KOMENTÁŘ: Andrej Babiš není jediný, kdo se letos prezentuje jako obyčejný člověk. Také Generál Pavel se národu snaží ukázat, že je jedním z nás, aby si získal sympatie voličů
Současná předvolební situace se lehce podobá té poslední. Do druhého kola tehdy postoupili Jiří Drahoš a Miloš Zeman. Souboj byl skutečně tvrdý a do poslední chvíle se nedalo říct, kdo vyhraje. Nakonec ale zvítězil Miloš Zeman, a to i přes to, že na jeho předchozí prezidentské období i nevalný zdravotní stav mnoho lidí nadávalo.
Tehdy se objevilo hned několik důvodů, proč nakonec dali lidé důvěru panu Zemanovi, přestože s ním nebyli úplně spokojeni. Jiřího Drahoše vnímali především jako vysokoškolského učitele, který nemá dostačující zkušenosti s politikou, a také působil příliš nevýřečně, odměřeně, v lidech zejména z nižších sociálních vrstev nevyvolal dojem, že je to pro ně. Na tohle se naopak důkladně zaměřoval Miloš Zeman nebo i Andrej Babiš, který objíždí republiku se svým karavanem a ptá se lidí na vesnicích, zejména důchodců, jak jsou na tom, co potřebují, a pokouší se v nich tímto vzbudit dojem, že je jedním z nich.
Ostatní současní kandidáti se věnují především větší městům a obcím, protože předpokládají, že tam mohou oslovit vyšší počet občanů. Venkov je rozhodující. Těch malých vesniček a obcí je u nás mnoho a i v nich žijí lidé, kteří mají velký zájem o budoucnost své země. Pokud sečteme jejich počty, zjistíme, že spoléhat na pár velkých měst je hloupé. Navíc pokud se v médiích objeví zprávy o návštěvě jedné takové vesnice, lidé žijící na podobných místech budou samozřejmě s kandidátem o něco více sympatizovat.
Pan Drahoš podobné postupy, jak se ukázat lidem, podcenil, snažil se být ikonou, ke které budou vzhlížet a nakonec se lidem zapomněl přiblížit. Současný dominantní kandidát Petr Pavel tuhle stránku věci rozhodně nepotřebuje. Ví, že lidé tíhnou k těm, kdo ukazují vlastní lidskost. Generál Pavel se již v minulosti nechal slyšet, že prostředí politiky není úplně to jeho. Lépe se cítí třeba na motorce.
Předvolební kampaň složená z proslovů v kvádrech a usmívání se do objektivů je zkrátka neefektivní. Lidem to dá vědět, že existujete, ale určitě to nepřesvědčí dostatek voličů, že jste ten pravý. Petr Pavel tak vyrazil podívat se například do výroby uzenin. Sám si tak vyzkoušel, jak se dělá salám. Připravená střeva plnil rozemletou hmotou, jako se to tam děje každý den, a na návštěvě byla přítomna i jeho manželka, podle které jsou zvířata lepší živá. Na tom by se s ní jistě shodlo mnoho milovníků čtyřnohých stvoření a především vegetariánů. Jsme však národ, který se živí masem, a tak není na škodu, aby kandidát na prezidenta viděl, jak ho denně vyrábějí, dokonce si to sám zkusil, ač to snad nebude nikdy potřebovat.
Samozřejmě i během této návštěvy se Generál fotil s místními a neunikl kamerám. Jinak by ostatně taková kampaň byla úplně zbytečná. Také se přitom nesvlékl z pláště, aby všichni viděli, co na vesnici dělal, rovnou se stavěl vedle jednoho z dělníků. Každý člověk ukáže vždy jen to, co chce, abychom viděli, takže těžko říct, jestli na základě kampaní můžeme politiky opravdu soudit, skoro bych řekl, že vůbec ne, každá kampaň je určitou manipulací. Rozhodně je ale dobře postavená, a zda jde o upřímný zájem, nebo faleš, také soudit nemůžeme. Víme jen tolik, co se nám Generál snaží komunikovat, a to působí jako: „Jsem tu pro svou vlast.“ Bezpochyby bychom si všichni přáli – nebo alespoň většina z nás, aby se takovým dojmem prezentovali všichni kandidáti, nejlépe aby nešlo o pouhou kampaň, ale skutečně měli charakter. Zda tomu tak opravdu je, se ale ukáže až po volbách.
Nejen lidé, ale i zvířata, byla cílem této návštěvy, na těch si fotografové skoro strhli čočky. Mimo starou dobrou klasiku, kterou myslím focení se psy, došlo i na seznámení s býky, kteří dostali za svou ochotu přijít blíž chleba.
Jací jsou velcí prezidenti?
