KOMENTÁŘ: Globální oteplování ve skutečnosti nemůžeme zastavit, protože není ovlivněno pouze člověkem
Výrazné oteplování jsme začali pozorovat po průmyslové revoluci, ale každá z posledních čtyř dekád, které jsme zažili od poloviny 19. století, je mnohem teplejší než kterákoli před ní. Tyhle teplotní údaje se shromažďují na meteorologických stanicích na zemi, na lodích a satelitech. Vědci mohou klidně zrekonstruovat kolísání teplot zpětně v čase díky letokruhům stromů, jezerním sedimentům, korálům a dalším částem přírody, které mají schopnost zaznamenávat, kde se teplota pohybovala. Skutečně však s přibývajícími léty stoupá. V současné době nám hoří lesy v polovině Evropy a deště, které by to zarazily, nepřicházejí. Planeta se opravdu dostala do velkých potíží, jediným vlivem však nebudou emise.
Ač se snažíme s globálním oteplováním bojovat a tvrdí se, že vzniklo vinou lidí, kteří jediní ho můžou zastavit, co když to není tak docela pravda? Podívejme se nejprve na skleníkové plyny. Víme o nich, že zachycují sluneční teplo, tedy jsou zásadní pro nárůst teploty. Nejdůležitější je oxid uhličitý (CO2), protože se vyskytuje v atmosféře.
Dalo by se také říci, že to CO2 zachytí sluneční energii a absorbuje ji. Vezměte v potaz vypalování fosilních paliv a kácení stromů, které vede k uvolňování tohoto skleníkového plynu. Obě aktivity explodovaly po 19. století, takže není překvapivé, že se CO2 v této době zvýšil.
Letokruhy stromů a polární led zaznamenávají změny v chemii atmosféry. Když byly zkoumány, ukázaly, že uhlík z fosilních zdrojů od roku 1850 výrazně vzrostl. Za 800 000 let se atmosférický CO2 nezvýšil tak, jako stoupá od tohoto období.
Pokud ale zabrousíme 92 milionů let do minulosti, zjistíme, že teploty byly tak vysoké, že na severu Arktidy žili tvorové podobní krokodýlům. Globální teploty opakovaně stoupaly nad 80 °C, a dokonce 90 °C. To bylo příliš teplé počasí pro ledové příkrovy nebo trvalý mořský led. Asi před 250 miliony let bylo kolem rovníku superkontinentu Pangea dokonce příliš horko na rašelinné bažiny! Pro mnoho druhů to také bylo příliš teplé období, aby přežily. A když je řeč o druzích, které se na zvyšující se teplotu neadaptují, myslím tím člověka nevyjímaje. Nejednou jsem se setkal se starším člověkem, pro kterého jsou již současné teploty neúnosné. Lidem to přitěžuje po zdravotní stránce, protože jejich organismus není schopen se teplotám přizpůsobit.
Jenže v té době na planetě nebyli lidé a nemohli ji ovlivňovat. Přesto k těmto šíleným teplotním výkyvům došlo. Existuje mnoho důkazů o masovém vymírání života na Zemi během těchto období. Pokud teploty stoupnou příliš, planeta může skutečně vymírat na základě toho, že už je lidé ani ostatní tvorové nebudou schopni vydržet. Tyto výkyvy mezi horkem a chladem byly způsobeny řadou jevů, včetně způsobu, jakým se Země kývá při dlouhém oběhu kolem Slunce, vulkanických erupcí a krátkodobých klimatických cyklů.
Po mnoho let určité skupiny takzvaných klimatických „skeptiků“ zpochybňují vědecký základ globálního oteplování. Na současných příčinách klimatických změn se však nyní shodují prakticky všichni vědci, kteří pravidelně publikují v recenzovaných časopisech. Jsou si jisti, že počínání člověka výrazně otepluje atmosféru. Co když ale člověk není jediným vlivem a ve skutečnosti tohle oteplování můžeme zpomalit, ale nikoliv zastavit?
Existují nejrůznější simulace, které skrze počítač ukazují, jak by se mohly vyvíjet klimatické změny. Některé z nich dokonce prezentují, jak by se atmosféra oteplovala bez obřího množství plynů vypouštěných do světa člověkem. Odhalují, že ve 20. a 21. století by i tak došlo k drobnému globálnímu oteplování a možná k určitému ochlazení, pokud by klima ovlivňovaly pouze přírodní faktory.
