KOMENTÁŘ: Ruské střely a masakr nejsou nic než msta a za prohrané bitevní pole a zlikvidovaný most
Na začátku letošního roku, kdy šokující útok přišel, jsme všichni pochopili, proti čemu opravdu stojíme. Někteří dříve, jiní později, ale v současné chvíli si snad už každý Evropan uvědomuje, že na jednání Ruska není nic smysluplného nebo ušlechtilého, jak tvrdí a poslední útok toho byl jasným důkazem. Kam zmizely řeči o pomoci a osvobozování?
Když jsme 24. února ráno přišli do práce a jeden z kolegů podotkl, že tomu nemůže uvěřit, protože ještě před třemi dny to vypadalo, jako by si zástupci států jen poměřovali přirození a teď je to skutečná válka. Že by se Ukrajina zvládla ubránit proti tak velkému nepříteli, se zdálo nemožné a nemožné to muselo připadat i Vladimiru Putinovi, když útočil. Přesto tu po třičtvrtě roce Ukrajina stále je, osvobozuje svá území a ukazuje, že tak snadné to není. S tím se ale Rusko nemůže vyrovnat.
Já jsem v době útoku podotýkal, že někdo, kdo rozpoutá takovou bitvu, pozbyl zdravého rozumu. Jsme krok od celosvětového konfliktu, a to vše kvůli zabírání území někým, kdo nemá obydlené ani to, jež už mu patří. Takový návrat středověku a dokazování moci. Řeči o tom, že „snad není takový blázen, aby rozpoutal celosvětovou válku“, přestaly asi ve chvíli, kdy Rusové obsadili jaderné elektrárny a použili je jako výhružku proti Evropě.
No a nyní se ukazuje, jak daleko tohle šílenství opravdu může zajít. Už několikrát jsme viděli, že kroky Ruska nejsou dobře promyšlené, když se k nám dostávaly zprávy a videa o nefunkční technice a zoufalých vojácích, kteří ani netušili, co že je to vlastně za cvičení. Nyní se už vůbec nedá mluvit o nějaké logice. Tedy ona tam asi ze začátku byla, nějaký záměr zničit energetickou síť, ale já tam vidím především záměr vraždit a ničit. Dne 10. října totiž Rusko doslova zasypalo velká ukrajinská města řízenými střelami a způsobilo paseku. Rakety zasáhly křižovatky, parky a turistická místa v hlavním městě Kyjevě a výbuchy byly hlášeny ve Lvově, Ternopilu a Žytomyru, na západě Ukrajiny, Dněpru a Kremenčuku ve středu, Záporoží na jihu a Charkově na východě.
Okamžitě na místě zemřelo naštěstí jen 11 lidí, ač i to je tragické číslo, pokud se na něj díváme jako na počet zbytečně zmařených životů. Další lidé byli ale zraněni. Tři lidé byli zachráněni živí z trosek v Záporoží poté, co na město dopadlo přes tucet raket. Šestiletá dívka a další dva lidé byli zraněni při ostřelování Nikopolu, kde útoky poškodily asi tři desítky obytných budov, soukromé domy, školky, školu, dva závody a několik obchodů, dodala zpráva. Jen to, kolik dětí od začátku téhle příšerné války odneslo něčí chamtivost svými životy, je otřesné.
Podle ukrajinského prezident Volodymyra Zelenského byly střely záměrně načasovány tak, aby zabíjely lidi a vyřadily ukrajinskou elektrickou síť. V osmi regionech bylo totiž zasaženo 11 hlavních cílů v oblasti infrastruktury, takže části země zůstaly bez elektřiny, vody nebo tepla. Ruské síly podle středeční ranní aktualizace prezidentské kanceláře použily bezpilotní letouny, těžké dělostřelectvo a rakety. To se ve všech směrech úplně nepovedlo a vzhledem k rozmístění poškozených měst a oblastí to Rusům moc do karet nenahraje, pokud nemají v plánu za týden opět obšancovat všechna místa, ze kterých již byli vyhnáni.
Jde především o zcela zoufalý a pomstychtivý krok, nic víc a nic míň. K útoku došlo v ranních hodinách, kdy se lidé vydávají do práce a za svými povinnostmi. To znamenalo mnohem větší masakr, než kdyby střely přistávaly na ulicích v noci. Šetřit lidskými životy tedy rozhodně nehodlají, jak vidíme, a právě škody na životech jsou tím, o co šlo v tomhle útoku hlavně. Smyslem bylo zastrašování a ničení. Šlo totiž o bombardování velkých měst, kde se lidé kumulují, a Rusku to nepomohlo vlastně vůbec nijak. Jak trefně podotkla moje babička: „K čemu mu to území bude, když to tam nejdřív všechno srovná se zemí?“ Tedy už se nejedná o území, jde pouze o hrdost, kterou Rusko pomalu ztrácí.