Možná to bude znít divně, když řeknu, že například v Americe se s významnými prezidenty pojí osobnostní rysy jako přísnost, tvrdohlavost a možná mohou působit nepříjemně. Velcí prezidenti kromě toho, že jsou tvrdohlaví a nepříjemní, jsou více extravertní, otevření zkušenostem, asertivní, usilující o úspěch, hledající vzrušení a jsou otevřenější fantazii, estetice, pocitům, činům, nápadům a hodnotám. Historicky skvělí prezidenti měli v sobě málo přímočarosti nebo zranitelnosti.
Zvláštní pozornost je v jedné ze studií na toto téma věnována osobnostem George Washingtona a Abrahama Lincolna. Poznamenává, že oba muži byli v první trojici všech historiků v průzkumu prezidentské velikosti, ale kromě toho, že byli velmi vysocí a impozantní muži, měli zdánlivě málo společného. Washington byl dost svědomitým mužem, ale dosahoval méně úspěchů než dnešní typičtí Američané v otevřenosti, extraverzi a přívětivosti. Také se neukázal jako příliš zranitelný člověk, což ukazuje na výjimečnou schopnost tolerovat stres a nepřízeň osudu. Rovněž dosáhl nízké hodnoty při srovnávání v otevřenosti vůči hodnotám, což naznačuje, že byl ve své morálce tradiční a v těchto věcech se spoléhal na vedení církevních a náboženských osobností. Washington navíc dosahoval vysoko v úsilí při získání úspěchu, schopnosti, sebekázni a uvažování.
Lincoln dosáhl se v rámci výzkumu oproti ostatním ukázal jako velmi otevřený člověk, ale také dosahoval podle výsledků velkých depresí, což je podle autorů v souladu se zprávami, že občas trpěl obdobími hlubokého zoufalství. Lincoln nebyl zrovna přímočarý. Ohýbal pravdu, jak se mu to zrovna hodilo, aby dosáhl svého, ačkoli byl obvykle považován za čestného a dobře míněného. Přesto patří mezi nejvýznamnější prezidenty, kteří jsou uváděni jako ikony.
Asi nikoho nepřekvapí, že výzkum ukazuje, že většina moderních prezidentů jsou jednoznačně extraverti. Údaje však naznačují, že první prezidenti dosáhli v tomto faktoru podprůměrného skóre. Znamená to, že prezidenti jsou stále extravertnější, nebo že celá populace se stala extravertnější? Vědci tvrdí, že jejich data nemohou na tuto otázku odpovědět, ale vzhledem k rostoucí roli médií v prezidentských volbách je věrohodnějším vysvětlením, že změna je omezena na prezidenty a ne na obecnou populaci.
Naši kandidáti jsou jiní, snaží se být pro lidi, tvářit se co nejvíce přátelsky, ale otázkou je, zda budou přínosem pro stát. To bohužel nemůžeme odhadnout ze žádné kampaně. Silní kandidáti jsou v tuto chvíli tři. Petr Pavel je jedním z nich, jako nadějnou kandidátku vidím i Danuši Nerudovou, rektorku z Brna, kterou chtějí volit především mladí lidé do třiceti let. Většina vysokoškoláků s ní sympatizuje a doufají, že by žena na Hradě mohla změnit Česko k lepšímu, reprezentativní funkce hlavy republiky by jí jistě slušela. Nadějným je i Andrej Babiš. Má podporu předchozích prezidentů – ano množné číslo – nejen Miloš Zeman, ale nyní i Václav Klaus se vyjádřil, že je jediným, koho mohou lidé smysluplně volit nebo popřípadě nevolit, má už totiž nějaké zkušenosti a ukázal, čeho je schopen.
Sám pan Babiš sice z počátku tvrdil, že nemá velké šance na zvolení, avšak otočil – jak už to u něj bývá – a na Facebooku se nyní vyjádřil k tomu, jak moc se o jeho kandidatuře mluví: „Když prý nemám žádnou šanci, proč o mě všichni pořád mluví?“ Je zřejmé, že si své šance uvědomuje, jinak by nejspíše ani nekandidoval.
Podle Václava Klause je kandidatura mnoha uchazečů o post prezidenta spíše pokus o zviditelnění, protože vůbec neví, co tato pozice obnáší a předpokládá, že se přihlásili hlavně, aby měli snazší cestu do Senátu. Klaus řekl, že si neumí představit volit kohokoliv ze současné populární trojice, neoslovil ho zatím vůbec nikdo, nicméně Andrej Babiš mu připadá jako jediný, jehož kandidatura dává smysl, protože je s politikou úzce propojen, jestli by ho volil on sám, neřekl. Bohužel má ale pravdu, Generál sám přiznal, že politika není úplně jeho šálkem kávy a paní Nerudová bude v podobné pozici jako Jiří Drahoš během posledních voleb. Je možné, že lidé nebudou důvěřovat jejím schopnostem v tomto odvětví.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Seznamzpravy.cz, Cnn.iprima.cz
