KOMENTÁŘ: Je to tady, nezaměstnanost už se v Česku začíná mírně zvedat
O prvním mírném nárůstu nezaměstnanosti informovala Česká televize. Prozatím stoupla o pouhé dvě desetiny procenta z 3,1 na 3,3. Koncem července bylo bez práce celkem 240 tisíc lidí. To je o 9 tisíc víc než na konci předchozího měsíce. Podle Úřadu práce se však jedná o pouhý sezónní výkyv, který se zase srovná, nikoliv o důsledek pochroumané ekonomiky.
Podle tvrzení Úřadu práce jsou důvodem, proč v červenci nezaměstnanost stoupla, celopodnikové dovolené. Ty brání nabírání nových zaměstnanců, a mohl se projevit také příchod absolventů škol na pracovní trh. Přesto však přiznává, že další vývoj trhu práce ovlivňuje i válka na Ukrajině, uprchlíci, již k nám proudí a mnoho dalších faktorů, krom toho, jak se daří je integrovat. Dále mohou situaci ovlivnit i dopady energetické krize a v krajním případě i epidemiologický vývoj ve společnosti.
Nejhůře ze všech je na tom s nezaměstnaností Ústecký kraj. Tady budou mít podíl především občané menšin, jimž práce zrovna dvakrát neschází. V Ústeckém kraji je jich totiž jako naseto a na úřady práce chodí mnohdy jen odevzdávat papírky, že je nepřijali. Hned za ním je Moravskoslezský kraj, který vykazuje nezaměstnanost 4,8 procenta. Nejlépe si vede kraj Pardubický, který je vysoko nad průměrem státu a nezaměstnaných má pouze 2,3 procenta.
Česká republika zatím ale ekonomickou situaci zvládá velice dobře například oproti Spojeným státům, kde panuje nejistota. Trh práce ve Spojených státech na tom zatím není zle, ale zůstává velmi napjatý, protože míra nezaměstnanosti, které činila v květnu 2022 3,6 procenta se pomalu škrábe nahoru. Ještě v únoru roku 2022 byla zaznamenána míra 3,5 procenta. Míra účasti na trhu práce činila v květnu 2022 62,3 procenta, což bylo stále pod úrovní doby před pandemií. Míra účasti v posledních několika měsících mírně rostla z průměru 61,6 procenta, kterého dosahovala v roce 2021.
To prozatím vyvolává tlaky na růst mezd a následně tlačí obchodníky k vyšším cenám, což má vliv na inflaci. Průměrný týdenní výdělek v soukromém sektoru ve Spojených státech vzrostl v květnu o 5,2 procenta, což je výrazně nad desetiletým průměrem před pandemií, který činil 2,4 procenta. Růst výplat však zůstává pod mírou inflace, což naznačuje, že reálné příjmy v průměru již klesají. Tento negativní efekt by mohl alespoň omezit spotřební výdaje a oslabit tak inflační tlaky. Jiní však tvrdí, že současná úroveň růstu mezd se stále může rozvinout ve spirálu mezd a cen, kde je obtížné udržet inflační očekávání. Jinými slovy, negativní příjmový efekt sám o sobě nemusí stačit k omezení inflačních očekávání a spirály mezd a cen. Pokud se roztočí a bude pokračovat dál a dál, pak se nám brzy naskytne pohled na hyperinflační peklo.
Názory se také rozcházejí v interpretaci historicky vysoké míry volných pracovních míst, která v dubnu 2022 činila 7 procent. Někteří odborníci tvrdí, že vysoká míra volných pracovních míst může být důvodem k naději, že nemusí přijít prudký nárůst nezaměstnanosti. Tato argumentace zdůrazňuje, že firmy v průměru přestávají zveřejňovat volná pracovní místa předtím, než propustí stávající pracovníky kvůli hospodářskému poklesu.
Ve výhledu americké ekonomiky a jejího trhu práce pravděpodobně zůstane v blízké budoucnosti smíšený, což může způsobit další turbulence na finančních trzích po celém světě. Nejistoty budou pravděpodobně přetrvávat, zejména na dluhopisových trzích ve vyspělých zemích, dokud se neobjeví jasné trendy v inflaci, nezaměstnanosti a ekonomice. Turbulence na dluhopisových trzích vyspělých zemí jsou pro rozvojové země znepokojivé, protože významně ovlivňují podmínky jejich financování. Rostoucí úrokové sazby a následné rostoucí náklady na financování v americkém dolaru se promítnou do vyšších nákladů na financování ve většině rozvojových zemí. Některé rozvojové země, které prošly řadou nepříznivých vnějších otřesů, včetně pandemie, narušení dodávek z globálního řetězce, vysokých mezinárodních cen komodit a v neposlední řadě samozřejmě války na Ukrajině, zůstávají velmi zranitelné. Stačí se podívat po Srí Lance, která v dubnu nesplácela zahraniční dluh a na jejím území propukl hotový chaos. Pákistán se také ocitl v nepříjemné situaci a čelí hrozným problémům s platební bilancí.
