KOMENTÁŘ: „Očkujeme se pro život beze strachu“. Hezká kampaň, která ale právě na strachu z nemoci stojí
Spuštěna byla kampaň „Očkujeme se pro život beze strachu“. První fáze byla zahájena v srpnu a nyní přichází fáze podzimní. Paradoxem je ale už samotný název, který lidi vybízí, aby se nechali znovu naočkovat, a posílili tak svou imunitu. Udělají to ale právě ti, kteří mají z nemoci strach a myslím, že jednou vakcínou tyhle obavy opravdu nezmizí. Stačí shlédnout jeden ze spotů, který hlásá výše zmíněnou frázi a uvidíme lidi, jak mluví o nepříjemném a těžkém průběhu covidu, který je v podstatě dva roky omezoval na životě v různých oblastech.
Co tohle video vyvolá? Obavy, starost, strach… To je poselství, které z něj získáváme. Vláda totiž tímhle způsobem varuje před podzimní vlnou covidu a snaží se protlačit přeočkování do povědomí. Po všech mutacích viru je ale celkem nesmyslné argumentovat tím, že vakcína někoho zachrání před úmrtím. Očkováni jsme stále proti původnímu viru, to, že přeočkování tak postrádá váhu, jakou mělo dříve, snad muselo být všem jasné s příchodem varianty omikron, která napadla obrovské množství lidí i přes to, že vakcínu dostali, a někteří dokonce opakovaně.
Navíc je hlášeno mnoho nežádoucích účinků očkování, tedy nemusí být vždy jen k užitku, ale měli bychom si uvědomovat, že do těla pouštíme nepřirozeně látku, která nám má sice vytvořit imunitu, nicméně byla vyrobena ve velmi krátkém čase a její účinky jsou komplikované. Tím neříkám, že by měl někdo kvůli očkování vyšilovat, obávat se, že zemře, samozřejmě věřím tomu, že otestovaná vakcína není žádnou velkou hrozbou, přesto však na každého působí jinak a ty nežádoucí účinky tam opravdu jsou. Celkový výzkum a testy vakcíny měly v krizovém období nakonec výrazně kratší průběh než jiné výzkumy, jeho fáze byly sloučeny a nedošlo ani k testování na zvířatech, které v takových případech probíhá. Zejména u lidí, kteří covidem prošli a vytvořili si imunitu touto formou, se tak očkování jeví jako zbytečný krok. I naočkovaní lidé zemřeli, není to žádný neprůrazný štít.
„Očkujme se s úsměvem“
Hesla této kampaně jsou opravdu úsměvná v porovnání s tou někdejší, která proběhla během covidu, ukazovala mrtvé či umírající lidi v nemocničních postelích či ještě hůř, a děsila lidi. Nátlak, který lidé podstoupili během předchozích výzev k očkování, byl obrovský a někdy až extrémní. Občanům mnohdy hrozila výpověď z práce nebo zákaz chodit do školy, pokud očkování nepodstoupí – i to zanechalo v mnohých negativní zkušenost a pocity, které bezpochyby ovlivní jejich chuť znovu podstoupit vakcinaci.
Dodnes jsou v pracovních kolektivech potíže a neshody právě v důsledku obav z covidu. Známá mi nedávno četla zprávu, kterou dostala od kolegyně poté, co chtěla přijít do práce nemocná. Pracuje totiž ve zdravotnictví, kde je neustále každá ruka potřeba, a tak si řekla, že to nějak ustojí, aby nenechala ostatní ve štychu. Jedna ze spolupracovnic jí však velmi nevybíravě napsala: „Tak by ses mohla aspoň otestovat, někteří členové mojí rodiny ještě žijou.“ Způsob sdělení ji pobouřil natolik, že si nakonec raději vzala týdenní nemocenskou. Přehnaná reakce, která šla určitě podat mnohem přiměřeněji, nebyla však důsledkem ničeho jiného než obav, strachu ze ztráty blízkých a velkého tlaku, ve kterém zejména zdravotníci žijí v současné době.
Podle Evropské komise je klíčové, aby mezi naočkovanými byli hlavně učitelé a děti. To by podle ní mělo zarazit přenos. Já tedy na nějak velké zastavení či vyhubení covidu nevěřím, myslím si, že se s touhle nemocí sžijeme, stejně jako jsme se museli naučit žít se všemi ostatními. Mimo jiné se u dětí mnohdy stává, že covid prodělají bezpříznakově a tvoří si na něj samy imunitu. Následné očkování by je ale mohlo ohrozit. Objevily se případy, kdy dítě s vytvořenou imunitou dostalo injekci a začalo trpět závažnými obtížemi, protože tělo na ni nereagovalo dobře. Jedním z takových příkladů je děvče z Ohia, které neustálo druhou dávku Pfizeru, jenž je jinak jako vakcína poměrně oblíbený. Byla to zdravá, šťastná studentka z Ohia, která si užívala života do doby, než dostala druhou dávku vakcíny Pfizer. Začala pak trpět vážnými vedlejšími účinky a nyní je upoutána na invalidní vozík.
