KOMENTÁŘ: Ženy v české politice chybí. Možná bychom měli zvažovat, zda v nadcházejících volebních obdobích neprosadit více ženských kandidátek
Mezi kandidáty na prezidenta se vysoko v průzkumech umisťuje zejména Danuše Nerudová, ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy Univerzity v Brně. Přestože žijeme ve světě genderové rovnosti, jsou ženy v politice zatím menšinou. V průzkumech z roku 2020 vyšla oblast politiky jako ta, kde je propast mezi oběma pohlavími nejhlubší. Není tomu tak ale ve všech zemích, oproti nám zahraniční politika mnohdy zahrnuje ženy hojně. Některé státy jako například Francie se snaží zavést vyrovnaný počet žen a mužů v politice. Pokrok směrem k dosažení genderové vyváženosti v národních parlamentech po celém světě je pomalý a nerovnoměrný.
Na úsvitu roku 2020 ženy vedly pouze 20 ze 193 zemí, celosvětově měly čtvrtinu parlamentních křesel. Ženy získaly stejnou nebo nadpoloviční většinu pouze ve čtyřech parlamentech po celém světě, a to sice v ve Rwandě, na Kubě, v Bolívii a ve Spojených arabských emirátech. Globální zastoupení žen je stále pod 30 procenty. Ukazuje se ale, že i u nás zájem o ně přibývá. V roce 2017 kandidovala na prezidenta pouze jedna žena Jana Yngland Hrušková a v současnosti vidíme kandidátek již několik.
Jedním z důvodů, proč by mohl vyšší počet žen v politice přinést užitek, je, že ženy v České republice dosahují v posledních letech vyššího vzdělání než muži. I tak ovšem stále berou méně peněz a mají potíže dostat se na některé vedoucí pozice. Zrovna v politice, kde se projednávají zájmy celého státu, by přitom zastoupeny být měly. Je to prosté, ženy tvoří zhruba polovinu populace v našem státě, pracují a platí daně stejně jako muži, tedy by stejně tak měly být zastoupeny ve vysoké politice, která se stará o řízení státu. Pokud tam chybí, připravujeme se o jejich pohled, hájení zájmů a priorit. Ženy a muži jsou zkrátka do určité míry odlišní, mají jiné priority, jiné životní problémy a ty by měly být také vyrovnaně zohledňovány.
Pokud jde o počet žen, které náš stát politicky zastupují, v rámci Evropské unie dost zaostáváme – přesněji řečeno, jsme téměř na konci seznamu, který zohledňuje počty žen na těchto postech v porovnání s muži. Nejde jen o to, že by ženy do politiky nebyly voleny, mnohdy se ani nesnaží na tyto posty protlačit, protože jim brání nejrůznější komplikace. Nejde jen o společenské problémy, ty bývají mnohdy i v kolektivech jednotlivých stran či hnutí.
Adéla Šípová (Piráti) popsala svou zkušenost coby senátorka v horní komoře. Uvedla, že nelituje práce, kterou si zvolila, přestože žen je tam pouze 15 procent. Mezi staršími muži se ale dobře necítí. Bojuje s tím, aby ji kolegové neoslovovali zdrobněle křestním jménem, tedy „Adélko“, což v profesním životě považuje za nepřípustné. Tykání na půdě parlamentu považuje za nestandardní a také se setkala s názory starších politiků, pro které řešení domácího násilí nebo rovnoprávnosti žen a mužů nejsou tak prioritní témata. Dokonce poukázala na nevhodné sexistické narážky některých senátorů, pokud jde o muže a ženy například v souvislosti s péčí o dítě. Pokud se s takovým chováním ženy v parlamentu setkávají, nikdo se jim pak nemůže divit, že se na tuto kariéru nedají.
Význam žen v politice
Nelze plošně mluvit o tom, co by kandidátky mohly do politiky vnést jako ženy, protože se samozřejmě vždy a všude objeví nějaký exemplář, který nemůže přinést zhola nic a tady tomu nebude jinak. Účast žen v politice ale pomáhá prosazovat rovnost žen a mužů a ovlivňuje jak řadu politických problémů, které jsou zvažovány, tak i typy navrhovaných řešení. Zda je zákonodárcem muž nebo žena, má výrazný dopad na jejich politické priority. Ženy v politice kladou důraz na kvalitu života a odráží priority rodin, žen a etnických a rasových menšin.
