KOMENTÁŘ: Jak je možné, že pohřeb japonského expremiéra vyšel dráž než pohřeb britské královny?
Než přejdu přímo k jádru věci, k pohřbu Shinza Abeho se hodí říct několik věcí. Abe byl jedním z poválečných vůdců národa, kteří nejvíce rozdělovali zemi nebo si to o něm jeho národ přinejmenším myslí. Po jeho vraždě také vyšly najevo silné vazby vládnoucí strany s ultrakonzervativní Církví sjednocení, které vyvolaly velký odpor vůči premiérově pohřbu.
Tradice státních pohřbů v Japonsku má kořeny v obřadu, který prováděl císař na počest těch, kteří zemi mimořádně přispěli. Velká část občanů byla proti tomu, aby se takového pohřbu dostalo právě Abemu. Císař byl před druhou světovou válkou uctíván jako bůh a zároveň jeho přízeň znázorňovala, že veřejný smutek pro ty, kdo byli poctěni státními pohřby, byl povinný. Většina státních pohřbů byla pro členy císařské rodiny, ale byli oceněni i političtí a vojenští vůdci.. Jedním z nich byl kupříkladu Isoroku Yamamoto, který velel japonskému útoku na Pearl Harbor a zemřel v roce 1943.
Zákon o státním pohřebnictví byl po válce zrušen. Jediný další japonský státní pohřeb politického vůdce od té doby se konal v roce 1967 pro Shigerua Yoshidu, který podepsal Sanfranciskou smlouvu, která ukončila americkou okupaci Japonska a obnovila vztahy se spojenci. Kvůli kritice, že pohřeb Yoshidy se konal bez jakéhokoli právního základu, následující vlády tyto události omezily. Japonský lid považuje navíc tyto pohřby za rozbíjení demokracie, proto se opravdu hodně lidí bouřilo proti poctě, které se Abemu dostalo. Stal se teprve druhým premiérem, kterému se dostalo té pocty státní pohřbu.
Letos ale došlo k výjimce, protože Abe byl nejdéle sloužícím vůdcem v moderních politických dějinách Japonska a za jeho diplomatické, bezpečnostní a ekonomické politiky došlo k pozvednutí mezinárodního profilu Japonska. Japonsko se tak touto cestou snaží ukázat své odhodlání nikdy se nesklonit před násilím proti demokracii.
Odpůrci ale tvrdí, že právě takový pohřeb je velice nedemokratický, s ohledem na nedostatek jasného právního základu a jednostranné rozhodnutí kabinetu uspořádat pohřeb. Abeho odpůrci vzpomínají na jeho pokusy smazat japonská válečná zvěrstva, jeho snahu o větší vojenské výdaje, jeho zlehčující pohled na genderové role a vedení považované za autokratické a podporující klientelismus.
Začaly dokonce probíhat i protesty proti pohřbu a zvýšily se, jakmile se objevily další podrobnosti o napojení Abeho a jeho spolupracovníků na Církev sjednocení. Církev se sídlem v Jižní Koreji si vybudovala úzké vztahy s těmito politiky kvůli společným zájmům v konzervativních věcech. Abeův vrah byl údajně rozzuřený právě kvůli vazbám mezi Abem, jeho stranou a církví, které, jak řekl, dala jeho matka všechny rodinné peníze.
Přes to všechno se ale premiér svého státního pohřbu dočkal – a ne ledajakého. Pohřeb, který vystrojili, byl dražší než pohřeb samotné britské královny Alžběty II. Podle údajů z BBC vyšel Abeho pohřeb na 1,66 miliardy jenů, zatímco rozloučení s královnou bylo přepočítáno na 1,3 miliardy jenů. Oba údaje jsou jen přibližné, nikde nebyly uveřejněny přesně a vznikaly i dohady, že pohřeb premiéra musel stát daleko více. Kupříkladu jen Olympijské hry v Tokiu nakonec stály 13 miliard dolarů – tedy zhruba dvojnásobek původního odhadu. Původně bylo v plánu utratit za pohřeb kolem 250 milionů jenů. Pozdější tajemník kabinetu Hirokazu Matsuno potvrdil, že se odhaduje, že na policejní kontrolu akce bude vynaloženo asi 800 milionů jenů, zatímco hostování hodnostářů by mělo stát 600 milionů jenů. Proto tedy tato odhadovaná částka.
