KOMENTÁŘ: Celý svět řeší potraty a čeští muži je řeší též. Myslí si, že mohou rozhodovat za své partnerky
Poprvé mě tohle trklo asi když jeden z mých kamarádů, jenž často sleduje příspěvky s tematikou matek a dětí, sdílel přiznání, kde matka mluvila o tom, jak jejich 6 měsíční dítě vlastně nemělo přijít na svět. Bylo to selhání antikoncepce, a zatímco matka se rozmýšlela, jak dál, partner na ni dle vyprávění tlačil a začal vyhrožovat soudy, pokud nepůjde na potrat.
Jistě, v tuhle chvíli vás stejně jako mě určitě napadlo hned několik věcí. Zaprvé jakým právem rozhoduje o těle matky a zákroku, který by měla podstoupit, když se mohl chránit stejně jako ona a početí zabránit, ale především, jaký soud by proboha řešil podobnou situaci nařízením potratu? Poté, co jsem na sociálních sítích narazil na více příspěvků s podobnou tematikou, to ale vypadá, že české ženy by se spíš měly obávat, aby je na potrat někdo nenutil, než aby jim ho zakazoval.
O něco později jsem totiž narazil na další příspěvek, tentokrát v poradně, kde lidé řeší svá práva. Paradoxně ale bylo řešeno právo muže přimět ženu k potratu, na právo vzít si před stykem kondom dotyčný zapomněl. Zjednodušeně řečeno, někteří pánové se asi zbláznili a zapomněli, že tu nežijeme jako ve starém Řecku. Pro muže v dnešní době je pohodlnější spoléhat na antikoncepci, která je ale pro ženské tělo škodlivá. Účinky antikoncepce a její dopady na lidské tělo jsem rozsáhle řešil se studentkou porodnictví z Jihočeské univerzity, v Českých Budějovicích a vypíchl bych tu krátkou citaci, která docela jasně mluví o tom, co vlastně muži po svých partnerkách chtějí, když tvrdí, že s kondomem je to nepohodlné.
„Hormonální antikoncepce funguje na principu umělém pozastavení cyklu. Pokud ženy užívají umělé hormony, které jsou hlavní účinnou složkou hormonální antikoncepce, jejich tělo netvoří ženské pohlavní hormony přirozeně a při užívání placebo tabletek dojde k prudkému snížení těchto umělých hormonů v těle a díky tomu k odloučení děložní sliznice. Nedá se to ovšem nazvat menstruací, protože ovariální a menstruační cykly nefungují, jak by měly. Ženy mohou při užívání pociťovat vedlejší příznaky, mezi které se řadí nejen ty nejznámější, jako bolest hlavy, emoční labilita, snížené libido, ale i závažné stavy, jako například cysty na vaječníku, plicní embolie, či nádor prsu.“
Nejčastější radou pod příspěvky, kde se muži rozčilují nad těhotenstvím, které sami zavinili, je právě aby se naučili použít ochranu sami. Mimo jiné se v komentářích objevovalo také mnoho rozhořčených, až agresivních reakcí, a to ze stran žen i mužů. Z toho naštěstí vyplývá, že má Česko stále dostatek rozumných občanů, kteří si uvědomují, jaký by měl být ten správný přístup k téhle tematice.
Názor můžete mít samozřejmě, jaký chcete, a věřím, že se tu ozve i někdo, kdo bude z pohledu muže hájit situaci ve smyslu, že žena může klidně lhát o užívání antikoncepce a chlap to pak ani nezjistí. To jsou ale zcela ojedinělé případy a téma se pak mění od dětí a nechráněného sexu spíše k nějaké partnerské důvěře. To je možná dalším neduhem dnešní společnosti, kdy jsou běžné nevázané vztahy, sex na potkání a pro vznik vztahu už není třeba ani toho druhého poznat.
Myslím si, že je to dáno i nedostatkem času, který dnes lidé mají, ale mnohé páry se ani nesnaží pořádně poznat, zkrátka skočí do vztahu. Je to všechno o intelektu a společenských vrstvách, od jednodušších lidí asi nelze čekat, že budou přemýšlet dlouho dopředu a hledat si spolehlivého partnera, ale popravdě, kdyby lidé neskákali do vztahů po hlavě a nespali s každým, s kým je zrovna libo, nestávalo by se, že partnerka někoho „navlékne“ do role otce.