Angažovanost žen je zásadní, je tedy důležité si uvědomit, že ženy nejsou homogenní skupinou. V závislosti na tom, zda jsou ženy mladé nebo starší, vzdělané nebo nevzdělané, žijí ve venkovských nebo městských oblastech, mají velmi odlišné životní zkušenosti, které vedou k různým prioritám a potřebám. Stejně tak jsou jejich životní zkušenosti často velmi odlišné od mužů. Navíc ne každá žena zvolená do parlamentu nebo jiného zákonodárného orgánu bude klást otázky nebo práva žen do popředí své vlastní agendy. Zájmy a priority lidí jsou často utvářeny jejich sociálními, ekonomickými a etnickými rozdíly. Političky různého původu tak mohou předložit k projednání širokou škálu problémů a navrhnout odpovídající řešení. Kromě toho každý demokratický systém těží z toho, že v jeho politických institucích jsou zastoupeni lidé z různých prostředí a životních zkušeností. Umožňuje nám čerpat z celé řady kapacit a dovedností populace při vytváření politik pro pokrok všech. Stejně by tomu mělo být i v případě zastoupení žen v politice, jelikož by obohatily jednání o svůj jedinečný pohled na problematiku.
Například současný Evropský parlament tvoří 63 % mužů. To je téměř o 200 mužů více než žen. V 10 členských státech Evropské unie (v Bulharsku, České republice, Estonsku, Kypru, Irsku, Lotyšsku, Maďarsku, Maltě, Rumunsku a Slovensku) tvoří muži nejméně 80 procent národního parlamentu a v celé Evropské unii tvoří 85 % starostů muži. Jako posun kupředu ale můžeme vnímat, že například ještě v roce 2015 byly v EU hlavy států pouze 3 ženy – v Chorvatsku, Litvě a na Maltě.
Proč tedy ženy v politice? Pozitivní vliv žen v politice si myslím nemůže nikdo popřít. Aby bylo možné splnit celosvětové rozvojové cíle a vybudovat silné a udržitelné demokracie, je třeba ženy povzbuzovat, posilovat a podporovat, aby se staly silnými politickými a komunitními vůdci. Přinášejí totiž jedinečný pohled do politiky, která jinak řeší převážně zájmy mužů. Abych to vysvětli, proč mám pocit, že jsou ženy v politice tak podstatnou součástí, v první řadě musím říct, že jde o spravedlnost a lidská práva. Obojí jsou základními kameny demokratické společnosti a ženská část populace má nárok být v těchto směrech náležitě zastoupena. Zadruhé, široké zastoupení žen v parlamentech má obrovský dopad na to, jaké problémy jsou vzneseny a jak jsou utvářeny politiky. A v neposlední řadě také vytváří prostor pro reformu a revizi diskriminačních zákonů vůči dívkám a ženám a jejich podporu.
Problémem, proč je nedostatek žen v politice i na jiných vedoucích pozicích je, že i v dnešní době mají plno překážek v budování kariéry, kterým se muži úspěšně vyhýbají. Žena je ve vztahu vnímána jako ta milující a pečující, obvykle zůstává doma pečovat o dítě, později se stará i o rodiče, pokud se jejich zdravotní stav zhorší, a to vše jí neumožňuje snadno pracovat na vlastním kariérním postupu.
Pokud chceme politiku v České republice někam posunout, měli bychom v nadcházejících volebních obdobích zvažovat, zda neprosadit více ženských kandidátek, které by přispěly svými názory a hlasy během jednání. Problémem pro ně bývá mnohdy i to, že získávají mnohem menší finanční příspěvky na své kampaně, pokud tedy chcete podpořit ženy v politice, jednou z možných cest je i poskytnutí finančních prostředků kandidátkám a samozřejmě se postavit za nulovou toleranci sexismu. Ženy by neměly být zesměšňovány jen proto, že jsou mladé a kdysi dávno bylo jejich místo doma u dětí, aby uklízely a vařily. Žijeme ve 21. století, což znamená rovnoprávnost. Nezbývá tedy než doufat, že i v oblasti politiky se jí brzo dočkáme a zastoupení žen v řadách politiků se rozroste.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Kohonevolit.cz, Seznamzpravy.cz, Ipu.org, E15.cz