První, kdo pociťuje potíže se změnou klimatu, jsou zemědělci a ti budou skutečně nešťastní, pokud se nám nepodaří současný vývoj zvrátit. Letošní rok byl zlý zejména pro britské farmy. Mnoho plodin utrpělo vlivem mrazů a následných veder, podle dostupných informací například produkce pšenice čelila nejhoršímu výnosu za posledních 30 let.
Mokrá zima bránila rostlinám ve vývoji kořenů a horké suché léto brzdí jejich růst. Ty díky tomu nejsou zdravé a neplodí jako v předchozích letech. Letní déšť bude pravděpodobně méně častý, ale mohl by být silnější. I tak budou ale rostliny v určitých obdobích trpět suchem. Bez pravidelných srážek má půda těžší absorbovat vodu, a když konečně přijde, vede k většímu riziku bleskových záplav, protože déšť je pak příliš intenzivní. Záplavy se pravděpodobně stanou také základem oteplujících se zim.
Vytrvalý déšť, který je v současné době typický pro zimní měsíce, bude pravděpodobně pokračovat a očekává se nárůst úhrnu srážek. Když je půda již nasycená, vodní toky mají tendenci stoupat. Mosty a stoky navržené pro historické úrovně srážek mohou být stále více pod tlakem. Někdy se také stane, že oteplení znamená, že se ochlazení se stanou méně častá. Počasí je jednoduše čím dál nevyzpytatelnější a nějaký přirozený přechod z tepla do zimy či naopak, pravidelné deště nebo napadlý sníh už jsou dnes pro nás minulostí. Z dětství si ještě pamatuji zimy, kdy byl sníh v podstatě pořád nebo alespoň valnou část období a nepokládali jsme si otázku, zda letos budou bílé Vánoce. No, dnes si ji už taky nepokládáme, protože víme, že nebudou. I britské zasněžené zimy by se brzo mohly stát minulostí, protože změna klimatu ovlivňuje Spojené království velmi výrazně. Teploty pod bodem mrazu během dne a oblasti se značným množstvím sněhu na zemi mohou být do konce století omezeny na části Skotska, pokud budou emise nadále stoupat.
Vědci udělali velký pokrok, pokud jde o pozorování, teorii a modelování klimatického systému Země a tyto pokroky jim umožnily s rostoucí jistotou promítat budoucí změny klimatu. Nicméně ty nejsou úplně přesné. Měli bychom myslet na to, že stále existuje několik hlavních problémů, již znemožňují přesné odhady, jak se budou globální nebo regionální teplotní trendy vyvíjet. Nedokážeme s jistotou říct, co se stane během dalších desetiletí, a tak nemůžeme ani vědět, zda naše snaha o omezení vypouštěných plynů zastaví průšvih, do kterého se řítíme.
Nemůžeme předvídat, kolik CO2 vypustí lidská činnost, protože úspěšnost s omezováním zatím není jasná a také to dost závisí na faktorech, jako je vývoj globální ekonomiky a jak se v nadcházejících desetiletích změní výroba a spotřeba energie ve společnosti. No, alespoň v tom posledním bodě můžeme doufat, že se situace zlepší, ono si tu energii totiž ne každý bude moci ještě dovolit.
Také se současnými informacemi, které máme k pochopení složitosti fungování zpětné vazby klimatu, existuje řada možných výsledků. A v neposlední řadě je fajn podívat se i na to, že v časovém horizontu zhruba deseti let může přirozená variabilita měnit účinky základního trendu teploty. Dohromady všechny modelové projekce naznačují, že Země se bude v příštích několika desetiletích až staletích oteplovat podstatně více, než na co jsme doposud zvyklí.
Pokud by však nedošlo k žádným technologickým nebo politickým změnám ke snížení trendů emisí z jejich současné trajektorie, pak by se během 21. století mohl stav naší planety výrazně zhoršit a troufám si říct, že doposud řešené zemědělské problémy budou tím nejmenším, co nás čeká. Projekce toho, co bude tohle všechno znamenat pro klima, které se vyskytuje na kterémkoli konkrétním místě, je náročný vědecký problém, ale odhady se stále zlepšují, jak postupují modely v regionálním a místním měřítku. Jen na nich úplně nevidíme to, co bychom si přáli. Můžeme se tedy pokusit odvrátit to, co bychom sami způsobili, nicméně ne každé oteplení závisí jen na člověku a příroda si s námi i tak nejspíš pohraje. Vždyť zhruba před deseti lety se touhle dobou očekával příchod doby ledové.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Scied.ucar.edu, Bbc.co.uk, Climate.gov, Realclimate.org