Když muži žádají své partnerky o potrat, zcela opomíjí, že to je jak fyzický tak i psychický zásah, který ženy může výrazně ovlivnit i do budoucna. Těhotenství je zejména pro ty, které s ním nepočítaly, šokující zprávou, se kterou se musí vypořádat. Jde o situaci, která jim může změnit celý život, a tak je třeba jednat s rozvahou, to poslední, co v podobných situacích potřebují, je hysterický manžel nebo přítel. Pocit, který prožívá žena, jež je odsouzena vybrat si, zda vychová dítě sama, je pravděpodobně osamění, cítí se opuštěná, má obavy z budoucnosti. Přesto mnoho matek dítě chce, i když jejich situace není dobrá.
Ženy v takové situaci bývají poučeny, jak funguje potrat, že mohou vzniknout fyzické komplikace během zákroku a musí ještě v tom všem šoku a přemýšlení podepsat, že byly poučeny o svých možnostech. Dopředu jim nikdo nehlásí, že to hlavní po potratu je psychická rekonvalescence, protože ne každý má jasno, co chce a co je správné. Na ujasnění je čas maximálně několik týdnů a obvykle jsou to spíše dny. Tak teď si představte sebe v podobné situaci a manžela či přítele, který vám stojí za zády a hustí do vás, že jak si to dítě necháte, starat se o něj nebude.
Je to takový velmi smutný a téměř typický přístup otců, který přetrvává i ve 21. století. Muži mají mnohdy pocit, že jejich role je chodit do práce, vydělávat peníze a pak se svalit doma k televizi. Péči o dítě vnímají jako výhradní starost matky, na kterou tak naloží nemalé břemeno, a to zejména v případě, kdy s ní nechtějí ani žít.
Nechat si dítě, či ne, by samozřejmě mělo být společné rozhodnutí, tak to ale funguje jen v ideálních případech a faktem je, že důraz na názor ženy je kladen zejména proto, že je to ona koho to může nejen fyzicky, ale především psychicky poznamenat. Potrat je jednoduše usmrcení dítěte a ženy ho tak také vnímají, ať už potratí náhodou nebo se pro tuto možnost rozhodnou samy, nikdy to není příjemné rozhodnutí.
Pro vyrovnání se s novou situací je pro ženu nutné projít si všemi pěti fázemi smutku a získat podporu svého okolí. Je tedy nejspíš jasné, že chlap, který se hned po stvoření dítěte distancuje, jako by to od nynějška nebyla jeho starost, ženě jen přitěžuje. Zákon naštěstí neumožňuje přinutit ženu k potratu a neumím si představit soud, který by vymanil muže z jeho povinnosti platit alespoň peníze pro dítě, které stvořil. Faktem ale je, že i tak se mnohdy žena stará sama, mužů samoživitelů je minimum, a tak je možná na místě, aby si každý chlap uvědomil následky svého jednání, než začne konat.
Nevěřím tomu, že i kdyby se muži začali bouřit a prosazovat uzákonění toho, aby mohli rozhodovat ve věci potratů, mohlo by to skutečně projít. I tak mě ale šokuje, kolik je jich schopných tímhle způsobem uvažovat, když jsou situací v porovnání s jejich partnerkami dotčeni zcela minimálně. Není vhodné vnucovat budoucím matkám vlastní přesvědčení, že je lepší se dítěte zbavit. Stejně tak není v pořádku v potratu ženě bránit, pokud se na 9 měsíců těhotenství a 18 let péče o potomka necítí. Například praktici, kteří mají námitky proti umělému přerušení těhotenství, by měli poskytovat ženám, které žádají o ukončení těhotenství, seznam zdravotních služeb, u kterých mohou požádat o radu, informace nebo poradenství o celé řadě možností těhotenství. Je to téma, ke kterému budoucí matka potřebuje klid a širokou škálu informací, aby se rozhodla.
V České republice je přinucení ženy k potratu prozatím naštěstí trestným činem. Nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit, ale někteří muži by takovou změnu, jak vidno, podpořili.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Zakony.centrum.cz