Mezinárodní organizace práce odhaduje celosvětovou nezaměstnanost během letošního roku na 207 milionů v roce 2022. To je téměř o 21 milionů více než v roce 2019, přičemž celkový počet odpracovaných hodin v roce 2022 bude podle nich téměř o 2 procenta pod úrovní před pandemií nebo deficit ve výši 52 milionů ekvivalentních pracovních míst na plný úvazek. To je ale v celosvětovém měřítku stále mnohem menší tragédie, než jaká mohla být.
Pokud je odhad správný, znamenalo by to podstatné zhoršení od projekcí z června 2021, kdy se předpokládalo, že se výpadek pracovní doby ve srovnání se čtvrtým čtvrtletím roku 2019 v roce 2022 sníží na méně než 1 procento. Pandemie ale trvala dlouho a s válkou na Ukrajině v té době ještě nikdo nemohl počítat, není tedy divu, že v tuto chvíli je prognóza jiná.
Nezaměstnanosti se bojí především Čína. Věří, že bude letos nejhorší od roku 1949. Celostátně se totiž čísla už teď snaží překonat krizi z roku 2008. To, co však přichází, nebude záležitost jednoho státu, pokud se objeví tak obří nezaměstnanost kdekoliv na světě, s velkými potížemi se budou velmi rychle potýkat i všichni ostatní. Problémy, které v tuto chvíli řešíme, jsou skutečně celosvětové.
Čínská data o nezaměstnanosti ve městech založená na průzkumu a považovaná za důvěryhodnější než předchozí oficiální metoda, se po celou dobu pandemie pohybovala pod 6 procent. Soukromá měření, která však počítají s 292 miliony migrujících pracovníků v zemi, vykreslují mnohem ošklivější situaci, která by mohla nastat. Začátkem roku 2020 tým ekonoma Zhongtai Securities Li Xunlei oznámil, že ubylo více než 70 milionů pracovních míst. Následně tuto správu odstranil a byl odvolán z vedoucího postu. To ale v Číně není vůbec nic překvapivého. Od té doby jen málokdo vydal aktualizované odhady, protože pro vládu není pohodlné, aby se o potížích někdo dozvídal. Z 11 milionů lidí, kteří tento měsíc dokončili vysokou školu, však pouze 15 procent sehnalo zaměstnání. To je opravdu děsivé číslo a zkuste si jej představit v praxi. Pokud na vysoké škole jako Karlova univerzita v několika různých oborech odstátnicuje 100 lidí, pak by jen 15 z nich našlo práci. Něco takového by byla noční můra, a to, že i u nás začnou stoupat počty nezaměstnaných a studentů, již stěží shání práci, nemůžeme vyloučit. I před pandemií a válkou se studenti potýkali s potížemi definovanými jako „nedostatek praxe“ a trávili dlouhé měsíce na pracovních úřadech. To, co přichází, nás zatím možná neděsí, ale energie tlačí mnoho firem ke krachu, a že to všechny nakonec nějak ustojí, bych si nebyl tak jistý.
Problém se v Číně koncentruje především v sektoru služeb, který zaměstnává zhruba polovinu pracovní síly. Mnohé z nich jsou nenáročné práce v restauracích, kinech a nákupních centrech. Průzkum mezi 165 000 malými a středními společnostmi v březnu zjistil, že respondenti měli dostatek peněžních toků, aby se udrželi nad vodou jen 2,4 měsíce, což je nejnižší podíl v historii. Situaci zhoršily špatně načasované regulační zásahy proti odvětví technologií, vzdělávání a nemovitostí. A když jsme tak u těch nemovitostí, u nás si můžeme všimnout, že trh s domy a byty a jeho nekonečný růst náhle brzdí. Na sociálních sítích dokonce investoři ve skupinách diskutují o tom, že s nákupem je teď vhodné počkat. V roce 2008 totiž padaly ceny až o padesát procent. Ti, kteří tedy o práci nepřijdou a mají dostatek prostředků, by si pak mohli docela užít nákupy.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Ct24.ceskatelevize.cz, Un.org, Udalosti.instory.cz, Reuters.com
