má vliv na heterosexuální páry? No zřejmě ten, že někteří vybraní jedinci se cítí nadřazeně, jinak to jejich život nijak neovlivňuje. Pokud by došlo ke zrovnoprávnění, homosexuálně orientovaní lidé přijdou o některé starosti a jejich vztahy se po právní stránce narovnají. Jaký to bude mít vliv na běžné páry? Opět žádný, jen se možná někteří urazí, že přestalo docházet k diskriminaci. Co to tedy znamená? Že ono se vlastně nikomu zase tak moc nestane, když novela konečně projde.
Práva nikoho nezajímají, pobuřuje je název
To nejsměšnější na celé situaci je, že nejeden poslanec se vyjádřil, že návrh jeho hlas nezíská kvůli názvu, nikoli kvůli obsahu samotných práv v manželství. Už léta se stále odvolávají na tradice a vytahují nějakou symboliku a posvátnost sňatku manželského. V poslední době tento argument využívají čím dál více. Přitom žijeme v době, kdy se mladí ani neberou, protože pro ně naopak manželství význam nemá, vidí ho jen jako pouhé papírování a stejně se za dva roky zase rozvádějí. Proč? Vzít si někoho už dávno neznamená „v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí“. Je to spíše: „Jen v dobrém, dokud nebudeme muset vyřešit nějaký problém.“ Takhle tedy vnímám soudobé manželství já. Kdo může říct, že si toho druhého vzal s rozhodnutím, že se o něj postará, pokud jej postihne nějaká hrozná nemoc a že mu odpustí, jestli od něj dostane kudlou do zad, ten ať je na sebe patřičně hrdý. Nicméně většina to tak opravdu nemá a vidím to všude kolem sebe. Kolik znáte párů nad padesát, kteří jsou spolu od mládí? Nejsem si jistý, jestli bych vůbec nějaký jmenoval. Mimo jiné všichni věřící musí vědět, že pod symbolem manželství se dříve skrýval spíše nerovnoměrný vztah mezi dvěma lidmi, kdy žena vzhlížela ke svému muži a poslušně jej následovala. V dnešní době již ženy prosadily svou rovnocennost vůči mužům a v tomto směru nikdo neargumentuje nějakými tradicemi nebo symboly. Proč se tedy nepohnout kupředu i v dalším bodě?
Pojďme si přiznat, že většina těch lidí, kteří žádají o zrovnoprávnění, vlastně neřeší, jestli uzavírají manželství nebo partnerství. Název je to poslední, co jim dělá vrásky. To, o co se tu léta vedou spory, jsou práva a především mluvíme o právech v souvislosti s dětmi. Pokud má totiž homosexuální pár dítě, po právní stránce patří pouze jednomu z nich. Druhý tak nemá k potomkovi žádné právní vazby.
Jak to vypadá v praxi? Pokud jeden z rodičů nemůže dítě vyzvednout, druhému jej v družině nepředají. Informace o zdravotním stavu lékaři také nemohou poskytnout. Pokud k nim potřebuje dítě doprovodit, tak nemůže „druhořadý“ rodič podepsat souhlas s nejrůznějšími úkony nebo přijít na třídní schůzky. Všechno jsou to ale zbytečné komplikace, pokud dítě vychovávají oba společně.
Daleko závažnější potíže jsou pak v souvislosti s úmrtím jednoho z rodičů nebo rozvodem. Jelikož není možné, aby dítě adoptovaly dvě ženy nebo dva muži, má oficiálně jen jednoho rodiče. Dítě tedy nedědí, v případě úmrtí toho druhého, není-li sepsaná závěť. Ani partner nezískává vdovský důchod. Dítě nemá po rozchodu nárok na výživné, ač si jej rodiče mohli pořídit či adoptovat ještě v období společného vztahu. Právně náleží jen jednomu rodiči a ten k němu má vyživovací povinnost. Druhý rodič naopak nemá nárok dostat potomka po rozchodu do péče a to ani částečně. Nedej bože si představte situaci, kdy biologický či adoptivní rodič zemře. Dítě připadne do péče některému pokrevnímu příbuznému, přestože bylo léta vychováváno partnerem. Lidé žijící v homosexuálních svazcích mívají někdy neshody s rodinou a v případě jejich úmrtí se tak může snadno stát, že ta zamezí jakémukoliv dalšímu stýkání druhého – neoficiálního – rodiče s dítětem. V tomto případě by se mělo myslet především na psychiku dětí. Ty jsou třeba i po několika letech zvyklé vyrůstat s oběma rodiči a jelikož dítě je velmi přizpůsobivé, většinou nemají problém adaptovat se na to, že jde o dvě matky či dva otce. Rozhodně není pravda, že by se měly lépe v dětských domovech, než u lidí, kteří jim poskytnou rodinné zázemí.
Mimo jiné jde při sňatcích také o vzájemné vyrovnání partnerů. O vypořádání společného jmění, o možnost vyživovací povinnosti nebo o společné posuzování při půjčkách a hypotékách. Pokud spolu dva lidé žijí ve svazku a je jedno, jak tento svazek nazýváme, měli by tak být bráni i státem.
Zdroj: Autorský článek - komentář.