Nejsem si tedy jistý, jestli by proočkování zrovna dětí mělo být tou správnou variantou, abychom tu pak neměli armádu zbídačených dorostenců, kteří si mohli užívat života a místo toho jsou v kritickém stavu. Úmrtnost u dětí je nízká, téměř nulová, a tak mnozí považují jejich očkování za neopodstatněné.
Jedna dávka za druhou a jak nám to vlastně pomohlo?
Nejprve se mluvilo o dvou dávkách, pak o třetí a říkat čtvrtá nebo pátá už by asi znělo trapně, protože kdo by stále chodil na očkování něčím, co vlastně čtyřikrát předtím problém nevyřešilo? Takových moc nebude, a tak se raději začalo mluvit o dávkách posilovacích. Je to ale pouhý psychologický tah. Posilovací dávka přece posiluje tu předchozí a nevypadá to pak, že byla naprosto k ničemu. Ne, to už trochu přeháním, neříkám, že úplně k ničemu, ale ten účinek je tam minimální a rizika zbytečná.
Protilátky z očkování vyprchávají klidně po třech měsících. Z toho celkem jasně vyplývá, že pokud si chceme zajistit nějakou tu pochybnou imunitu, musíme na očkování čtyřikrát ročně. A já věřím, že pokud by bylo skutečně účinné, tak by tam čtyřikrát ročně ti lidé chodili – chrání tím přece vlastní životy. Fakta jsou ale taková, že nám to nepomůže. Covid nevyhubíme a co hůř, ještě tím můžeme uškodit sami sobě.
Nizozemský vakcinolog doktor Theo Schetters analyzoval oficiální údaje nizozemské vlády a našel spojitost mezi tím, když byly podány čtvrté dávky vakcíny v zemi a počtem úmrtí lidí, jež je dostali. V Nizozemsku bylo totiž zavádění vakcín v různých regionech rozloženo do několika týdnů, což umožnilo analýzu podle regionů s jasným výsledkem.
Vakcína potenciálně ovlivňuje všechny orgány. U pacientů se po očkování začaly projevovat všemožné příznaky, se kterými si lékaři nevěděli rady, a to právě proto, že ovlivněn může být jakýkoliv orgán. Vidí nejrůznější příznaky, o kterých nevědí, co to je. Kvůli tomu musela vzniknout analýza úmrtnosti ze všech příčin, protože pokud nevíme, co přesně souvisí s očkováním. Při pohledu na všechny příčiny úmrtnosti v Nizozemsku se objevila souvislost mezi počtem očkování, která jsou lidem poskytnuta, a počtem lidí, kteří zemřou do týdne poté.
Přehnané očkování tedy může spíše uškodit než pomoci. Vláda k němu přemlouvá všemi možnými způsoby. Nejprve po zlém uzavíráním a omezováním, nyní kampaní motivující k životu beze strachu, jež nám právě tohle očkování má poskytnout. V podstatě se ale kampaň zdá trochu krátkozraká, protože i kdyby měla sebelepší úmysl, vakcína přece není žádnou zárukou, že se nenakazíme. Každý z nás, vy i já, můžeme covid dostat, a to bez ohledu na to, zda jsme se naočkovali, nebo ne. Život beze strachu je tak sice hezká vyhlídka, je to ale ten správný směr, kterým lidi navést a informovat? Pokud bude kampaň účinná a oni si přestanou díky očkování dělat hlavu z možné nákazy, pak se opět dostáváme do potíží, protože se nebudou chránit a s největší pravděpodobností onemocní.
Dva roky jsme byli strašeni, natlačeni do kouta, někteří prožili depresivní stavy, hrozby vyhazovu z práce a jiné nepříjemné situace bez ohledu na to, zda byli naočkovaní, nebo ne – každého z nás něco potkalo. A nyní jsou cely obstrukce kolem covidu popisovány spásně. Vakcína by přitom měla být řešením v krizové situaci. Ta z velké části pominula a nyní by bylo rozumnější podívat se na to, jak covidu předcházet i jinými cestami. Mnohokrát se ukázalo, že těžkým průběhem trpí z velké části lidé s cukrovkou nebo obezitou. Na místě by teď bylo zavést spíše kampaň, která lidi vzdělá v tomto směru a informuje je, jaké mají jiné možnosti, co mohou sami udělat proto, aby covidu předešli. Potřeba je pečovat o své tělo, držet si dobrou imunitu a však žádat lékařskou péči, pokud něco není v pořádku.
Autorská článek - komentář. Další zdroje: Youtu.be, Smis-lab.cz, Frontiersin.org,