To, že pohřeb je v závěru dražší než ten, který se pořádal v Británii na počest dlouholeté panovnice, šokovalo mnoho lidí. Ještě větším šokem však bylo, že jako jediný organizátor této akce nakonec vyšla najevo společnost Murayama se sídlem v Tokiu. Odhalení vyneslo na světlo, že byla společnost jediným uchazečem – a tedy vítězem smlouvy na 176 milionů jenů, v soutěži o pořádání na státního pohřbu. Veřejnost byla překvapena, protože právě tuto společnost využíval za svého života pan Abe k pořádání každoročního večírku rozkvetlých třešní. Působí to tedy jako velká souhra náhod a vede to k otázkám. Například jestli vynaložené peníze a zakázka v takovém případě nebyly náhodou zmanipulovány. Již při pořádání večírku třešní byl Abe obviněn z klientelismu vůči této společnosti. Pro ty méně znalé uvádím, že klientelismus spočívá v protekci a nadržování konkrétnímu podniku či podnikateli a obvykle se pojí přímo s korupcí.
Před úterním státním pohřbem přijeli do Japonska nejrůznější zámořští hosté. Ti se zde setkali se současným premiérem Fumiem Kishidou a rozloučili se s tím předchozím. Pohřeb nebyl zřejmě takový, jak si ho představíte, trval po celé tři dny a probíhalo během něj mnoho diplomacie. Přijelo celkem 700 hostů z 217 zemí, včetně americké viceprezidentky Kamaly Harrisové a indických a australských premiérů Narendry Modiho a Anthonyho Albaneseho.
Shinzo Abe byl pohřben jako nejdéle sloužící japonský premiér, jehož život byl ve věku 67 let přerušen šokujícím, násilným a velmi nečekaným incidentem. I přesto se v průzkumech ukázalo, že je 70 % lidí toho názoru, že se za pohřeb utrácí příliš mnoho. Popravdě si nemyslím, že někdo s tak radikálními názory, kdo podporoval své oblíbence a peníze sypal Církvi, jež je srovnávána s fanatickými náboženstvími a sektami, by potřeboval dražší státní pohřeb než britská královna.
Úcta mu samozřejmě mohla být projevena, čin který se stal, je pochopitelně velmi tragický, ale ceremonie, které kolem jeho smrti proběhly, ji až příliš zveličili v porovnání se životem, který žil. Jak jsem již psal výše, byl druhým premiérem, který se takového počtu dočkal. Některá místní média byla velice naštvaná kvůli částce, kterou stát vynaložil za pohřeb pana Abeho. Proto ve svých článcích citovala cenu za Yoshidův pohřeb, jenž vyšel na 18 milionů jenů v roce 1967. V dnešní době bychom tak tuhle částku mohli přepočítat na 70 milionů jenů.
V současné době Japonsko bojuje s inflací poprvé po desetiletích, kritici říkají, že peníze by bylo mnohem lepší utratit na pomoc rodinám s nižšími příjmy, které trpí nejvíce. Těžko říct, jaké by bylo přání samotného pana Abeho, jak naložit s takovou částkou, každému rozumnému člověku je snad ale jasné, že mrtvému už třídenní pohřeb vůbec nic nedá. Jeho rodinu to možná potěší, ale za jakou cenu? Peníze mohly být investovány zcela jiným směrem, aby zkvalitnily život těm, kdo ho prožívají právě teď. Osobně bych nestál o to, aby se na můj pohřeb vynaložilo tolik peněz v době, kdy je jiní lidé potřebují každý den. Mrtvý už nepotřebuje nic, co si budeme povídat.
Japonsko má po finanční stránce nyní opravdu zapeklitý problém. Centrální banky totiž ve zbytku světa reagovaly na prudce rostoucí ceny postupným zvyšováním úrokových sazeb, aby pomohly udržet inflaci pod kontrolou. Japonská centrální banka drží sazby na úplném dně už roky a ani teď nebyla schopna svůj přístup změnit.
Existuje výrazný rozdíl v úrokových sazbách mezi Japonskem a dalšími velkými ekonomikami, jako je například USA, v současné chvíli japonská měna prudce oslabuje. Jen nedávno klesl vůči dolaru na 20letá minima. Slabší jen znamená, že všechno, co je nyní do Japonska importováno – především tedy v současné chvíli ropa a plyn – stojí ještě mnohem více, než na kolik to trápí ostatní ekonomiky.
Nespokojenost se státním pohřbem Abeho je do určité míry rozhodně na místě, zejména po srovnání financí, které za něj byly utraceny s jinými pohřby. Přispívá to také ke klesajícímu hodnocení současné politické a administrativní činnosti. Tohle hodnocení je nyní již na nejnižší úrovni od nástupu pana Kishidy k moci.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Bbc.com, Apnews.com