Vypadá to skoro, jako by si Rusko uvědomilo, že takovou, jaká je, Ukrajinu nikdy neobsadí, a tak se ji místo toho rozhodlo vyvraždit. Ruští vojáci na bojišti utrpěli týdny neúspěchů, ruské úřady čelí první trvalé veřejné kritice na domácí půdě a tohle je odpověď na úspěch Ukrajiny. Konec konců, přesně něco takového jsem již předesílal v jednom z předchozích komentářů, když jsem říkal, že ani trochu nevěřím, že by se Rusko smířilo s prohrou a po zatlačení mimo hranice Ukrajiny by boj tak lehce vzdalo.
Sám Vladimir Putin se nechal slyšet, že po předchozím útoku na most spojující Rusko s Krymským poloostrovem nařídil masivní dlouhodobé údery a pohrozil dalšími údery v budoucnu, pokud Ukrajina zasáhne ruské území. Na Krym si totiž dělá již dlouho nároky. Podle jeho slov takové činy nelze opomenout, a je tak zcela zřejmé, že se potřeboval jen pohrozit a předvést svou sílu.
Zničení mostu je pro Rusy ponížením. Když výbuch fatálně poškodil most, přišlo tak o více než přístupovou cestu. Především byl zničen symbol, který postavil Kreml po obsazení Krymu v roce 2014. Šéf ruské správy poloostrova Krym Sergej Aksjonov nazval reakci na zničení mostu jako „zdravou touhu po pomstě“. Je až neuvěřitelné, co dokáže říct někdo, jehož země napadá celé měsíce jiný stát a vraždí jeho občany, když mu jako odpověď na tyto činy někdo zbourá most. Aby toho nebylo málo, Putin obvinil Ukrajinu z terorismu, čemuž se už dá nejspíš jedině zasmát, protože situace tak, jak je podávána ruskou propagandou, je naprosto absurdní. A co hůř, vezměte si, že na světě – tedy v Rusku – jsou lidé, kteří těmto zkresleným informacím nejspíše stále věří!
Pokud ovšem doufá, že poté, co obléhá Ukrajinu tři čtvrtě roku, se jej ještě někdo zalekne, je to jen dalším důkazem jeho pomatené mysli. Ti lidé tam bojují za svůj domov, nemají nic jiného, a jak se ukázalo, jejich síla je neskutečná. A já věřím, že tenhle souboj vyhrají. Myslím si, že tahle válka je ukázkovým příkladem toho, o čem nám povídala naše učitelka na základní škole. Mluvila tehdy o rozdílu mezi vojáky, již bojují, protože jsou k tomu přinuceni nebo najati, a těmi, kdo brání své vlastní domovy. S větší vervou se zkrátka vždycky bude rvát ten, kdo nemá, co víc ztratit.
O neskutečné schopnosti ustát tento boj vypovídá i energetická situace. Ukrajinský ministr energetiky uvedl, že ruské útoky v předchozích dvou dnech poškodily asi jednu třetinu energetické infrastruktury země. Tamní státní jaderný operátor uvedl, že ruské rakety kolem elektrárny Záporoží způsobily podruhé během pěti dnů výpadek vnějšího napájení, což ji přinutilo přejít na dieselové generátory. Šéf jaderného dozoru OSN později řekl, že vnější napájení bylo obnoveno. To znamená, že žádné živoření bez zdrojů se nekoná a země bude opět obnovena.
Zajímavé je i Putinovo pojetí energetické krize. Tváří se totiž, že Evropa je viníkem energetické krize sama. Podle něj naši politici vyhladili ropný a plynárenský průmysl a dodal, že cenové stropy situaci ještě zhorší. Když se v Praze sešli ministři energetiky EU, aby se pokusili dohodnout na nových opatřeních k řešení krize. Většina zemí EU stála za tím, že chce cenový strop plynu, ale nesouhlasí s jeho návrhem. Některé země, včetně Německa, největšího evropského trhu s plynem, zůstávají proti a argumentují tím, že tak riskujeme omezení dodávek. Ruská válka proti Ukrajině přiměla evropské kupce k tomu, aby se vzdali ruské ropy a plynu a hledali alternativní dodavatele.
Za to vše si podle Putina ale můžeme sami, stačilo by souhlasit s ruskou politikou a vše mohlo probíhat jinak. To je obyčejné vydírání, na které Evropa nesmí přistoupit, protože pak bychom mu dali do rukou srovnatelnou moc, jakou si vzal Adolf Hitler, když se rozhodl podrobit si celý svět a nastavit svá vlastní pravidla. Již léta žijeme v demokracii, není možné, aby Rusko posouvalo své hranice, jak se mu zrovna hodí a využívalo k tomu teror, kterým vraždění dětí bezpochyby je.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Euronews.com, Idnes.cz,
